Článek
Úvod příběhu
V současné turbulentní době se ve sdělovacích prostředcích občas mihne úvaha o tom, jak je to vlastně s tou občanskou společností, která zatím ještě patří k jednomu z pilířů demokracie. A co spolková činnost. Nepřekáží nám při podnikání, řízení státu a v hospodářském rozvoji? A co ty „politické neziskovky“, které suplují povinnosti státu? A můžou vůbec vytvářet tlak na změny zákonů? Nebo se dokonce soudit se státem? Jaká je kultura a angažovanost občanů v Čechách? Nehroutí se to, co naši dědové a pradědové vybudovali v době národního obrození a pak v první republice, kdy byla spolková činnost hybnou silou státu? A existuje dnes ještě silná střední třída, která byla dříve hlavním nositelem občanských aktivit?
Posuďte sami na příběhu Otevřené Šumavy z.s. se sídlem na Špičáku č. 187 založené v roce 2011 lyžaři, jaké postavení ve společnosti neziskovky mají. Ve stanovách spolku zapsaného na Ministerstvu vnitra ČR (VS/1-1/82192/10-R) je uvedeno poslání vyvíjet činnost směřující k otevření přístupu uzavřených oblastí Šumavy, obnovení původních turistických cest pro lyžaře a turisty a přeshraniční spolupráci se spolky na bavorské straně. Spolek v současnosti spolupracuje na projektu Interreg s Kulturverein Über d´ Grenz e.V. - Kulturní sdružení Přes hranici z.s. Zwiesel.
Spolek mimo jiné pořádá jednou za rok českoněmecké setkání na Juránkově chatě, ke které vede historická cesta s názvem Dámská hřebenovou partií Královského hvozdu od Železnorudského průsmyku (Alžbětína) po stezce na Svaroh (Zwercheck 1334). Tato cesta a chata je součástí historické česko-německé turistické stezky, která propojuje Velký Javor (Aber 1456) a Ostrý (Grosse Osser 1293) v Bavorském lese. Bavorští přátelé se k Juránkově chatě, která je na státní hranici, dostanou legálně z Německa po trase Lo5, ale českým účastníkům jsou kladeny ze strany správy národního parku překážky a zákazy, které vyvrcholily v roce 2025 při pořádání 16. ročníku mezinárodního setkání.
Kamenem úrazu při vyřizování naší žádosti o tuto akci v území se zákazem vstupu pořádanou spolkem je vyhodnocení převažujícího veřejného zájmu. Posuzování veřejného zájmu v otázce ochrany přírody versus kulturních hodnot místa je z podstaty věci vždy konfliktní. Při stanovení převažujícího veřejného zájmu správních úřadů v Národním parku Šumava tak dochází k jednoznačnému důrazu na striktní zájem ochrany přírody bez objektivního zohlednění váhy a přiměřenosti kulturně společenských zájmů jiných stran. Dokládají to soudní spory.
Z pohledu resortu životního prostředí je problematika o to složitější, že agenda výkonu státní správy Národního parku Šumava a navazující Chráněné krajinné oblasti Šumava slučuje ochranu přírody na hustě osídleném území 167 000 ha zemědělské a lesní půdy s desítkami obcí osad a samot. Přitom se prokazatelně jedná o kulturní zemědělsko – lesní krajinu, nikoli divočinu s pralesem, jak tvrdí státní úřad. Při vyhlášení a kategorizaci národního parku v roce 1991 došlo k účelovému zařazení Šumavy do mezinárodní kategorie IUCN II, což neodpovídá skutečnosti. Je zřejmé, že v takovém území, kde je administrativně vytvořený vysoký stupeň ochrany přírody dochází k rozporu s realitou a legitimními potřebami obyvatel.
Kdo jsou Juránkovci
Pro širší okolnosti a porozumění dlouhodobého konfliktu státního úřadu s občanským spolkem je třeba se seznámit s okolnostmi a historií Juránkovy chaty, která má počátek v době národního obrození a první republiky. Podle správního rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí se jeví tato retrospektivní sonda do minulosti jako nadbytečná a nepatřičná. Ale historie Šumavy, ani ochrany její přírody nezačala v roce 1991 vyhlášením národního parku. Majitel panství, kam obě jezera Královského Hvozdu patřila, byl původně kníže Hohenzollern. Ten byl nejen dobrý lesní hospodář, ale také vzdělanec a v roce 1911 vyhlásil území Černého jezera a Čertova jezera za přírodní rezervaci (Mazín, V.A. 2022). Vedle této unikátní přírodní rezervace byla na Černém jezeře v roce 1930 uvedena do provozu první přečerpávací vodní elektrárna v Čechách s vodní nádrží v Hamrech, která funguje do současnosti. To dokazuje, že na území Královského hvozdu naši předci dokázali skloubit ochranářské zájmy nejen s lesním hospodářstvím, ale i energetickému využití ledovcového jezera na rozvodnici evropského povodí.
Zároveň s těmito hospodářskými a energetickými zájmy se na konci 19. století začal rozvíjet nový společenský fenomén turistiky a sportovního lyžování. Občané německé národnosti založili v Železné Rudě turistický spolek už v roce 1850 a začali budovat první stezky v Královském hvozdě, což byla Dámská cesta. Zároveň byla založena znalci hor na Šumavě Koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí první pomoci. A nenosili se jen zavazadla, ale celé osoby na zádech v křesle. Dokonce po nově vybudované Dámské cestě, vedoucí z Alžbětína, jezdily koňské povozy až pod Svaroh, ze kterého byly vidět Alpy. Na stěně Čertova jezera byly v letech 1880-1882 vybudovány dřevěné lávky a mostky přes jezerní skaliska, aby byla příroda zpřístupněna veřejnosti. A na Černém jezeře byl od roku 1878 přístřešek pro občerstvení a později ubytovna s poštovnou, restaurací, a dokonce půjčovnou loděk. Pražáci nastupovali do nočních rychlíků, aby mohli vystoupit z vlaku ráno na Špičáku a vrátit se druhý den brzo ráno do Prahy (Mazín, V.A. 2022).
Ke konci národního obrození, spojeného s romantizmem, jsou v Čechách zakládány občanské spolky jako je Sokol (1862) a Klub českých turistů (1888) a Ski kluby v Krkonoších a na Šumavě. Spolky založené během obrození tvořily později páteř prvorepublikové společnosti. Občanská společnost za Masaryka byla klíčová pro vznik a budování Československa a jeho demokracie. V roce 1894 už byly v Železné Rudě dva německé spolky sdružující turisty a přátele Šumavy. Do pensionu Prokop na Špičáckém sedle jezdila „Pražská kavárna“ a řada osobností z uměleckých kruhů jako byli spisovatel Jan Neruda, básník Jaroslav Vrchlický, emancipovaná a svobodomyslná spisovatelka Božena Němcová, průkopnice ženského hnutí Eliška Krásnohorská, hudební skladatel Antonín Dvořák, vzácný vlastenec a profesor Karlovy university Bohuslav Brauner nebo pedagog nebo spisovatel František Ladislav Čelakovský, nebo Karel Klostermann, otčím Arny Juránka (Mazín, V.A.,2012).
Dne 3. února 1903 se v Plzni sešlo sedmnáct lyžců u svého kamaráda, známého horolezce Emana Kabáta, v jeho kavárně v Andělské ulici, nedaleko Františkánů, aby ustanovili spolek s oficiálním názvem Lyžecký kroužek v Plzni. Jeho náčelníkem byl zvolen sportsman Arna Juránek, svobodný zednář a podnikatel. Lokalitu pro lyžařskou chatu na Svarohu měl Arna Juránek vyhlídnutou na nejvyšším místě evropské rozvodnice ve výšce 1334 mn. m pár metrů od státní hranice již před první světovou válkou. Srub byl postaven v roce 1922 a měl jen deset lůžek, spíše pryčen, ale byl stále otevřený a poskytoval přístřešek, jak bylo napsáno nad jeho vchodem: pro všechny lidi dobré vůle. Tato solidarita a přátelství a soudržnost byla pro lyžaře české a německé národnosti samozřejmostí na všech tehdejších hřebenových chatách.
Ale i mezi lidi dobré vůle se vplíží zloduch a po deseti letech fungování Juránkovy chaty ji někdo o Vánocích na Štědrý večer 1931 podpálil. Ale na to, co se odehrálo po požáru srubu, nejde zapomenout. Zvedla se taková vlna solidarity, která se jen tak nevidí. Tehdy už bylo přes 550 členů Plzeňského ski klubu, kteří dávali dary a poskytovali půjčky, které mnozí z nich nechtěli ani vrátit. Lyžaři vozili už v zimě 1932 materiál na novou chatu. Napřed volskými potahy a zbytek stezky na saních. Nová chata byla po architektonické stránce skvostná. Zapadla do krajiny, jako by byla součástí přírody. Měla ústřední topení, lyžárnu a svého správce, který zde žil v samostatném bytě s rodinou. V chatě mohlo nocovat padesát lidí na pokojích a v přilehlé útulně dalších padesát. Školním výpravám bývala udělená sleva (Kintzl, E. 2008) .
Druhá Juránkova chata využívaná po roce 1938 byla Německou armádou na konci války zbourána. Jaké nadšení Juránkovců nastalo po osvobození v roce 1945. Obnovili chatu během jednoho roku. Všechen materiál nanosili v ruksacích ze špičáckého nádraží. Pomáhala jim řada dobrovolníků. A pak přišel rudý únor 1948 a Juránkova chata uvízla na čtyřicet let za železnou oponou.
První věc, kterou jsme po odstranění zátarasů a signálních drátů v roce 1990 podnikli, byl výstup k Juránkově chatě po Dámské a Lávkové cestě. Cesty z 19. století z kamenné rovnaniny a balvanů tu byly a chata stála na svém místě. Sice pobořená od německé armády a potom od lidově demokratické armády, ale i se zbytky ústředního topení, drátěnek z postelí, komína a sklepa s vínem. I když sametová revoluce nedopadla ve všem podle našich představ, byly obnoveny pilíře demokracie zaručující občanská práva včetně ústavní svobody pohybu. Konečně můžeme do míst, kde bylo pohraniční pásmo a ostnaté dráty, kam chodili naši otcové a dědové na lyžích. Český klub turistů vyznačkoval v roce 1991 trasu Dámské cesty zeleně (archiv Kletr Plzeň). Ale téhož roku byly dřevěné lávky Správou Chráněné krajinné oblasti zbořeny vyznačení odstraněno a na Dámskou cestu byl vyhlášen zákaz vstupu. Důvod: tetřev.
Celé území Královského hvozdu bylo vyhlášeno za Klidovou oblast s územími s omezeným vstupem jak na značených, tak neznačených turistických trasách. Toto omezení volného pohybu občanů odůvodnila Správa Národního parku Šumava tím, že i lehká(občasná) turistika vytlačuje tetřevy z jejich stanovišť (NPS 00089/2026 z 6.1. 2026). Je zřejmé, že výstup na Svaroh po skalnatém terénu s výškovým převýšením 430 m zvládne jen omezený počet turistů a pokud je to po stávající kamenné cestě je negativní vliv na biotop tetřeva minimální.
Založení Otevřené Šumavy z.s. v roce 2011
Tehdy po roce 1989 jsme se drželi naděje restartu nové společnosti, kterou definoval Václav Havel. Jako vizionář navázal na pracně budovanou občanskou společnost Masaryka po padesáti letech temna a prosazoval život v pravdě, kde spolky a občanské aktivity přispívají k morálnímu rozvoji společnosti a její aktéři mají integritu a zodpovědnost za věci veřejné.
I my jsme si od dětství uvědomovali vzácnost tohoto místa nejvíce morfologicky členitého místa Šumavy s největšími ledovcovými jezery navazujícího na Bavorský les a jeho společenskou a kulturní hodnotu, kterou je nezbytné chránit, tak jako přírodní hodnotu na národní úrovni. Tak nás k tomu vedli rodiče. Juránkova chata, kterou postavili naši dědové a navštěvovali naše rodiče, byla pro nás symbolem nejen osobního vztahu k místu s neobyčejnými hodnotami přírody a dědictví po lyžařích, ale i zvůle, která dala vzniknout Sudetům a po válce zlobě totalitního režimu komunistů. Je přirozené, že v tradici našich předků chceme pokračovat a předat tuto životní zkušenost našim potomkům, aby budoucí generace nezapomněly jak a proč se vše okolo Juránkovy chaty událo. Jak ale můžeme tuto historickou zkušenost svým dětem a vnukům předat, když je na toto místo zakázán vstupu, bez zohlednění těchto souvislostí a hodnot. Zmizelých vesnic a osad v šumavské části Sudet je přes 110 a jen v území Královského hvozdu je jich 10 (zanikleobce.cz). Nelze chránit něco, co neznám a nikdy jsem neviděl.
V roce 2011 jsme předložili Správě Národního parku Šumava dokumentaci obnovení turistických stezek a pěších přechodů v území Dámské cesty a Juránkovy chaty. Charakter těchto navrhovaných opatření neobsahoval žádnou stavební činnost, protože stezky zde existují, pouze odstranění náletu dřevin, které by se provedlo ručně. Také jsme argumentovali tím, že občasná přítomnost návštěvníků může být ku prospěchu tetřeva, protože snižuje přítomnost přirozených nepřátel predátorů jako je kuna, liška a další (dopis O.Š. z 29. 5. 2012). Odpověď byla zdrcující. Ministerstvo požadovalo posouzení EIA od autorizovaného odborníka včetně vyloučení nevratného poškození životního prostředí a přeshraničního vlivu na ptačí oblast sousedícího Německa (NPS 08830/2011 6. 12. 2011).
Začali jsme se zajímat o to, jak přistupují k ochraně tetřeva v sousedním Naturparku Ober Bayetischer Waldu (Přírodním Parku Hornobavorského Lesa), který jako ekosystém přímo navazuje na Královský hvozd a tetřeva zde také chrání. Zjistili jsme, že v území je hustější síť lesních cest, které jsou všechny přístupné turistům a lyžařům, jen v době hnízdění je zákaz vstupu do lesa navazujícího na tyto turistické trasy. Na Kleiner Arbersse (Malém Javorském jezeře) je půjčovna lodiček a možnost koupání. Dokonce jsme získali v roce 2012 od německých přátel kontakt na znalce tetřevů Rudolfa Leitla z Ambergu, který by byl ochoten zpracovat expertizu v lokalitě Dámské cesty a Juránkovy chaty. Ale administrativní bariera a neochota ze strany Ministerstva životního prostředí i po osobním jednání v Praze to znemožnily (95202/ENV/123385/630/12 a 36232/ENV/12).
Místo expertizy přírodovědce, který se specializuje na ochranu tetřeva v Bavorském lese, se v roce 2017 zvedla vlna zpracování posudků EIA (Environmental Impact Assessment) na všechny problematické turistické trasy v národním parku a chráněné krajinné oblasti. Jak deklarovala tisková správa Správy národního parku Šumava jediný cíl byl – více otevřít Šumavu návštěvníkům… EIA je proces posuzování vlivů investičních záměrů na životní prostředí. Tento klíčový nástroj je v EU využíván především pro hodnocení dopadu velkých projektů staveb na přírodu, krajinu a kulturní dědictví před jejich povolením. V ČR uděluje autorizaci pro zpracování posudku zase Ministerstvo životního prostředí. Jak je zaručena objektivita a nezaujatost zpracovatele není známo. Tento zákon je v EU využíván právě pro to, aby do procesu byla zapojena veřejnost a obyvatelé dotyčné krajiny. K posudkům na Dámskou cestu a Juránkovu chatu jsme se za veřejnost jako Otevřená Šumava z.s. písemně vyjádřili, ale přihlédnuto k našem argumentům nebylo a odpověď nám zaslaná rovněž nebyla, i když byla deklarovaná veřejným oznámením. Návrh byl zamítnut pro velký významný vliv na životní prostředí. Ale koho je životní prostředí tetřeva, nebo člověka?
Jestliže ještě v roce 2010 mohl Nejvyšší správní soud ve sporu jednoho z rozumných přírodovědců se Správou Národního parku konstatovat, že omezení svobody pohybu musí vycházet z ústavně přístupných mezí a intenzita ochrany přírody musí mít demokratickou legitimaci (NSS č.j. 7 Ao6/2010-44), pak v roce 2017 rozhodli zákonodárci pod vlivem občanských aktivit zelených lobbistů a Hnutí Duha z.s., že organizovaný průvod osmdesáti turistů dozorovaný přítomností strážců přírody na Juránkovu chatu je podstatnou hrozbou pro tetřeva. Novela „zákona o národních parcích“ nabyla právní moci v roce 2017, přes ústavní stížnost senátorů.
Hlavní zápletka příběhu - 16. ročník setkání na Juránkově chatě
Patnáct řízení ve věci naší žádosti o povolení výjimky ze zákazu vstupu do chráněného území, bylo vykonáváno ze strany správního úřadu nestandartně. Někdy byla výjimka povolena a někdy ne. Až poslední ročník v roce 2025, kdy jsme se spojili s občanským sdružení ze Zwieselu, kdy jsme společně požádali o dotaci z EU, stanovil správní úřad takové podmínky, které byly pro náš spolek nezvládnutelné a rozhodli jsme se odvolat.
Dne 28. 4. 2025 jsme my jako Otevřená Šumava z.s., Špičák 187 a kulturní sdružení Kuturverein Über d´ Grenz e.V., Dr.Schott Zwiesel, Germany podali, tak jako každoročně od roku 2011, žádost o udělení výjimky týkající se zákazu vstupu do Přírodního parku Královský hvozd a Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero, kde jsme hodlali uspořádat 13. září 2025 tradiční česko-německé setkání obcí a občanů příhraniční oblasti a širší veřejnosti. Dokonce jsem na tuto akci dostali dotace z fondu programu INTERREG Evropské unie. Cílem akce bylo spojit lidi z obou stran hranice, připomenout společnou historii a dále prohloubit přátelství mezi Čechy a Bavoráky sousedících obcí regionu. Otázka Sudet a odsunutí německého obyvatelstva není zdaleka vyřešena. Je jen odsunuta stranou. Další důvod byl edukativní, a to hlavně připomenutí kulturní tradice lyžování našich předchůdců, a především našeho přátelství se sousedy, a i historie Juránkovy chaty jako symbolu železné opony. Bohužel během čtrnáctileté zkušenosti vnímáme jako další etapu omezování občanských svobod v období po roce 1991, kdy byl vládním nařízením založen Národní park Šumava.
Dne 26. 6.2025 bylo Správou NPŠ vydáno následné rozhodnutí: žadatelům se nepovoluje výjimka podle § 43 odst. 1 ZOPK ze zákazu vstupovat do Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody tedy myšleno z české strany přes Dámskou cestu. A správní úřad nám doporučil cestu Lo 5 z německé strany od Schaiben, která vede až ke státní hranici a na tomto místě nám byl povolen průchod v délce 20 m od státní hranice po vyšlapané pěšině. Jako pořadateli akce nám úřad udělil podmínky, a to: udržet pochodující útvar 100 lidí v semknutém šiku, v tichosti a zdržet se jakýchkoliv hlučnějších projevů. To vše pod hrozbou sankcí až stovek tisíc Kč. Proti tomuto rozhodnutí jsme se odvolali k nadřízenému orgánu, což je Ministerstvo životního prostředí, které rozhodnutí Správy NPŠ pět dní před konáním akce zrušilo v celém znění pro nesprávné odůvodnění včetně 20 m průchodu pěšinou k chatě (Ke sp. zn.NPS 04149/2025/4 - NPS 06349/2025). Hlavním důvodem zrušení bylo to, že Ministerstvo životního prostředí neuznalo nejen procesní pochybení prvoinstančního orgánu, ale jakýkoliv veřejný zájem mezinárodního setkání Bavoráků a Králováků se snahou o prohloubení vztahů a sblížení a popřelo účel vzdělávání.
Poučení a naděje
V našem odvolání jsme argumentovali následovně: … „uložené podmínky průchodu z německé strany po 20 m pěšině k chatě je nedůstojné pro akci tohoto charakteru. Nebyl tak reálným a proveditelným způsobem uspokojen klíčový problém a cíl druhé strany, což je uskutečnit každoroční tradiční mezinárodní setkání na místě symbolu svobody a padlé železné opony v roce 1990“. Toto odůvodnění považoval odvolací orgán druhého stupně Ministerstvo životního prostředí za brojení, tedy jak lze vysvětlit útočení a urážení státu.
Je třeba si uvědomit, že v současné době neprožíváme „zlatý věk občanských spolků“ tak jako za doby obrození a 1. republiky. Ani Havlovi by nebyl spokojen. Ale přeci jen by bylo vhodné se zamyslet, zdali místo desítek posudků EIA hodnotících negativní dopady lehkého turismu na tetřeva, nebylo vhodnější zadat studii negativních dopadů bezzásahovosti na stav ekosystémů v Královském hvozdě, především Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero. Kůrovec, považovaný Správou národního parku za živel, který je součástí přírodních dějů, poničil horské smrčiny jako vzácný glaciální relikt na převážné část této národní rezervace (viz přiložený letecký snímek z roku 2024). Ani sazenice nelze v rezervaci vysazovat. Člověk se dostal do role němého svědka zániku horských smrčin a tetřev se uchyluje pod ochranu lyžařů (viz foto z prosince 2025).
Ale pro nás Králováky letos všechno dobře dopadlo, tak jako v pohádce o Pyšné princezně. Účastníky setkání jsme seznámili se změnou trasy a poučili je, že nesmí vkročit z německé strany do Čech pod pohrůžkou finančních postihů jak osob, tak našich spolků. A společné setkání jsme po dohodě s bavorskými přáteli uskutečnili kousek od státní hranice na německé straně kousek od Juránkovy chaty. Na místě s názvem Naturkino. Mezi účastníky nechyběli ani zástupci obcí Lam a Lohberg a sekce Lesního spolku Lam (Waldverein), což podtrhlo úzké a tradiční propojení regionu s touto akcí a občanskou aktivitou.
Počasí bylo nádherné a viditelnost nekonečná. Zdálo se, že jsou vidět nejen Alpy, ale i moře. Po oficiálních proslovech obou stran proběhlo občerstvení a diskuse, při které zahrála skupina hudebníků z řad českých lyžařů Ski blues Špičák rekrutujících se z oddílu Sokola Špičáka Slavoje MP Plzeň. Snad jsme německého tetřeva příliš nevyrušili zpěvem a tancem. Ale ten je na turisty zvyklý.
Závěrem jsme byli pozváni na příští rok společného setkání od německých přátel na to samé místo. Jsme tam bavorskými přáteli vítaní. Můžeme se podívat na Juránkovu chatu z Bavorska ze vzdálenosti 20 m a svobodně si zazpívat, jako švec v té pohádce o Pyšné princezně. Jen si musíme dávat pozor, abychom neskončili v Půlnočním království krále Kazisvěta a jeho prince Kazimíra. My Králováci??
P.S: Akce si povšimnul i bavorský deník Bayerwald-Bote 17.9. 2025 v článku „Grenzen überwinden beim Wandertreffen“ a Železnorudský zpravodaj 10/2025. A devět dní po proběhnuvší akci na náhradním místě Naturkino Svaroh,jsme obdrželi usnesení Správy Národního parku Šumava o zastavení správního řízení, protože termín akce pominul…
Letecké foto Svarohu a Čertova jezera po napadení kůrovcem 2024
Seznam zdrojů:
Kintzl,E., 2008. O počátcích lyžování na Šumavě, Insist Plzeň Karel Pokorný, ISBN 978-80-254-1216-9
Lang,R., 1987. Historie lyžování v Západočeském kraji, ČSTV
Mazín., V.A. 2012. Sjezd šusem po sto letech z hřbetu Pancíře. Občanské sdružení Otevřená Šumava. Kletr Plzeň 2012, ISBN 978-80-260-2012-9
Mazín., V.A. 2022. A stopy pokračují. Typografik centr Plzeň, ISBN 978-80-270-8728-0
