Kávoviny ze zahrady a lesa… aneb až ti dojde kafe

Zatímco dříve se pily z nouze (během napoleonských válek nebo světových krizí jako tzv. Ersatzkaffee), dnes zažívají renesanci. Staly se symbolem biohackingu, šetrnosti k přírodě a hledání léků v běžných rostlinách. Některé z těchto zapomenutých receptů vás možná překvapí svou botanickou logikou, jiné svou prostou nouzí.

Kořeny jsou nejstarším zdrojem náhražek. Obsahují inulin a složité cukry, které při tepelném zpracování karamelizují a dodávají nápoji onu typickou temnou barvu a hořkost.

Čekanka obecná (Cichorium intybus): Královna náhražek. V 19. století se ve Francii a v českých zemích stala cikorka natolik populární, že se pila i v dobách, kdy byla pravá káva dostupná. Podporuje trávení a čistí krev.

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale): Pokud hledáte chuť, která je nejblíže espressu, sáhněte po pampelišce. Její kořen je silně detoxikační, zejména pro játra a žlučník.

Mrkev, pastinák a topinambur: V Německu a Rakousku byla v dobách nedostatku populární „Möhrenkaffee“. Sušená a pražená mrkev dodává nápoji až medovou sladkost a krásnou jantarovou barvu.

Obilné kávy jsou jemné, přirozeně nasládlé a díky absenci kofeinu a dráždivých látek jsou vhodné i pro děti nebo osoby s citlivým žaludkem.

Špalda a Ječmen: Špalda dodává oříškový tón, zatímco ječmen tvoří „tělo“ nápoje. Jsou základem středoevropské tradice.

Žito: Dodává směsím říz a mírnou chlebovou kyselinku.

Lupina (Vlčí bob): V Německu (oblast Algovska) se z ní vyrábí „Lupinenkaffee“. Je přirozeně bezlepková a má ze všech obilnin nejbohatší pěnu, připomínající pravé cappuccino.

Cizrna: Velmi populární v Turecku a v některých částech Indie. Pražená cizrna voní po pražených oříšcích a má vysoký obsah bílkovin.

Tato kategorie dnes láká nejvíce experimentátorů, protože nabízí nejzajímavější zdravotní benefity.

Chaga (Rezavec šikmý): Sibiřský poklad. Tato dřevokazná houba z bříz se v Rusku a Skandinávii pije jako čaj i káva. Je to jeden z nejsilnějších antioxidantů na planetě. Chutná zemitě, trochu jako vanilka zkřížená s kůrou stromu.

Žaludy (Plody dubu): Tradiční posilující nápoj pro rekonvalescenty. Žaludová káva je velmi sytá, až „olejnatá“, a v minulosti se jí připisovaly magické posilující účinky.

Svízel přítulný: Možná ho znáte jako tu rostlinu, co se vám chytá na kalhoty. Je to ale nejbližší příbuzný kávovníku v našem podnebí. Jeho malá semínka obsahují stopové množství kofeinu a po upražení voní naprosto identicky jako pravá káva.

Bukvice (Plody buku): Jsou velmi chutné, ale tučné. V minulosti se sbíraly v bučinách a pražily jako delikátní náhražka s výrazně oříškovým profilem.

Fíky: V Itálii a Rakousku se dodnes vyrábí fíková káva. Pražené fíky se přidávají do směsí pro dosažení hloubky a ovocné sladkosti bez nutnosti sladit cukrem.

Semena chřestu: V 18. století byla „chřestová káva“ považována za luxusní náhradu pro šlechtu. Má velmi jemnou, lehce bylinnou chuť.

Hroznová jádra: Vedlejší produkt vinařství. Jsou nabitá flavonoidy a po upražení chutnají lehce trpce, podobně jako káva s ovocným profilem.

Základem je trojčlenka: Vyčistit – Usušit – Upražit.

Pražte suchá, čistá zrna přímo na těžké litinové pánvi. Neustále míchejte! Zrna budou pukat (podobně jako popcorn, ale méně výrazně) a měnit barvu na tmavě hnědou.

Oloupané a nasekané žaludy musíte namočit na 48 hodin do vody, kterou 2× denně měníte. Tím se vyplaví hořké taniny. Pak je teprve usušte a upražte na 180 °C.

Chagu nikdy nepražte! Ztratila by své léčivé látky. Pouze ji nasekejte na malé kousky a usušte při teplotě do 45 °C. Pak ji rozdrťte na prášek.

Většina těchto surovin vyžaduje tzv. dekokci. Protože jsou to tvrdé části rostlin (kořeny, zrna), prosté zalití horkou vodou (jako u instantní kávy) nestačí.