Článek
Jel jsem po Zenklově ulici v Praze a náhle mi udělalo myšku bílé Mondeo. Hnalo se dál z pruhu do pruhu a snažilo se získat nějakou tu výhodnější pozici před semafory. Marně. Dokonce jsme na světlech zastavili hned vedle sebe. Stáhl jsem okýnko, mávnul na něj a naznačil, aby si také stáhl okýnko. Všiml jsem si totiž, že mu po celou dobu ani jednou nebliklo směrové světlo.
„Dobrý den, chtěl jsem vás jen upozornit, že vám nefungují blinkry. Ani levej, ani pravej.“
A místo vřelého poděkování se z druhého vozu ozvalo pár sprostých slovíček zakončených: „Tak si dej pozor, aby ti náhodou nepřestala fungovat hlava.“
„Tak člověk vás tady upozorní na technickou závadu na voze a vy místo poděkování jste na mě ještě naštvanej.“
Následoval další příval nehezkých slov, tentokrát zakončený: „Na tebe vlítnu.“
Nakonec na mě nevlítnul, spíš odletěl. Padla zelená. A tak jsme se nakonec ani nestihli pořádně rozloučit.
Být to někdo v „bavoráku“, tak ho samozřejmě vůbec neupozorňuju. Vím, že takové BMW nemá blinkry ve výbavě dokonce ani v plné palbě. U Mondea jsem cítil povinnost technickou závadu řidiči nahlásit. Příště si ale pořádně rozmyslím, jestli vůbec má taková ochota cenu. Zdá se, že v dnešní době se už vůbec nevyplatí, a ještě se to obrátí proti vám.
Váš Míra Dušín
