Článek
Naše rodina se rozhodla přestěhovat se na venkov s nadějí, že najdeme klid a útěk od ruchu velkoměsta. Malebná vesnička s rozkvetlými poli, loukami a lesy nás lákala představou života v harmonii s přírodou. Vesnice nám připadala jako bezpečnější a klidnější místo na život. Každodenní realita však naše očekávání rozhodně nenaplnila.
Počáteční euforie a nečekané překážky
První týdny skutečně idylické byly. Splnili jsme si sen a koupili si starší, ale udržovaný domek na samém okraji malé vesnice. Každé ráno nás probouzelo zpívání ptáků a vůně čerstvého vzduchu. Děti objevovaly kouzlo volnějšího pohybu (přece jen na vesnici mohou jít ven i samy) a já jsem si zamilovala ranní procházky se psem po blízkém lese a mezi poli. Vypadalo to, že jsme skutečně unikli stresu a napětí, které jsme zažívali ve městě.
Ale postupem času jsme začali narážet na realitu. Malé vesnické komunity totiž často bývají poměrně uzavřené a nově příchozí vnímají s nedůvěrou a drží si odstup. Lidé se zkrátka znají odjakživa a my jsme pro ně byli jen „náplava“. Rychle jsme tak zjistili, že klid venkova může být dvojsečný.
Ještě méně času pro rodinu
Život na venkově také vyžaduje jistou zručnost a je časově poměrně náročný. Udržovat dům a zahradu v dobrém stavu nebylo zdaleka tak jednoduché, jak jsme si představovali.
Ačkoliv jsme očekávali, že si na venkově najdeme více času pro rodinu, často jsme měli plné ruce práce.
Místo klidných večerů u krbu a hraní společenských her s dětmi nás čekaly večery plné oprav a úprav. Chyběla nám i městská infrastruktura, na kterou jsme byli zvyklí. Ve vesnici byl jen malý obchůdek. Nákupní centra, kavárny nebo divadla jsou 40 minut jízdy autem.
A na klid také zapomeňte
Na začátku jsme se sice párkrát skutečně nadechli čerstvého vzduchu a užívali si většího klidu a ticha než ve městě. S vzestupem jarních teplot však nastal velký obrat. Zápach z hnojení polí se pravidelně šířil vzduchem, neustálé štěkání psů a zvuky hospodářských zvířat se staly naší každodenní kulisou.
Traktory a další hospodářské stroje jezdily hned kolem našeho domu a hluk z vesnických zábav a zahradních oslav nám narušoval klidné večery. Neustálé řezání dříví na cirkulárce a vesnické drby dodávaly našemu životu specifický charakter. Nyní jsme ve fázi rozhodování, buď se přizpůsobíme nebo domek prodáme a přestěhujeme se do nějakého satelitu u města, kde si možná budeme se sousedy přece jen blíž a konečně najdeme ten klid, po kterém tak prahneme.