Článek
„Mayday, mayday, mayday. Pro nedostatek paliva jsme přišli o oba motory. Plachtíme v devíti kilometrech a klesáme rychlostí 600 metrů za minutu.“ – „Mayday, mayday, došlo nám palivo. Ztratili jsme oba motory. Klesáme bez pohonu,“ znělo tísňové volání. Není to nějaký pozdní apríl.
Na palubě kanadského airbusu z Toronta do Lisabonu je přes 300 lidí a obří dopravní letadlo se právě změnilo v kluzák.
Zkušená posádka, moderní letadlo – co se pokazilo?
Řekněme si upřímně – něco takového prostě nikdo nečekal. Letadlo bylo relativně nové, mělo za sebou jen pár let provozu (v letecké hantýrce tak o něm jako o novém rozhodně mluvit lze). Na palubě se nacházelo 293 cestujících, 13 členů posádky a v kokpitu seděli dva zkušení piloti. Letadlu velel kapitán Robert Piché s 16 tisíci nalétanými hodinami a sekundoval mu kopilot Dirk DeJager. Palivo bylo natankované s rezervou, počasí ukazovalo svou přívětivou tvář – zkrátka a dobře, všechno se zdálo být v pořádku.
Ale jen na čas. Po páté hodině letu se totiž na displeji rozblikalo varování o poruše motoru č. 2. Nenormální byla teplota, tlak oleje, ale v příručce žádný podobný scénář nebyl. A tak piloti dostali od dispečinku jedinou radu: sledujte to dál. Nikdo tehdy netušil, že z levého křídla uniká palivo rychlostí 3,6 kg za sekundu.
Když piloti nevěří přístrojům
Když si posádka všimla, že mají v levé nádrži málo paliva, domnívali se, že chyba je ve výpočtu rozložení. Nedovedli si představit, že by něco takového bylo možné – musela jednoznačně selhat technika, jinou možnost si ani nepřipouštěli. Rozhodli se přepumpovat palivo z pravé strany do levé. Netušili ale, že právě levá nádrž je ta, ze které tahle cenná tekutina nenávratně mizí někam do neznáma. Místo řešení tak celý problém ještě zhoršili.
Bez motorů a nad oceánem
Nejbližším letištěm byla vojenská základna Lajes na Azorech. Piloti tam obrátili stroj, který už měl prakticky prázdné nádrže, což samo o sobě nevěstilo nic dobrého. Nejdřív vysadil motor č. 2, o pár minut později i motor č. 1. A okřídlený letecký moloch zůstal bez pohonu.
V letadle přestala fungovat většina přístrojů. Stroj sám nebrzdil, neměl žádné klapky, jen základní hydrauliku a omezenou funkčnost brzd. Do cíle zbývalo 120 kilometrů. A pod letadlem se rozléval jen oceán. Piloti teď vlastně řídili obří kluzák – a to dlouhých 19 minut. Ale k letišti doletěli – a dosedli na něj. Natvrdo a skoro příliš rychle – airbus dokonce „poskočil“ o 850 metrů, než se znovu dotkl ranveje a zastavil se pouhých pár stovek metrů od konce dráhy. Zraněných bylo čtrnáct, ale všichni přežili. Dodnes je tenhle incident považován za malý zázrak.
Kde se stala chyba?
A za tohle všechno mohl jeden technik. Unikání paliva totiž způsobila malá chyba při výměně motoru – špatně zvolená součástka (použitá kvůli tlaku seshora, protože letadlo muselo co nejrychleji zpět do provozu) způsobila vibrace, které časem proděravěly palivovou trubku – a neštěstí bylo na světě.
Svůj díl viny však nese i výrobce letadla. Palubní systémy totiž piloty nijak neupozornily na únik paliva a manuál dokonce ani neobsahoval jasné pokyny, co v podobné situaci dělat. Naštěstí vše nakonec dopadlo dobře. Nechceme si však představovat, co by se stalo, kdyby za kniplem seděla méně zkušená posádka.
O jaké další podobné letecké nehodě jste už slyšeli vy?
Zdroj: Independent, Medium
