Článek
V místech Holešovické tržnice se dříve nacházela jatka. Do těchto jatek v době 20. let 20. století se podíváme v nové knize Miloše Urbana Továrna na maso. Kniha se zabývá prací a soukromým životem zaměstnance pražských jatek za doby první republiky. Autor se snaží čtenáře šokovat homosexualitou a transsexualitou, která s námi byla i ve 20. letech. Dnes už toto téma tak šokující není.
Hlavní postavou „Továrny“ je Leon Hebvábný. Jedná se o svéráznou postavu. Má dlouhé blond vlasy, které si odmítá ostříhat. Díky tomu a díky své argumentaci o tom, že je žena, se vyhne vojně. Ale paradoxně se dostane do blázince. Pro děj knihy mají Leonovy vlasy a sexualita celkem důležitou roli, kterou autor rozvíjí později v průběhu knihy. Na začátku děje sledujeme, jak se Leon dostává do firmy Reklamo, kde se věnuje neonové a světelné reklamě. Po této zkušenosti se dostává na pozici reklamního odborníka v holešovických jatkách. A právě v jatkách se odehrává celý hlavní děj knihy. Respektive dvě dějové roviny, které se navzájem proplétají – tedy pracovní a soukromý život hlavní postavy. V knize sledujeme, jak se z Leona stává workoholik a jak na svou rodinu nemá moc času. Stejně tak se kniha zabývá románkem s jeho sekretářkou, díky které si uvědomil vlastní sexualitu – možná homosexualita nebo transsexualita, která v té době byla vnímaná jinak než dnes. A v pracovní rovině se dovídáme, jak pro jatka vymýšlel reklamu nebo jak zajistil s vedením spolupráci s libereckými jatkami. Ale to nebyl nejlepší nápad. Krátce po uzavření kontraktu se v Holešovicích objevují lidské ostatky a začne policejní vyšetřování.
Sečteno podtrženo se v knize prolíná společenský pohled na sexuální menšiny a detektivní žánr. Akorát ten společenský problém má více prostoru nežli ta detektivní část. Sledujeme dlouhý rozpor hrdiny, kdy si uvědomuje, že není heterosexuál. Zatímco detektivní práce probíhá více na pozadí s občasnými zmínkami v textu. Rovněž je zajímavý pohled na historické reálie, které si Urban musel jistě vyhledat. Dnes mají lidé Holešovice spojeny s tržnicí nebo klubem. V knize krásně popisuje historickou Prahu a jatka, která se v té době nacházela na okraji Prahy. Rovněž autor popisuje, jaké problémy jatka dělala obyvatelům hlavního města, neboť se Praha pomalu rozrůstala i do okolí jatek.
V příběhu jsou výrazné dvě postavy, Leon Hebvábný a jeho sekretářka Darja Kopecká. Oba dva mají problém se svou sexualitou. Ona je mužem v těle ženy, Leon si díky Darji začne uvědomovat, že může být ženou v těle muže. O čemž se svého vedoucího sekretářka několikrát snažila i přesvědčit. Leonova manželka a děti, stejně jako postavy vedení pražské společnosti, libereckých jatek nebo příslušníci policie se v příběhu vyskytují. Bohužel nemají tolik prostoru jako výše dvě zmíněné postavy. Což může být trochu škoda, když v závěru jak lidé z Liberce, tak Hebvábného rodina sehrají podstatnou roli v příběhu knihy. Postavy jsou jinak uvěřitelné. Zvláštní pocit z podivného Leona čtenář získá už od prvních stran, kdy si bude každý říkat, že s Leonem není něco v pořádku. Z Darji čiší velká dávka sebestřednosti, rovněž se snaží bojovat za sexuální menšiny. V té době to bylo určitě šokující a trestné, dnes to sice taky vzbuzuje jisté emoce, ale není to tak vyhrocené jak za doby první republiky. Škoda jen tak rychlého a zmateného konce příběhu. Kniha se četla poměrně snadno. Popis dobové Prahy způsobí, že se čtenář ocitne před sto lety. Autor rovněž skvěle a pomalu rozvíjí Leonovo vnitřní rozhárání nad vlastní sexualitou i nad špatným rozhodnutím vedení jatek začít spolupráci s Libercem. Závěr trpí velkým zrychlením, kdy se příběh stává lehce nepřehledným a možná i nelogickým. Samotná přestřelka by působila ještě uvěřitelně, nicméně házení granáty už uvěřitelné nebylo. Stejně tak nebylo vlastně řečeno, kdo a proč do pražských jatek ty lidské kosti dovážel.
Celkový dojem knihy byl tedy degradován závěrem. Autor jinak píše čtivě, dokáže vystihnout podivínský charakter postav, stejně tak i historickou Prahu. Škoda, že závěr nebyl dotažen v uvěřitelnější konec.
