Článek
V neděli 13. května 2025 krátce po druhé hodině odpoledne se na stanici metra Černý most odehrála dramatická a bohužel v konečné fázi tragická událost. Žena dobíhala od autobusu soupravu metra, v jejíchž dveřích už svítilo červené světlo a ozývalo se varovné hlášení: „Ukončete, prosím, nástup, dveře se zavírají.“ Měla s sebou kufry a psa na vodítku. Paní naskočila do soupravy – pes však zůstal venku na nástupišti, protože ho i ve spěchu paničky upoutal nějaký zajímavý pach v cestě a zapomněl se tam, což se mu bohužel stalo ten den osudným. Vlak se rozjel. Vodítko vedlo skrz zavřené dveře.
Cestující v panice bouchali na kabinu strojvůdce, aby zastavil. Nezastavil.
Podle vyjádření Dopravního podniku Praha na svém Facebooku nejde o nic neobvyklého – „na kabinu bouchá kdekdo, často opilci nebo lidé pod vlivem omamných látek“. Tentokrát to ale nebyl žádný výrostek. Tentokrát šlo o život psa a psychiku jeho majitelky.
Jak měli cestující správně postupovat – nevědomost, která přinesla smrt i 8. srpna 2024 nevidomému muži ve stanici metra Křižíkova.
Tlačítko tam bylo. Jenže kde?
Uvnitř vozu metra se nachází nouzová červená tlačítka. Nejsou však rozmístěna příliš logicky ani symetricky, vizuálně nijak nebijí do očí. Jsou zkrátka tam „někde“ mezi dveřmi a oknem a jen na jedné straně – ale ve stresu si na ně nevzpomenete nebo je nenajdete. A právě to rozhodlo. Žádný z cestujících je nestiskl. Buď o něm nevěděli, a nebo jej rychle nenašli.
Mohlo však jít i o obavu, že ze zneužití tlačítka je postih. Někde tam je i varovný nápis: ZNEUŽITÍ SE TRESTÁ! Ověřoval jsem si trestnou odpovědnost při takovéto situaci u DPP na Facebooku. Jejich odpovědí je, že za této situace by byl stisk tlačítka oprávněný a cestující by se nedopustil zneužití, i když šlo „jen“ o pejska. Mohl možná žít, kdyby souprava okamžitě zareagovala a zastavila.
Bylo by dobré, kdyby podobně jako nouzová tlačítka na nástupištích byla i soupravách metra zvýrazněna třeba reflexní fólií nebo ihned pochopitelný piktogram a aby o nich informovaly například plakátky vylepené v dosahu očí cestujících ve voze. A samozřejmě i to, že tlačítka by byla jednotně stejně rozmístěna po obou stranách interiéru soupravy. Včera šlo o psa, příště může jít o člověka nebo vodícího psa nevidomého člověka, který je speciálně vycvičený a má i svou jistou finanční hodnotu. A to pomíjím hodnotu asistenta a věrného průvodce nevidomého.
Podle vyjádření DPP někdo nouzové tlačítko na nástupišti přece jen stiskl – asi 15 sekund po odjezdu soupravy. Bylo však pozdě. Pes náraz nepřežil.
Strojvůdce? Nevinen. Žena? Viníkem.
Interní vyšetřování podle informací DPP dospělo k závěru: strojvůdce nemohl při odjezdu spatřit psa, vodítko nebylo viditelné, a jednal podle předpisů. Vinen je tedy člověk, který nedodržel pravidla nástupu – v tomto případě sama majitelka psa, která dobíhala soupravu, která signalizovala uzavírání dveří.
