Článek
Je to totiž základ všeho živého – a to rozhodně nepíšeme s nadsázkou. Jenže my s ní zacházíme tak, že se pomalu, ale jistě blížíme k bodu, kdy z ní bude jen mrtvý prach. A z něčeho takového už zkrátka a dobře žádnou pořádnou úrodu nevypěstujete.
Kde se to pokazilo?
Všechno začalo už za socialismu. Stačí si jen vzpomenout na to, jak to všechno vypadalo – kolektivizace srovnala krajinu do obřích polí. Ty tam byly meze a nádherné pestrobarevné lány se proměnily v jednotvárné planiny. Do toho nastoupila těžká technika a chemická hnojiva (samozřejmě proto, aby se na určené ploše vypěstovalo plodin co nejvíce). Cílem bylo splnit plán – kvalita půdy nikoho moc nezajímala. A to se bohužel dodnes příliš nezměnilo.
Půda není jen „hlína“
Zdravá půda je jako živý organismus, na to bychom měli pamatovat. Dýchá, zadržuje v sobě vodu a ukládá uhlík. Díky tomu pak dokáže skvěle vyživovat rostliny a poskytnout domov miliardám drobných tvorů. Ovšem pokud ji rozjezdíme těžkými traktory a jako bonus také zadusíme chemií, ztratí pórovitost i živiny a nakonec v sobě jakýkoliv život hostit přestane.
Co s tím? Náprava bude složitější
To, co jsme popsali výše, je samozřejmě stav, kterého žádný zemědělec dosáhnout nechce – v takovém případě by mu už totiž ani ta chemická hnojiva nepomohla. Ovšem návrat k původnímu stavu bude prací na léta, ne-li desetiletí.
Je totiž třeba se vrátit k mnohem pestřejší krajině – to znamená mimo jiné pravidelně střídat plodiny, obnovovat meze a sázet remízky. V úvahu bychom si měli vzít i na praktiky našich předků a dávat půdě organickou hmotu třeba v podobě hnoje. Asi na nápravu už moc času není – kvalita půdy se totiž každým rokem zhoršuje. A když si uvědomíme, že každý centimetr vzniká stovky let, rozhodně bychom se o její ochranu měli postarat co nejlépe to půjde.
Co vám proběhne hlavou, když si představíte, že půda pod vašima nohama je živá?
