Článek
Pokud pracujete v tom správném korporátu, určitě máte několik možností, jak vyjádřit svůj názor. Pravidelné 1:1, porady a různé týmové aktivity, ale věřím, že minimálně jednou za rok vám přijde dotazník, ve kterém zaměstnavatel položí stejné otázky všem zaměstnancům ve vaší firmě - tzv. dotazník průzkumu spokojenosti.
A tak máte na výběr dvě možnosti. Vyjádřit svou nespokojenost, což má za následek nespočet nových meetingů, kdy budete společně s týmem přemítat, co je špatně, jak to společně vylepšit a jak se udělat spokojenými. Druhou možností je vyjádřit svou spokojenost, což má za následek, že se nic nezmění, protože jste evidentně spokojeni.
Ti bystřejší z nás vědí, že i když jste nespokojeni, volba číslo dvě je výhodnější. Pokud chcete něco měnit sami, tak můžete vždy, nepotřebujete organizované dýchánky. Nespokojenost v průzkumu většinou vyjádříte jen jednou, pokud jste zatím firemní zelenáč a nevíte, co vás čeká. Jakmile ale jednou zjistíte, že jediné, co se změní, je počet zbytečných meetingů, tak raději budete v dalším dotazníku spokojeni.
Existuje ještě třetí volba, kterou zvolili ti nejbystřejší z nás, a sice vyhnout se korporátu úplně. A ti, co nechápou, o čem tu píšu, ale nejsou nejbystřejší, se mu v životě vyhnuli také.
A pokud tedy chcete opravdu zjistit, zda jsou zaměstnanci spokojeni a šťastni, navrhněte členům vašeho týmu, zda by neměli zájem složit se každý týden na Sportku. Zjistíte, že i vzdělaní lidé, kteří každý den pracují s excelovskými tabulkami a jsou schopni dosáhnout matematických zázraků* a vědí, jak malá je pravděpodobnost výhry, tu dvacku týdně obětují, jen aby už konečně nemuseli chodit do té práce, která je podle průzkumu spokojenosti tak strašně moc baví.
* v bývalé práci se člověk zodpovědný za KPI reporting vždy před poradou zeptal šéfa, jaká čísla chce prezentovat kolegům a jako zázrakem jich dosáhl.
