Článek
Inu, vcelku prostě. Vozík zůstal zamčený, ale vnučka, co šla náhodou s ním, zbystřila. Upozornila svého dědu na to, že mince, kterou má, vypadá jinak, než by čekala. A měla recht. Děda totiž omylem na odblokování košíku použil pětník z roku 1924 – což je mimochodem sběratelský klenot, za který nedávno na aukci zaplatil neznámý sběratel přes 500 tisíc korun. No schválně, nechtěli byste taky takový „omyl“?
Poklady z dob, kdy vládla ČSSR
Hned na začátek musíme zmínit, že jde o opravdu oblíbenou sběratelskou legendu, ale nikdo vlastně neví, kolik pravdy v ní je. Nicméně je nepopiratelným faktem, že za socialismu se podle webu Blesk v domácnostech povalovalo kdeco. Sklepy, půdy i kredence praskaly ve švech – nic se nevyhazovalo, takže se dalo najít doslova všechno možné; od hrníčků po staré lampy a nefunkční rádia. A spousta těch věcí nám tehdy připadala bezcenná. Jenže co jsme tenkrát věděli o nějaké sběratelské hodnotě? Ovšem kdo byl trpělivý (anebo měl prarodiče bordeláře a skladníky, kteří nevyhodili opravdu vůbec nic), ten na tom nakonec mohl slušně vydělat.
Pětník, který udělal parádu
Dodnes mají například velkou hodnotu mince. Ten slavný pětník z roku 1924, o kterém jsme psali v úvodu, je dnes skoro jako jednorožec – málokdo ho viděl, natož držel v ruce. Vyrazil se jen v malém množství. Ale ne proto, že by se nelíbil, nýbrž proto, že hned po zkušebních kusech prasklo razidlo. Tenhle mosazný krasavec má jen 1,6 gramu a průměr 16 milimetrů a navrhl ho sám mistr Otakar Španiel – sochař, řezbář a autor mincí, které mají dnes věhlas doslova po celém světě.
Při poslední aukci v roce 2010 se jeden z těchto pětníků vydražil za víc než půl milionu korun, jak informují stránky Rádio. Takže děda, co si myslel, že má v kapse bezcenný kousek mosazi (co s ní také jiného, když neodemkne ani vozík), málem strčil do vozíku malý poklad. Aneb jak se říká – štěstí přeje připraveným, anebo zapomnětlivým.
Co ještě může mít cenu?
Možná se právě teď ptáte: A co my? Máme doma něco podobného? Inu, možná ano. Třeba pětitisícová státovka z roku 1919 – to je opravdový unikát. Nebo padesátikoruna s vojákem Rudé armády… Za obojí můžete na aukcích získat i statisíce. Proto si pamatujte jedno nepsané sběratelské pravidlo: To, co je starší než 50 let, může mít hodnotu. Ne vždy milionovou, ale rozhodně zajímavou. Staré věci se tak určitě nevyplatí jen tak vyhazovat – naopak. Kdo „ztratí“ pár minut u nějakého starožitníka, může tenhle čas s trochou štěstí parádně zúročit.
Jaké zajímavé sběratelské kousky jste už doma někdy našli vy?
Zdroj: Blesk, Podcast nad zlato, Rádio
