Článek
A jak naše redakce zjistila, Cukrkandl Pavla Jandourka přesně takovým malým zázrakem je. My jsme totiž z promítání odcházeli opravdu nadšení. Máme za to, že po letech, kdy vánoční pohádky působily spíš jako cukrová vata bez chuti, přichází snímek, který má opravdové srdce. Tak nějak z něj cítíme kouzlo starých dětských filmů, které jsme milovali jako malí. Ale posuďte sami.
Maloměsto z bonbónů a poctivého filmu
Příběh nás zavádí do sladkého městečka Medov, kde život plyne líným tempem – kluci střílí z praků, dostavník drncá po kamenném mostě a po náměstí se procházejí měšťané všeho druhu (od těch hodných až po ty závistivé).
Všude to voní po karamelu, protože místní továrník vyrábí cukrovinky na kila a jeho sestra učitelka posílá děti s kazem ke „spřátelenému“ zubaři (hmm, kdepak jsme to už viděli – ale to vlastně nevadí). Jenže idyla se brzy promění – do města totiž přijíždí mladá zubařka, kterou hraje Tereza Ramba, a ta přináší do ospalého Medova pořádný vítr.
Dědí totiž po svém záhadném strýci nejen ordinaci a dům, ale i skleník plný tropických rostlin, horký pramen a tajemnou laboratoř. Velmi brzy zjistí, že si o ní místní šuškají nepěkné věci – třeba to, že je začarovaná. A protože každé malé město potřebuje svého padoucha, proti nové lékařce se spikne trojice vychytralých podnikavců – záporáky si tady střihnou Jiří Dvořák, Vica Kerekes a Maroš Kramár. A už to samo o sobě slibuje opravdu skvělou podívanou.
Humoru bez laciných triků si ceníme nejvíc
Naštěstí se naše hrdinka nebojí vůbec ničeho. A když dojde na lámání chleba, najde spojence hlavně mezi dětmi. Ty jsou mimochodem skutečným pokladem filmu – opravdu se díky nim přenesete do pohádky. Jejich dialogy jsou hravé, přirozené a plné rošťáckého humoru. Smáli jsme se spolu s nimi – stejně jako většina hlediště. Není tu žádná digitální přehršel triků, ale poctivý příběh, barvitá výprava a nekomplikovaný, přívětivý humor, který nestárne.
Režisér Pavel Jandourek evidentně ví, že méně je někdy víc. Cukrkandl tak působí jako film natočený s láskou – a ne jako komerční trhák, na kterém je důležité především co nejvíc vydělat. A není to klasická pohádka, spíš dobrodružství, které věří, že odvaha a dobro nakonec zvítězí i bez čar.
Myslíte, že by české kino mělo víc sázet na podobné rodinné filmy s duší, místo aby chrlilo další moderní pohádky plné umělých efektů?
Zdroj: Autorský text, vlastní hodnocení filmu, ČSFD
