Článek
Dobro se snažím šířit v reálném a virtuálním světě. Šíření toho reálna a fantazií pomáhá šířit svět virtuální. Někde mají mé příspěvky ohlas, jinde ne, anebo teprve čekají, až budou schváleny správci zájmových skupin.
Někde čekají marně na schválení, anebo jsou rovnou zamítnuty. Podobá se to čekání někde na hranicích při celní kontrole. Ne všude se dobro šíří snadno. Bohužel ten můj email je asi zbytečný, když mi redakce města a církví v poslední době neotisknou mé příspěvky.
A tak se cítím jako v koncentráčnickém vagóně, kde panuje nejistota, co bude dál. Vždycky jsem chtěl šířit dobro na západ a východ, dokonce i do toho „nenáviděného“ Ruska, aby zavládl trvalý mír ve světě, též byly jistoty a harmonie individuální a společenská, rovněž kulturní, environmentální a ekonomický rozmach.
Bohužel koronavirus, krize a války vzaly mnohé naděje. Také jsem chtěl šířit dobro i do církví, jenže se to nevyvíjí dle mých představ. Tak jsem nešťastný. Nejen pesimismus existuje, ale i nějaký ten optimismus. Přesto jsem rád za lidi, kteří mě sledují a čtou, mají mě rádi.
Třeba se umoudří čas, a dobro zas bude intenzivně šířeno na východ a západ. Je třeba věřit, že jednoho dne opět nastane vytoužený mír a příznivé možnosti, úrodná půda pro dobro a osvětu v našem národě a okolním světě.
Václav Kovalčík, Zlín
