Článek
Ne všichni lidé dosáhnou na vrchol společenské pyramidy ve svém životě. Tam, kde nepomáhá náprava systému a společenských vztahů, ať už ve školství, zaměstnáních, tak nám myšlenky plynou tajně v naději, že se karta jednoho dne obrátí a zlepší se situace individuální a společenská.
Mnohdy člověk vypadá neprůbojně, vlastně si v životě drží to své, rodinu, vztahy, domácí zvířata, záliby, profesi.
Jen málo lidí se postaví proti zlému systému, a když se postaví, tak jsou jím smeteni. Křesťané zaujímají svůj životní postup něco ve smyslu pomáhat, nečinit zlo, nastavovat dennodenně svou osobnost vnějším vlivům, žíti v tichosti a modlitbě.
Co se týče mě, tak jsem chtěl v životě kandidovat do politických funkcí, ale nějak ty okolnosti a konstelace pro to nejsou.
Mám totiž svého agamáčka Agiho, o nějž se starám rád, také papoušky, zebřičky a strašilky. Pěstuji si rovněž exotické rostliny. Právě na zimu jsem aktuálně uklidil exotické cibuloviny do sklepa.
A tak tvořím, maluji, fotím, putuji známými, neznámými až zapomenutými uměleckými směry. Mnohdy jsem vyčníval, mnohdy byl doma, a to ve své tichosti, v níž jsem přemýšlel jak dál.
Každopádně mi je líto lidí, kteří jsou např. závislí na chytrých mobilech. Mám takový pocit, že společnost tímhle směřuje k vyhynutí. Těch lidských závislostí je hodně - nejenom mobily.
Nedaří se mi napravit a nasměrovat internetové algoritmy cestou dobra.
Bohužel se mi to ani nepodaří. Proto mi nezbývá než tvořit a šířit, to co umím. Starat se o zvířata a rostliny, též se věnovat blízkým, přátelům, tvořit alespoň pro ně, když nejsou sledovanosti v miliardách zhlédnutí.
Prostě žít svůj život pro sebe a své nejbližší. Ono to nějak dopadne, aspoň je mi řečeno dle Boží vůle ohledně životní cesty.
Václav Kovalčík, Zlín
