Článek
Dost možná ho také znáte (nebo jste o něm alespoň slyšeli). Tenhle kousek natočil Otakar Vávra v roce 1969 a i když se odehrává v 17. století, mrazí z něj stejně jako z novinových titulků z 50. let. Je dost dobře možné, že možná právě proto ho normalizační režim zavřel do trezoru na dlouhých 20 let. Bál se ho. A měl proč.
Historie, která bolí víc než horor
Film vychází ze stejnojmenné knihy Václava Kaplického, která zase podle Wikipedie čerpala ze skutečných událostí – čarodějnických procesů na Jesenicku, které se odehrávaly především ve Velkých Losinách (právě tady můžete dodnes vidět Petrovy kmeny, u nichž se podle legend čarodějnice shromažďovaly).
Na začátku stojí jeden „nevinný“ incident – žebračka si vezme hostii, aby s ní podle staré víry vyléčila nemocnou krávu. A od té chvíle to jde rychle z kopce. Do případu se totiž vloží pan advokát Boblig z Edelsteinu, ve filmu opravdu skvěle ztvárněný Vladimírem Šmeralem. A místo spravedlnosti se rozjede čisté peklo. Boblig vidí příležitost, jak si nahrabat – a tak neváhá pálit lidi na hranicích, zatímco si přepočítává, co všechno po nich zůstane (a co by si mohl nenápadně ulít do své kapsy).
Mučení, manipulace, mráz v zádech
Na první pohled jde o historické drama. Ale jakmile se na to člověk dívá trochu pozorněji, začíná cítit podprahové mrazení. Nejde totiž jen o ty děsivé výjevy mučení (i když i ty vám zůstanou v hlavě), nejvíc na tom všem děsí spíše lidská krutost. Anebo zbabělost a ochota udělat cokoli jen proto, abyste sami nešli na řadu. Sami nevíme, co je horší.
A to všechno umocňuje depresivní kamera a temná hudba Jiřího Srnky. Říká se, že i samotný štáb měl během natáčení často husí kůži – a to právě kvůli síle tématu. A když si navíc uvědomíte, že tohle nebyla žádná fikce, ale opravdu se to dělo…
A pak přišel zákaz
Film se zpočátku promítal jen v menších sálech, tiše a bez velké slávy. Ale brzy přišla normalizace – a režim si uvědomil, co vlastně pustil do kin. Koneckonců, vždyť jde o snímek, který mluví o vykonstruovaných procesech, o manipulaci s masami a o tom, jak se pod záminkou „vyššího dobra“ ničí lidské životy. Není divu, že se to soudruhům připadalo ledacos povědomého. A tak zůstal film Kladivo na čarodějnice 20 let zavřený v archivu, jak se uvádí na webu ČSFD. Z něj se dostal až po revoluci. Ale mrazí z něj dodnes.
Co na film Kladivo na čarodějnice říkáte?
