Článek
Bitcoinovou kauzu už v Česku asi není nutné dlouze představovat. Veřejnost ji zná jako příběh miliardového daru, který Ministerstvo spravedlnosti přijalo od Tomáše Jiřikovského — muže dříve odsouzeného mimo jiné za obchod s drogami a spojovaného s darknetovým prostředím. Resort pod vedením tehdejšího ministra Pavla Blažka přijal bitcoiny, část z nich prodal a z původně prezentovaného úspěchu se během několika dní stal jeden z největších politicko-právních skandálů posledních let.
Podle České televize kauza souvisí s přijetím miliardového daru od Jiřikovského, který byl dříve odsouzený mimo jiné za zpronevěru, obchod s drogami a nedovolené ozbrojování; nyní je obviněný z praní špinavých peněz z provozu darknetového tržiště Nucleus Market. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek kvůli kauze rezignoval, ačkoliv tvrdí, že se přijetím daru ničeho nezákonného nedopustil.
V květnu 2026 se kauza posunula ještě dál. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci uvedlo, že stíhaný skutek bezprostředně souvisí s darováním bitcoinů Ministerstvu spravedlnosti a týká se mimo jiné podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby a legalizace výnosů z trestné činnosti.
Podle iROZHLASu policie v této souvislosti obvinila další tři osoby: bývalého ministra Pavla Blažka, jeho někdejšího náměstka Radomíra Daňhela a advokáta Kárima Titze. Všichni noví obvinění podle Seznam Zpráv podali proti zahájení trestního stíhání stížnost.
A právě tady se dostáváme k otázce, která je podle mě na celé kauze možná nejzajímavější.
Ne: kdo kolik bitcoinů dostal?
Ale: k čemu by mu vlastně byly?
Na první pohled to zní jako dokonalý plán. Digitální majetek za miliardy korun. Žádné bankovky, žádný kufr, žádný kamion hotovosti. Stačí peněženka, privátní klíč a pár kliknutí.
Jenže právě tady se bitcoinová kauza může měnit z příběhu o údajném zbohatnutí v příběh o pasti.
Bitcoin totiž není anonymní pytel peněz. Každý jeho pohyb je zapsaný v blockchainu. Pokud se určitá mince nebo skupina mincí historicky váže k darknetovému tržišti, podezřelým peněženkám nebo vyšetřované trestné činnosti, nejde o detail. Jde o stopu, kterou mohou sledovat analytické nástroje, burzy, banky i policie. Firmy jako Chainalysis dnes přímo nabízejí nástroje pro screening kryptotransakcí, vyhodnocování rizikových vkladů a výběrů a kontrolu podezřelé aktivity.
Jinými slovy: mít bitcoiny ještě neznamená mít použitelné peníze.
Motiv: očistit bitcoiny přes stát?
Tady začíná být celá kauza opravdu zajímavá. Proč by vůbec někdo s takovou minulostí nabízel státu bitcoiny za miliardu korun? Proč by se člověk, který podle policie disponoval obrovským kryptomajetkem, dobrovolně obracel právě na Ministerstvo spravedlnosti?
Jedno možné vysvětlení se nabízí samo: pokusit se dát bitcoinům punc legitimity.
Pokud by se podařilo vytvořit dojem, že stát bitcoiny přijal, evidoval, prodal a peníze skončily ve státním rozpočtu, mohlo to vypadat jako jakési „papírové očištění“. Ne technické očištění v blockchainu — to ani není možné — ale administrativní a společenské očištění. Něco jako razítko: stát to vzal, stát to prodal, stát s tím naložil jako s legálním majetkem.
A právě tady mohl být zásadní omyl.
Bitcoin nefunguje jako obraz, auto nebo kufr s hotovostí. Nestačí k němu vyrobit smlouvu, notářský zápis nebo úřední dokument. Jeho minulost nezmizí jen proto, že se na chvíli objeví ve státní peněžence. Pokud tedy motivem skutečně bylo dodat bitcoinům zdání legitimity přes stát, pak se to mohlo podařit jen navenek. Pro veřejnost, papíry a tiskové zprávy. Ale ne pro blockchain, burzy, analytické firmy nebo orgány činné v trestním řízení.
Notářská kulisa, nebo skutečná kontrola?
Celý příběh doprovází také podivná epizoda s otevíráním bitcoinové peněženky. Podle původní logiky dohody měla být elektronická peněženka otevřena pod notářským dohledem a stát měl dostat část nalezených bitcoinů. Jenže podle médií to proběhlo mnohem méně přesvědčivě.
Česká televize uvedla, že bitcoinovou peněženku před darem Ministerstvu spravedlnosti otevřel znalec najatý advokátem trestaného dárce, a to bez dohledu notáře a zástupce ministerstva. Podle ČT24 tak nebylo možné nezávisle prokázat, zda v elektronické peněžence byly skutečně bitcoiny jen zhruba za tři miliardy korun, jak ministerstvu tvrdil znalec.
To je důležitý detail. Notář v takovém příběhu působí jako symbol důvěry. Pro běžného čtenáře věta „byl u toho notář“ znamená: bylo to pod kontrolou, bylo to oficiální, bylo to ověřené.
Jenže pokud notář neověřoval samotný proces otevření peněženky, ale až stav, který mu někdo předložil, pak je to úplně jiná situace.
A tím se vracíme k hlavní otázce: co přesně mělo být tímto postupem očištěno?
Pokud šlo o právní a politickou kulisu, pak notář, ministerstvo a darovací smlouva mohly vytvořit dojem transparentnosti. Jenže z pohledu blockchainu je to téměř bezvýznamné. Blockchain nevidí notářský zápis. Blockchain vidí transakce.
A pokud část bitcoinů odešla jinam ještě před oficiálně prezentovaným otevřením nebo mimo samotný dar státu, pak je to pro naši pointu ještě důležitější. Protože tyto mince zůstávají zatížené stejnou historií bez ohledu na to, zda prošly přes stát, advokáta, soukromou peněženku nebo další adresy. Podle ČTK bitcoiny z peněženky začaly odcházet už den před schůzkou znalce s notářem a zástupcem ministerstva.
Stát jako pračka? Jenže blockchain se nepral
Možná se někdo domníval, že když se bitcoiny dostanou do státního systému, stanou se z nich „čisté“ peníze. Že když je přijme Ministerstvo spravedlnosti, prodá je v aukci a výnos pošle do rozpočtu, z původně podezřelé kryptoměny vznikne běžný státní příjem.
Jenže mince, které prošly přes stát, nejsou technicky jiné než předtím. A mince, které ve stejné peněžence zůstaly nebo odešly na jiné adresy, tím už vůbec nezískaly nový původ. Pokud analytické nástroje dokážou spojit určité vstupy s darknetovým tržištěm nebo jinou trestnou činností, pozdější přesun na jinou adresu je automaticky neočistí.
Problém nastává ve chvíli, kdy je někdo chce použít.
Poslat na burzu.
Směnit za koruny.
Převést na eura.
Dostat do banky.
Koupit za ně nemovitost.
Tam všude se může znovu objevit otázka původu. A tam už žádná historka o tom, že „část toho přece vzal stát“, nemusí stačit.
Mezinárodní standardy proti praní peněz počítají s tím, že poskytovatelé služeb spojených s virtuálními aktivy mají plnit povinnosti podobné finančním institucím — včetně identifikace klientů, vedení záznamů a hlášení podezřelých transakcí.
To znamená, že problém podezřelých bitcoinů není jen morální nebo mediální. Je praktický.
Ve chvíli, kdy někdo potřebuje z kryptoměny udělat běžné peníze, vstupuje do prostoru, kde se řeší původ prostředků. A právě tam se může ukázat, že domnělá výhra je ve skutečnosti velmi špatně použitelná.
Bitcoiny, které nešly státu, mohou být ještě větší problém
A to se netýká jen bitcoinů, které skončily u státu. Možná ještě důležitější jsou ty, které státu nikdy předány nebyly.
Pokud pocházely ze stejného zdroje nebo byly součástí stejné transakční historie, nezáleží na tom, zda skončily v jiné peněžence, u jiného člověka nebo na dalších adresách. Jejich minulost se nepřepíše tím, že se rozdělí na víc částí.
Pro běžného člověka je bitcoin „jeden jako druhý“. Pro blockchainovou analýzu ale není. Ta se nedívá jen na aktuální zůstatek. Sleduje cestu. A právě cesta může být v této kauze tím největším problémem.
Jestli se někdo domníval, že oddělí část bitcoinů pro stát a zbytek si nechá jako použitelné bohatství, mohl narazit na stejnou překážku. Blockchain neřeší, co si kdo napsal do smlouvy. Ukazuje, odkud mince přišly a kam odešly.
Titzova linka ukazuje, proč je to důležité
Zvlášť zajímavá je v tomto směru role advokáta Kárima Titze. Seznam Zprávy v květnu 2026 napsaly, že advokát, který podle médií dojednával miliardový bitcoinový dar státu, měl sám dostat kryptoměnu z této kauzy. Redakce uvedla, že část této kryptoměny měla skončit přímo u něj.
Pokud by se takové informace potvrdily v trestním řízení, ukazovaly by přesně to, o čem je tento článek. Nestačí se ptát, kdo kolik bitcoinů obdržel. Stejně důležitá je otázka, zda se takové bitcoiny dají vůbec bezpečně použít.
Na papíře mohou mít obrovskou hodnotu. V blockchainové realitě ale mohou být spojené s historií, která z nich dělá toxické aktivum.
A toxické aktivum není poklad. Je to problém, který se probudí ve chvíli, kdy s ním někdo začne hýbat.
„Zašité bitcoiny“ nejsou zakopaný kufr
Představa „zašitých bitcoinů“ zní na první poslech lákavě. Stačí mít privátní klíč, peněženku, seed phrase a člověk může věřit, že má někde ukryté digitální bohatství.
Jenže bitcoin není kufr s bankovkami zakopaný na zahradě.
Dokud mince leží v peněžence, mohou vypadat jako majetek. Jakmile se s nimi někdo pokusí pohnout, zanechá další stopu. Jakmile je pošle na burzu, může narazit na kontrolu. Jakmile je chce proměnit v běžné peníze, musí se potkat s finančním systémem, který se ptá na původ.
Pokud měl někdo v hlavě plán, že přes stát dodá bitcoinům zdání čistoty, mohl se přepočítat v samotné podstatě bitcoinu. Stát může podepsat smlouvu. Notář může sepsat zápis. Ministerstvo může vydat tiskovou zprávu. Ale blockchain se tím nepřepíše.
A právě proto může být celá kauza tak absurdní.
Kariéry byly zničeny. Ministerstvo spravedlnosti zkompromitováno. Vláda otřesena. Trestní stíhání zahájeno.
A přitom se aktéři možná nedostali k ničemu, co by se dalo bezpečně proměnit v hotovost.
Na „papíře“ miliardy.
V praxi digitální stopa, která se při každém pokusu o zpeněžení znovu rozsvítí červeně.
Zdroje:
- Vrchní státní zastupitelství v Olomouci — tisková zpráva ze dne 4. 5. 2026 k trestní věci související s darováním bitcoinů Ministerstvu spravedlnosti.
- Česká televize / ČT24 — shrnutí aktuálního stíhání, Jiřikovského minulosti a souvislosti s darknetovým tržištěm Nucleus Market.
- iROZHLAS — informace o obvinění dalších tří osob v bitcoinové kauze, podle zdrojů Pavla Blažka, Radomíra Daňhela a Kárima Titze.
- Seznam Zprávy / ČTK — informace, že nově obvinění podali stížnost proti zahájení trestního stíhání.
- ČT24 — informace o otevření bitcoinové peněženky znalcem najatým advokátem dárce bez dohledu notáře a zástupce ministerstva.
- České noviny / ČTK — informace, že bitcoiny z peněženky začaly odcházet už den před schůzkou znalce s notářem a zástupcem ministerstva.
- Seznam Zprávy — informace o tom, že advokát Kárim Titz měl sám dostat kryptoměnu z bitcoinové kauzy.
- Chainalysis — popis nástrojů pro screening kryptotransakcí, vyhodnocování rizikových vkladů a výběrů a kontrolu podezřelé aktivity.
