Článek
Po vlně masových protestů totiž musel chtě nechtě ustoupit od zákona, který by prakticky zrušil nezávislost protikorupčních institucí a podřídil je prezidentské administrativě. A to se pochopitelně jeho lidu nelíbilo. „Ukrajinci nejsou lhostejní lidé. Já jim za to děkuji. Uslyšeli jsme hlas veřejnosti,“ prohlásil Zelenskyj. Jenže z jeho slov bylo patrné, že tato porážka mu i přes jeho zjevné přetvařování radost příliš nedělá.
Proč se to stalo? Pozadí je spletitější, než to vypadalo
Ještě před schválením zákona Zelenskyj nařídil razie v kancelářích protikorupčního výboru. Měl k tomu prý dobrý důvod – mimo jiné tvrdil, že někteří detektivové měli vazby na proruské politiky. Jenže současně se odněkud ze zákulisí objevily také mnohem méně lichotivé informace. Ty pro změnu tvrdily, že vyšetřovatelé byli až nebezpečně blízko lidem z prezidentova okolí – například ministrovi pro reintegraci okupovaných území Oleksiji Černyšovovi nebo podnikatelům, s nimiž měl Zelenskyj dříve poměrně košaté a plodné pracovní vazby.
Není proto divu, že mnozí tento krok chápali jako snahu šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka upevnit moc a mimochodem při tom odstranit všechny, kteří nejsou loajální.
Našla se i česká stopa
Nejpodivnější na tom všem je, že se na mušku této iniciativy dostali i nezávislí novináři z portálu Ukrajinská pravda a aby toho nebylo málo, tak podle některých zpráv dokonce prezidentská kancelář zvažovala i vyhoštění jeho majitele. Což není nikdo jiný než český podnikatel Tomáš Fiala.
Vlna odporu byla skoro celosvětová
Rozhodnutí vyvolalo obrovskou vlnu nevole, jak jsme si v redakci všimli. A to nejen u západních politiků, kteří vznik protikorupčních institucí dlouhodobě podporovali, ale především napříč celou krajinou. Na demonstracích, které se mnohdy odehrávaly i tam, kde nebyla situace právě nejnebezpečnější (mimo jiné třeba i v ostřelovaném Charkově), se totiž sešly tisíce lidí všech generací. A Zelenskyj byl nucen zařadit zpátečku a slíbil, že nezávislý antikorupční systém zachová. Jak ale bylo vidět, příliš velkou radost z toho neměl.
Myslíte, že podobný tlak veřejnosti může dlouhodobě udržet ukrajinské politiky „na uzdě“, nebo je to už předem prohraná válka?
