Článek
Na přelomu tisíciletí to vypadalo, že se píše výjimečný příběh. Český herec s výrazným hlasem, fyzickou intenzitou a charismatem, které fungovalo i bez dokonalé angličtiny, se objevil v hollywoodských produkcích. Nebyl to exotický křovák v pozadí. Byl vidět. Byl zapamatovatelný.
Karel Roden měl našlápnuto.
Hrál ve filmech, které měly mezinárodní ambice, potkával se s režiséry i herci první ligy. Média mluvila o „českém herci v Hollywoodu“, což samo o sobě znělo jako malý zázrak. V zemi, kde se podobné příběhy téměř nevyskytují, byl Roden důkazem, že to jde.
A pak se nic nestalo. Alespoň ne tak, jak si to veřejnost představovala.
Často se říká, že „se nevrátil na vrchol“. Jenže to předpokládá, že existoval jeden jasný vrchol, o který usiloval. A právě tady se realita rozchází s očekáváním.
Hollywood Rodena chtěl – ale jen určitým způsobem. Nabízel role, které odpovídaly jeho typu: cizinci, temní muži, antagonisti, psychicky narušené postavy. Role zajímavé, ale omezené. Pro herce, který je zvyklý na vnitřní práci, hloubku a proměnlivost, to není nutně sen.
Roden nikdy nebyl typem herce, který by šel po kariérním žebříčku za každou cenu. Nepůsobil jako někdo, kdo by chtěl hrát hru na networking, sebeprezentaci a neustálou dostupnost. A právě to je v Hollywoodu klíčové. Talent nestačí. Musíte být ochotní být neustále „v provozu“.
Dalším faktorem je jazyk. Přestože Roden anglicky mluvil, nebyl to jazyk, ve kterém by mohl plně improvizovat, nuance a rytmus řeči měl pod absolutní kontrolou. Pro některé role to stačí. Pro hlavní, komplexní postavy málokdy.
Hollywood je navíc průmysl, ne umělecký azyl. Nečeká, až se herec vrátí. Když není k dispozici, najde si náhradu. A Roden nebyl vždy k dispozici. Vracíval se do Česka, k divadlu, k projektům, které mu dávaly smysl, i když neměly světový dosah.
A pak je tu téma osobní ceny.
Zahraniční kariéra znamená ztrátu zázemí. Jiný pracovní rytmus. Jinou míru tlaku. Ne každý je ochoten obětovat soukromí, klid a kontrolu nad vlastním životem výměnou za možnost „být nahoře“. A Roden nikdy nepůsobil jako člověk, který by toužil po statutu hvězdy.
V českém prostředí je navíc často vnímán jinak než v zahraničí. Tady je to herec s výkyvy, s pauzami, s pověstí komplikované osobnosti. Tam byl profesionál s výraznou tváří a energií. Dva různé obrazy téhož člověka.
Možná se tedy nevrátil na vrchol proto, že ho nikdy nebral jako cíl. Možná se rozhodl nevyměnit hloubku za kontinuitu. Nehrát pořád, ale hrát to, co považuje za smysluplné.
Z pohledu publika je to promarněná šance. Z pohledu herce to může být vědomá volba. A tyhle dvě perspektivy se málokdy potkají.
Karel Roden není příběh o pádu. Je to spíš příběh o odmítnutí jednoduché trajektorie. O tom, že „vrchol“ nemusí znamenat totéž pro všechny. A že někdy se člověk nevrátí ne proto, že by nemohl, ale proto, že už nechce.
A to je možná méně hollywoodské. Ale o to lidsky srozumitelnější.
