Článek
Příběh, který začíná ještě před narozením potomků
Představme si obyčejnou situaci. Mladý pár plánuje dítě. Budoucí maminy řeší stravu, vitamíny a zdravý životní styl. Některé se vyhýbají potravinám s rezidui pesticidů. Většina pozornosti se tak tradičně soustředí na jednu polovinu páru … na budoucí maminku. Jenže moderní věda začíná vyprávět i druhou polovinu příběhu — příběh otce.
Projekt PATER, který změnil pohled na otcovství
EU financuje velký evropský výzkumný projekt se slovní hříčkou PATER, což je latinsky „otec“, který známe zejména z církevního prostředí nebo z názvu modlitby Pater Noster … nebo jako název pro speciální typ výtahu. Zde se však jedná o zkratku vědeckého názvu „Paternal Epigenetic Inheritance“, což v češtině znamená otcovská epigenetická dědičnost. (pozn. Epigenetická dědičnost pak označuje proces, kdy se získané vlastnosti, ovlivněné environmentálními faktory, mohou přenášet na další generace bez změny samotné DNA.) .
Tento vědecký projektový „otec“ (PATER) přinesl překvapivé a pro muže velmi nemilé zjištění: to, co muž zažije ještě před početím — například kontakt s chemickými látkami včetně pesticidů, anti-androgenními znečišťujícími látkami, nebo vystavení stresu — si neponechává jen pro sebe, ale může ovlivnit zdraví jeho dětí a někdy dokonce i vnoučat. Děje se to přes spermie. Anti-androgenní znečišťující látky jsou chemikálie v prostředí, které narušují mužské pohlavní hormony tím, že blokují androgenový receptor.
Zatímco účinek životního stylu matky a expozice během těhotenství je relativně dobře prozkoumán, otcovská epigenetická dědičnost byla dosud z velké části ignorována. Nový výzkum v rámci evropského projektu PATER však naznačuje, že prostředí, které formuje a ovlivňuje otce, může rovněž významně ovlivnit zdraví dítěte.
„Když spermie oplodní vajíčko, nepředává se jen DNA, ale také efekty, které mohly vzniknout vlivem různých environmentálních faktorů – například chemikálií, stresu či životních rozhodnutí – a tyto efekty se mohou přenášet na další generace,“ vysvětluje Oskar Karlsson, vedoucí výzkumu na SciLifeLab, Katedra environmentálních věd, Stockholmská univerzita (Švédsko), hlavní koordinátor projektu. Dále dodává: „Naše výzkumy ukazují, že expozice otců chemikáliím může skutečně změnit epigenetické značky ve spermii, což vyvolává zdravotní účinky u potomků a dokonce i u vnuků.“ Je třeba zdůraznit, že projekt nebyl prováděn na lidech, ale na modelových organismech. Používaje jak žáby, tak myši, projekt PATER využil kombinaci metod, včetně molekulárních a toxikologických testů. Co zjistili, bylo konkrétním důkazem otcovské epigenetické dědičnosti u obratlovců.
„Naše výzkumy ukazují, že expozice otců chemikáliím může skutečně změnit epigenetické značky ve spermii, což vyvolává zdravotní účinky u potomků a dokonce i u vnuků,“ vysvětluje Karlsson.
DNA se nemění. Ale její „nastavení“ ano
Nejde o změnu samotné genetické informace předávané ve spermiích. Genetická informace zůstává stejná. Zajímavé a podstatné je, že se mění její „nastavení“ — drobné „chemické značky“, které určují, jak se tělo dítěte vyvíjí. Představme si to — trochu nepřesně — jako poznámky na okraji knihy: text se nemění, ale způsob, jak ho čteme a interpretujeme, ano. A právě tyto „poznámky“ mohou být přeneseny spolu s genetickou informací ze spermie otce na dítě.
Trpí děti „hříchy“ otců?
V experimentech vědci sledovali potomky samců vystavených různým chemikáliím, včetně pesticidů. Výsledek byl překvapivý. Ukázalo se, že jejich potomci měli změny v metabolismu, imunitě nebo plodnosti — přestože sami s žádnou látkou nikdy nepřišli do kontaktu. Jako by tělo neslo tichou vzpomínku na něco, co se odehrálo ještě před jeho vznikem.
Starý text Bible, nový význam
Možná tě při tom napadne zvláštní paralela. V Bibli se píše (Pasáž: Exodus 34,1-10, 7), že „vina otců dopadá na syny i vnuky do třetího a čtvrtého pokolení“. Dnes bychom se na tuto myšlenku mohli podívat s lehkou nadsázkou i z vědeckého hlediska — ne jako na vinu a trest, ale jako na biologický mechanismus přenosu informací a environmentální zátěže mezi generacemi po otcovské linii.
Není to osud. Je to ovlivnitelné … tedy alespoň do jisté míry
Na rozdíl od biblických představ má současná věda dobrou zprávu: nejde o nevyhnutelný osud ani trest — pokud otcové vezmou tuto informaci jako výstrahu ke změně prostředí a životního stylu. Epigenetické změny jsou do určité míry ovlivnitelné. To znamená, že životní styl, volba prostředí a expozice chemikáliím před početím mohou hrát důležitou roli nejen pro nás samotné, ale i pro budoucí generace.
Nová odpovědnost pro oba rodiče
Ten mladý pár z úvodu by dnes možná uvažoval jinak. Nejen o tom, co je dobré pro matku, ale i o tom, co může udělat otec. Odpovědnost za zdraví dítěte začíná dřív, než vznikne — a týká se obou rodičů. Není to tedy jen o těle matky, ale i o těle otce.
Je to znepokojující kvůli trendům znečištění prostředí
Tento objev je obzvlášť znepokojující vzhledem k dramatickému nárůstu používání chemikálií v posledních letech. Proto se projekt PATER zaměřil konkrétně na to, jak může expozice otců anti-androgenním znečišťujícím látkám prostřednictvím epigenetické dědičnosti ovlivnit zdraví jejich potomků.
Poučení ke genderové rovnosti na závěr:
Výzkum nabádá k větší odpovědnosti nejen žen, ale i mužů. Podle Karlssona tato zjištění pomáhají informovat a přetvářet diskuse o reprodukčním zdraví mezi vědci i tvůrci politik. „Zdůrazněním dlouhodobých důsledků, které může mít expozice otce na zdraví potomků, projekt PATER zpochybňuje tradiční představu, že za zdraví dítěte je zodpovědná pouze matka,“ dodává. „Tímto způsobem projekt PATER nejen přispívá k vědě, ale zároveň podporuje rovnost pohlaví a sociální spravedlnost.“ ...... No toto poučení od „šéfa“ projektu nezapře, že projekt byl koordinován a interpretován z hyperkorektního Švédska.
Citace
CORDIS_article_461680-dad-s-exposure-to-chemicals-can-impact-his-kid-s-health_en.pdf
Pesticide-induced multigenerational effects on amphibian reproduction and metabolism - ScienceDirect
