Článek
Ano, přiznáváme, bezpečnost nevyjde levně. EU a členské státy musejí kalkulovat s obrannými výdaji až 5 % HDP (dohodly se na tom na summitu NATO v Haagu v červnu 2025). To je na první pohled opravdu šílené číslo. Podle českých odhadů by v roce 2035 výdaje na obranu ve výši 5 % HDP znamenaly asi 600 miliard Kč ročně. Jde o přibližně třikrát větší číslo, než je aktuálních zhruba 170 mld Kč (jinými slovy jde tedy o skoro 250 % nárůst).
Kde na to vezmeme?
Uskutečnit něco takového by v praxi znamenalo omezit jiné potřeby – včetně školství nebo zdravotnictví, na jejichž omezování jsou voliči aktuálně velmi citliví. Není tedy divu, že se do podobného kroku žádná vláda (a rozhodně tím nemyslíme jen ČR) právě nehrne. My si však myslíme, že je to stále výhodnější řešení než dělat škrty později – tedy v době, kdy budou následky ještě horší. Z historie víme, že slabost a váhavost agresora nepřekvapí, ale naopak povzbudí – časem k mnohem horším činům.
Koneckonců, když se podíváme do 30. let, nemusíme pro příklad chodit daleko. Evropou se tenkrát neslo přesvědčení, že další válka už není možná – nikdo by si přece nechtěl hrůzy té první zopakovat. Takový blázen by se prostě nenašel. Ale my víme, že se našel. Ovšem mocnosti se téhle víry nevzdaly ani když Adolf Hitler v roce 1938 obsadil Rakousko a poté ještě požadoval československé pohraničí. Výsledkem byla právě Mnichovská dohoda, podepsaná bez přítomnosti Československa, která měla přinést „mír pro naši dobu“.
Namísto toho se z ní stalo dodnes hojně připomínané synonymum pro naivitu a neschopnost. I tehdy se dlouho tvrdilo, že o žádnou válku nejde – a to ani když tanky přejely polské hranice. A totéž se opakovalo víceméně i v roce 2022. Tehdy Putin tvrdil, že Rusko rozhodně nemá v plánu napadnout Ukrajinu. Ještě 15. února 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci prohlásil, že „Rusko válku proti Ukrajině nikdy neplánovalo.“ Invaze začala o pouhých devět dní později… V této souvislosti není těžké si domyslet, co by se stalo, kdyby Západ tehdy nezareagoval alespoň částečně jednotně – a Ukrajinu prostě ponechal svému osudu, tak jak se to stalo v minulosti.
Jenže chtě nechtě – nadšení teď postupně opadává. Už to totiž není „válka za dvěma rohy“, ale něco, co může ovlivňovat náš každodenní život – také to dělá. I když zatím „jen“ ekonomicky.
Evropa by rozhodně zaspat neměla
Rozhodně si teď nemůžeme dovolit usnout na vavřínech a doufat, že to nějak odpadne. Vždyť Rusko aktuálně navyšuje své vojenské výdaje na rekordních 6–7 % HDP. A rozhodně nejde jen o hrátky s čísly – ruská obranná výroba dramaticky vzrostla a aktuálně produkuje více munice a zbraní než celé NATO dohromady.
A pokud chceme něčemu takovému stačit, nemůžeme si právě teď žádné škrty nebo laciná politická hesla dovolit. Ano, bude nás to bolet. Ale bude nás to bolet méně, než když budeme všechno řešit až ve chvíli, kdy nám Rusko skutečně zaklepe na hranice. Pak už by totiž mohlo být dost možná na všechno pozdě – a platit už nebudeme jenom penězi, ale i životy svých lidí. Opravdu něco takového chceme?
Zdroj: Encyclopedia Britannica, Institute for the Study of War, Financial Times, AP News, Ministerstvo obrany
