Článek
Někdy něco říkáme a ten druhý to nechce slyšet.
Posluchač slyší dobrý návod, co by měl na sobě změnit, ale často mu chybí disciplína k tomu, aby sám na sobě některé věci změnil. Dobře popisující tuto situaci je příhoda od Arnolda Schwarzeneggra, jak ji popisoval, když byl guvernérem státu Kalifornie.
Jednou jsem přednášel na kalifornské univerzitě a jeden ze studentů si postěžoval „Guvernére, od té doby, co přišla krize, se naše školné zvýšilo na dvojnásobek. Teď jsou poplatky neúměrně vysoké. Potřebujeme pomoc. A já musím teď na poloviční úvazek pracovat.“
A co je na tom špatného? zeptal jsem se.
Měl bych se přece učit!
Dobrá, spočítáme si to. Kolik hodin denně trávíš ve škole? Jeden den mám dvě hodiny a druhý den tři hodiny. A kolik času trávíš studiem?
Asi tři hodiny denně. Dobře, tak to zatím máme šest hodin jeden den a sedm hodin druhý den, včetně hodiny na dojíždění. Co děláš se zbytkem svého času? Jak to myslíte? No, den má přece 24 hodin. Nenapadlo Tě někdy, že by se dal využít lépe? Možná by ses mohl dokonce zapsat na víc přednášek. Je to lepší než takhle marnit život.
Celá posluchárna byla v šoku. Já přece svůj život nemarním, ohradil se student. Ale ano. Mluvíme o šesti hodinách za den. Den má ale 24 hodin, takže ti zbývá ještě 18 hodin. Možná potřebuješ šest hodin spánku. Takže jestli ti práce na poloviční úvazek zabere 4 hodiny, pořád budeš mít dost času na randění, na večírky a na zábavu s kamarády. NA CO SI STĚŽUJEŠ?
Zlaté cihly nepadají z nebe, ale leží blízko nás, jenom pro to něco udělat. Ano, den má 24 hodin.
Vylíčil jsem posluchačům, jak jsem jako student 5 hodin denně trávil v posilovně, 4 hodiny denně na kurzech herectví, dalších několik hodin denně na stavbách a při tom všem jsem chodil na přednášky a doma studoval. A to jsem nebyl jediný. Na univerzitě jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří při studiu pracovali na plný úvazek.
JE PŘIROZENÉ DOUFAT, ŽE NÁŠ ÚČET ZAPLATÍ NĚKDO JINÝ, ALE KDYŽ TO NEJDE, TAK BY SE MĚLI VŠICHNI USKROMNIT A NĚCO OBĚTOVAT.
Podívejme se nejdříve sami na sebe, zda můžeme nějak přispět a pak teprve „natáhněme ruku“, aby nám někdo něco dal.
Uzdravujeme Firmy a nejsme líní :-)
Jsme na Čísla, zlepšíme ta Vaše!
