Článek
Nejen kvůli samotnému výsledku, ale především kvůli jeho vnitřní rozpornosti, která otevírá zásadní otázky o hranicích svobody projevu, náboženského vyznání a ochraně menšin.
Dvojí verdikt, dvojí poselství
Soud jednomyslně rozhodl, že Räsänenová se nedopustila trestného činu, když v roce 2019 na Twitteru citovala biblický verš, aby vyjádřila svůj názor na manželství a sexualitu. Podle soudu citace náboženského textu i v kontextu veřejné debaty o kontroverzních tématech nepředstavuje podle finského práva nenávistný projev.
Jenže druhé rozhodnutí, přijaté těsnou většinou 3:2, působí jako ostrý kontrapunkt. Räsänenová a luteránský biskup Juhana Pohjola byli uznáni vinnými za publikaci a šíření teologické brožury „Jako muže a ženu je stvořil“ z roku 2004. Soud konstatoval, že text „urazil skupinu lidí“ na základě sexuální orientace, a to navzdory tomu, že:
- neobsahoval výzvy k násilí,
- neobsahoval nenávistné výrazy,
- byl napsán před účinností zákona, podle něhož byli odsouzeni.
Právě tato retroaktivita a nejasné vymezení hranice mezi teologickým výkladem a trestným činem vyvolaly vlnu kritiky.
Brožura, která se stala symbolem
Brožura „Jako muže a ženu je stvořil“ (finsky Mieheksi ja naiseksi hän heidät loi) vznikla v roce 2004 jako teologický text vysvětlující tradiční křesťanské učení o manželství a sexualitě. Autorka v ní:
- interpretuje biblické texty,
- obhajuje heterosexuální manželství jako křesťanskou normu,
- vysvětluje antropologické pojetí sexuality v rámci luteránské tradice.
Brožuru vydala Finská evangelická luteránská misijní diecéze. Až do roku 2019 nevyvolávala žádné právní spory.
Teprve po zveřejnění tweetu Räsänenové začaly orgány činné v trestním řízení zpětně přezkoumávat její starší texty. To vedlo k obvinění autorky i biskupa Pohjoly a následně k sérii soudních procesů, v nichž byli v letech 2022 a 2023 dvakrát osvobozeni. Až Nejvyšší soud v roce 2026 rozhodl jinak.
Evropský kontext: Islandský případ jako varování
Finská kauza není izolovaná. Jen několik dní před vynesením rozsudku finského soudu se na Islandu rozhořel spor kolem monsignora Jakoba Rollanda, kancléře katolické diecéze v Reykjavíku. Ten v rozhlasovém rozhovoru vysvětloval katolické učení o homosexualitě a nyní čelí možnému trestnímu stíhání podle islandského zákazu „konverzních praktik“ z roku 2023.
Rolland zdůraznil, že pouze popisoval oficiální učení církve a odmítl jakékoli nátlakové postupy. Přesto policie zkoumá, zda jeho slova mohou být považována za trestný čin.
Oba případy ukazují, že evropské právní systémy se ocitají v nové situaci: musí vyvažovat ochranu menšin s ochranou náboženské svobody a hranice mezi nimi se stává stále méně zřetelnou.
Kde končí ochrana a začíná cenzura?
Organizace sledující svobodu projevu upozorňují, že finský verdikt může mít „odrazující účinek“ na veřejné vyjadřování náboženských názorů. Paul Coleman z ADF International upozornil, že odsouzení za teologický text starý dvacet let je bezprecedentní a může vést k autocenzuře věřících i duchovních.
Anja Tangová z OIDAC Europe dodává, že svoboda projevu musí zahrnovat i možnost vyjadřovat nepopulární názory, jinak se stává selektivní a ztrácí svůj demokratický charakter.
Náboženská svoboda v právu
Z hlediska právní teorie i praxe je finský případ mimořádně cenný. Umožňuje analyzovat:
- střet dvou základních práv: ochrany menšin vs. svobody náboženského projevu,
- retroaktivitu trestního práva,
- roli soudů v demokratické společnosti,
- hranici mezi teologickým výkladem a nenávistným projevem,
- možné budoucí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, pokud se Räsänenová odvolá.
Případ ukazuje, jak právo reaguje na společenské změny a jak obtížné je udržet rovnováhu mezi ochranou jednotlivců a ochranou svobody projevu.
Závěrečné zamyšlení
Evropa stojí na křižovatce. Na jedné straně je tu legitimní snaha chránit menšiny před ponižováním. Na druhé straně je tu základní právo na svobodu projevu a náboženského vyznání.
Finský verdikt ukazuje, že hranice mezi těmito hodnotami se začíná posouvat a ne vždy předvídatelným směrem. Pokud může být teologický text považován za trestný čin, aniž by obsahoval výzvy k nenávisti, pak je na místě otázka:
Jakou podobu bude mít náboženská svoboda v Evropě za deset let?
A možná ještě důležitější:
Kdo bude určovat, co je ještě názor a co už je trestný čin?
