Článek
Kauza v kostce
V rámci trestního řízení byla českým orgánům zajištěna kryptoměnová peněženka s bitcoinem v hodnotě až 12 miliard korun. Přístup k této peněžence měl Tomáš Jiříkovský, který v roce 2025 nabídl státu dar části těchto bitcoinů.
Dar byl přijat a část bitcoinů byla převedena na účet státu prostřednictvím netransparentních OTC (over-the-counter) obchodů, tedy soukromých směn mimo burzy, bez jakýchkoli záruk nebo pojistek. Na státní účet tak dorazila částka v přepočtu přibližně 1 miliardy korun. Zbytek, tedy více než 11 miliard korun v bitcoinech, zmizel neznámo kam.
Kde je ta „miliarda úspěchu“?
Někteří komentující to vidí takto: „Stát alespoň něco získal.“ Jenže to je jako by vám někdo ukradl 13 milionů a pak vám vrátil jeden. Také byste asi netleskali.
Ten jeden miliardový „úspěch“ je ve skutečnosti:
- Zbytek po obrovské ztrátě.
- Výsledek neschopnosti dohlížet na správu majetku.
- Důkaz, že stát neumí (nebo nechce) chránit vlastní majetek.
A co víc – ani tato miliarda nebyla výsledkem aktivní činnosti ministerstva spravedlnosti, ale spíše „zbytkem“ po špatně provedené směně.
Nekompetence, nebo krytí podvodu?
Dodnes není jasné, zda šlo o pouhou neschopnost nebo o vědomou sabotáž ve prospěch někoho, kdo na té transakci neuvěřitelně vydělal. Faktem ale zůstává, že stát:
- Neměl přesné smlouvy.
- Nezajistil garance.
- Nevyužil odborníky na kryptoměny.
- Selhal v kontrole.
Voliči vlády by měli být pobouřeni. Ne omlouvat to.
Ve slušném státě by takový skandál znamenal:
- Vyšetřování na nejvyšších úrovních.
- Jasnou politickou odpovědnost.
- Veřejný tlak na dohled a reformu.
V České republice? Často slyšíme jen:
„Tak aspoň něco.“
To je hluboké nepochopení celé kauzy. Nejde o to, že jsme něco získali, ale že jsme přišli o téměř všechno. A když si jako společnost necháme takovou věc líbit, přijdeme příště znovu – o víc.
Zdroj:
