Nejmladší sousoší na Karlově mostě, které zaplatilo ministerstvo školství

Sousoší v letech 1928 až 1938 navrhl a nechal vysekat z boháňského pískovce sochař Karel Dvořák.

Sousoší najdeme na 5. severním pilíři. Původně zde stálo od roku 1711 sousoší sv. Ignáce z Loyoly od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, ale to bylo spolu s celým pilířem strženo během ničivých záplav 4. září 1890. Nalezené a vyzdvižené torzo tohoto sousoší je dnes k vidění v lapidáriu Národního muzea na Výstavišti.

Opravený Karlův most byl zprovozněn už 19. listopadu 1892, ale pilíř zůstal prázdný ještě dalších dlouhých 46 let.

Až na přelomu 20. století se začalo řešit, jak nahradit zničená sousoší. Jak to tak v čechách bývá - návrhů a názorů bylo mnoho. Nakonec se po letech dohadů začalo s výrobou repliky původního sousoší sv. Františka Xaverského, které bylo nakonec osazeno. Ovšem vznik následující kopie sv. Ignáce z Loyoly opět rozhořel spor „o názor“, který ukončila až 1. světová válka, aniž by cokoliv vzniklo.

Po vzniku samostatného Československa se v roce 1920 znovu otevřelo téma doplnění chybějící sochy. Nakonec bylo rozhodnuto, že se vytvoří nové sousoší v barokním stylu a že se nebude dělat výtvarná soutěž, ale zakázka se přímo zadá profesoru AVU Janu Štursovi. Teprve v roce 1923 došlo ke shodě na tématu sv. Cyrila a Metoděje (rozumněj: vadilo jen malé skupině kritiků). Jenže Štursa v roce 1925 umírá.

Až v roce 1928 - v rámci příprav na oslavu výročí vzniku republiky - došlo k další shodě a byl vybrán, opět bez soutěže, sochař Karel Dvořák. Jeho první model z roku 1931 se komisi nelíbil, stejně jako několik dalších. Teprve až v roce 1936 byl model komisí schválen a předán státní sochařsko-kamenické škole v Hořicích k provedení. Socha byla dokončena a osazena až na podzim 1938 - tedy po dalších 18 letech dohadů. Za tehdejší situace ani nedošlo na slavnostní odhalení…dílo bylo přeci objednáno k oslavám vzniku samostatného Československa, které de fakto přestávalo existovat.