Článek
A jak to tak vypadá, není to náhoda. Věřte tomu nebo ne, ale ono extrémní hudební životní tempo, které kdysi miloval, ho prý začíná pěkně zmáhat. A i když se ukázal na nedávném křtu nového klipu kolegy Petra Koláře, nevypadal příliš šťastně a redaktorům webu eXtra se tam svěřil s tím, co ho momentálně nejvíc tíží.
Neustálý poklus, únava a nejistá chuť pokračovat
„Mně se daří středně progresivně,“ řekl se svým typickým úsměvem, ale záhy zvážněl. „Ale moc spokojený nejsem. Já jsem totiž pořád v poklusu. A už jsem v poklusu mnoho let a nějak mě to přestává bavit, no.“ Čok o všem promluvil hodně otevřeně. Uznal, že branže mu sice hodně dala, ale taky hodně vzala. Člověk si prý až časem uvědomí, jak náročné to celé je. Rozhodně to prý není jen zábava, jak to zvenčí může na první pohled vypadat.
Kdyby mohl, šel by jinou cestou?
Na otázku, jestli by dnes zvolil stejnou cestu, kdyby měl možnost začít znovu (mimochodem – první kapelu založil už v roce 1978), pak odpověděl spíše rozpačitě. „Je těžké z toho vystoupit, z toho vlaku. Vlastně nemůžete vystoupit, já jsem vyučený spojový mechanik, já bych mohl leda tak opravovat telefony. A to jsou dneska už úplně jiné telefony, než na které jsem se vyučil. Chci zůstat u muziky, to je ohromná věc a taky lékárna.“
Jak to tedy vypadá, můžeme si nakonec přece jen trochu oddechnout. Z jeho slov je totiž jednoznačně cítit, že hudba pro něj pořád něco znamená. I když má období, kdy je vším značně znechucený, úplný konec zřejmě zatím neplánuje. Spíš jen hledá nové tempo. A i když o sobě říká, že by dnes už tomu, co kdysi vystudoval, nerozuměl, to podstatné pořád drží pevně v ruce – svou muziku. A na tom přece záleží nejvíc.
Jaký je váš nejoblíbenější zpěvák?
