Článek
V roce 2020 vydal super-prestižní medicínský časopis The Lancet zcela zásadní ucelenou studii a prognózu o globální depopulaci, která se velmi palčivě týká i Evropy. Projekce předpovídá pokles lidské populace na 8,8 miliardy do roku 2100 v důsledku vzdělávání žen a přístupu k antikoncepci. Studie dále odhaduje, že do roku 2100 klesne populace ve 23 zemích o více než 50 %. A výsledek? Mimo odbornou komunitu to velký rozruch v médiích a na sociálních sítích nevzbudilo. Důvod je prostý: pískoviště a dětská hřiště kole nás byla plná a imigrační oddělení EU praskající ve švech. Navíc i složité slevové kódy na e-shopu jsou srozumitelnější než dopady populační prognózy, v The Lancet počítající třeba s koeficient 1,4 nebo 1,8 dítěte na ženu. A ani demografický „Svatý grál“ – hodnota 2,1 dítěte na ženu, která zaručuje, že populace bez migrace nevymírá ani neroste – nevyvolá u běžného čtenáře zrychlený tep. Je to zkrátka příliš abstraktní. Navíc, zkuste si představit 1,4 dítěte…
Více rakví než kočárků?
Tam, kde naopak abstrakce skončila, nastoupila masivní mediální pozornost. Jakmile se na webech a v novinách objevily konkrétní údaje o zavírání malých porodnic a o poměru narozených a zemřelých, strhla se doslova informační „lavina“. To jen ukazuje, že stav populace vyjádřený v abstraktních číslech „koeficientů plodnosti“ se zkrátka představuje mnohem hůř než drsný statistický příměr „více rakví než kočárků“. Jakmile se dostala jistá „demografická panika“ do mediálních titulků, urychleně se jí chopili politici, politologové a aktivisté všech stran politického konzervativního či progresivního spektra, kteří se začali předhánět s recepty, řešeními a návrhy na finanční pobídky, jak nastartovat porodnost a zase zaplnit prázdné kočárky. A zcela marnými, jak víme již z historie Říma (viz článek MEDIUM – SEZNAM Chystají konzervativci v USA „porodní jadernou explozi“? Znáte projekt „Baby Manhattan“? - Médium.cz).
Kdy umře poslední Čech a Moravan kvůli nízké plodnosti?
Populační „apokalypsa“ ČR a umělá inteligence?
Hrozí ale Čechům, Moravanům a Slezanům opravdu apokalypsa rychlého vymření, jak naznačují objevující se titulky varující přímo před „vymíráním české populace“? A proč tato širší mediální reakce dorazila s takovým zpožděním za vědeckými publikacemi? Je to vlastně pochopitelné. Jak už bylo řečeno, lidská představivost má tváří v tvář číslům své jasné limity – obzvlášť když přijde řeč na exponenciální trendy. Navíc to vypadá, že vedle samotných obyvatel v ČR vymírá i matematika jako taková (jak varovaly Seznam Zprávy v článku Matematika „vymírá“ a pro Česko to může být problém - Seznam Zprávy). Absenci matematických dovedností a představivosti nám naštěstí mohou pomoci vykompenzovat nové modely AI. Schválně jsem to zkusil a pro své vlastní pobavení a poučení (s nulovými akademickými ambicemi a předchozí omluvou všem expertům) předhodil umělé inteligenci Gemini extrémně zjednodušené parametry pro vytvoření modelu a grafu. Výchozí stav tohoto ryze teoretického cvičení je prostý: aktuální velikost populace v ČR (10.9 milionu), absolutní stopka pro imigraci, konstantní věková struktura a aktuální česká úhrnná plodnost cca 1,4 dítěte na ženu. Výsledek tu s dovolením sdílím, a pokud ho někdo z povolanějších zpřesní, budu jedině vděčný.
Nicméně i tento pro demografy dráždivě prosťoučký model totiž syrově ilustruje, že při plodnosti 1,4 na ženu by se populace bez migrace mohla během jedné generace (cca 30 let) smrsknout až o třetinu. A tento 30% sešup by pak neúprosně pokračoval s každou další generací. Graf modelu ukazuje, že tímto tempem bychom se sice docela rychle propadli na pouhé zlomky původních počtů, ale ten skutečně poslední Čech, Moravan či Slezan tu bude bloumat ještě za hodně dlouho. Pro zaryté národovce z toho tedy plyne poměrně „uklidňující“ závěr: samotné fyzické vymření do úplně posledního hypotetického „našince“ by trvalo desítky generací a staletí… graf krátkodobého rychlého exponenciálního populačního propadu je sice neúprosný, ale křivka úplného vymírání má zkrátka strašně dlouhý časový „chvost“.
Teoretický graf populačního časového „sešupu“ obyvatelstva ČR při konstantní plodnosti 1,4. (Jedná se o hypotetický, extrémně zjednodušený model pro ilustraci exponenciálního úbytku, který záměrně ignoruje vliv migrace a další komplexní proměnné).
Století zlomu, které zažijí už naši pravnuci
Absolutní nula hypotetické české populace se zdá býti v nedohlednu… tedy pokud nedojde k nějaké válečné, zejména atomové katastrofě, spalujícím vedrům a suchům, nebo pandemii infekčních nemocí ve stylu knižních scénářů Dana Browna. To, co mě však zaujalo, je neintuitivní rychlost sešupu již během pár generací. Model se „obává“, že pokud by nedošlo k razantnímu navýšení porodnosti nebo k masivní migraci, mohla by populace s porodností 1,4 a méně „zeštíhlit“ o miliony už během jednoho jediného století. A to už není tak úplně sci-fi – protože až 50% redukci populace mnoha států predikují za 100 let i rigorózní studie v časopise The Lancet (2020). Možná, že to naši pravnuci – a možná už i vnuci – v nějaké míře pocítí na vlastní kůži. Především v podobě kolabujícího penzijního, zdravotního a daňového systému (pokud by nějak hypoteticky přetrval v dnešní podobě), kdy bude na jednoho pracujícího připadat neudržitelné množství seniorů.
A ty odhady modelu v číslech pro ČR? Jak už bylo řečeno výše a jak je vidět z přiloženého, umělou inteligencí vygenerovaného grafu, s každou generací (cca 30 let) by se populace bez migrace mohla smrsknout zhruba o třetinu. To v praxi znamená, že z dnešní necelé jedenáctimilionové populace by za sto let zbyly nějaké 4 až 5 milionů. A za dalších sto let? Méně než dva miliony. No a za nějaký další čas už bychom svou velikostí nepřesáhli populaci dnešního Vatikánu či Monaka.
Srovnání s historií
Pro ilustraci těchto „velkých“ populačních čísel: Hypotetický pokles obyvatelstva České republiky o 5 milionů lidí během sta let by představoval ztrátu srovnatelnou s přímými vojenskými ztrátami Německa ve druhé světové válce; toto číslo navíc tvoří více než dvojnásobek sumárního počtu padlých vojáků západních spojenců (USA, Velké Británie a Francie). Demografický dopad takového úbytku obyvatel však může být v jednom ohledu ještě fatálnější. Vojenské ztráty totiž tvořili téměř výhradně muži (cca 98–99 %). Naproti tomu pokles obyvatelstva způsobený nízkou porodností odmazává plošně muže i ženy. Znamená to trvalé snížení počtu budoucích rodičů, což celou demografickou spirálu úbytku jen dále prohlubuje.
Při konstantní plodnosti 1,4 bychom se za 1000 let skutečně dostali na pouhý zlomek dnešního stavu. Jaké je srovnání např. 1000 let nazpátek? Demografické odhady hovoří o tom, že kolem roku 1000 n. l. žil na území dnešního Česka už zhruba 1 milion až 1,5 milionu lidí. Na úroveň 100 000 obyvatel (přibližně 1 % současné populace České republiky) bychom se tak museli v historii vrátit mnohem hlouběji. V těchto etapách dějin se sice na území dnešní České republiky lidé v různých formách osídlení již vyskytovali, ale celkové počty obyvatel byly velmi nízké. Klíčový rozdíl oproti dnešku však není jen v absolutních počtech, ale především v demografické struktuře. V historických populacích výrazně převažovali mladí lidé a děti, zatímco podíl starších osob byl minimální – dlouhověkost byla vzácná a seniorů bylo jako šafránu. Odhad věkové struktury se liší podle různých zdrojů. Některé udávají, že v preindustriálních společnostech byl přibližně následující: děti (0–14 let) tvořily 35–45 %, dospělí (15–64 let) 50–60 % a senioři (65+) jen 3–8 %. (Wikipedie pro období raného novověku (16.–17. století) zdůrazňuje, že: „Polovina populace byla ve věku 15–49 let, přičemž vyššího věku se nedožívalo mnoho lidí (nad 50 let se dožilo 5–15 % obyvatel).“ Dnes v České republice je struktura výrazně jiná, kdy děti tvoří zhruba 15 %, dospělí 63–65 % a senioři 20–22 %, přičemž podobně mladé populace jako v minulosti se dnes vyskytují spíše v některých chudších zemích s vysokou porodností. Za 100 let by se při pokračování nízké porodnosti bez výrazné imigrace mohla věková struktura posunout k extrémnímu scénáři, kde děti tvoří 8–10 %, dospělí 45–50 % a senioři 40–45 %. Přes variabilitu v procentech odhadů se demografové zcela shodují v jednom: ve většině vyspělých zemí dochází k přechodu od „klasické populační pyramidy“ s širokou základnou (hodně dětí a málo seniorů) k tvaru „sloupu či vřetena“ až „obrácené pyramidy“, kdy ubývá narozených dětí a roste podíl starších věkových skupin, takže společnost stárne a základna se zužuje.
Shrnuto a podtrženo
Syrově zjednodušený model AI indikuje, že ten úplně poslední potomek jakési hypotetické přímé linie té „naší“ aktuální české populace hned tak neumře… a to i při plodnosti 1,4 dítě na ženu. Parametry modelu se navíc v čase mění, populace reagují na své prostředí a demografie není osud, ale jen hodně pravděpodobná předpověď počasí. To ovšem nic nemění na tom, že pokud nezačneme mít více dětí (což určitě nebudeme!), nebo nepřijmeme fakt, že demografickou díru „zalepí“ lidé migrující odjinud, budeme mít už za pár desítek let na údržbu české kotliny dost kritický nedostatek rukou a mozků. To druhé – zdá se – může z velké části nahradit AI. Nicméně velmi vzdálená budoucnost aktuální české, moravské a slezské identity nás opravdu trápit nemusí. Popravdě ani naše pra-pra-pravnuky. Dělat si starosti s tím, jak bude vypadat český národ za 1000 nebo 2000 let, je totiž tak trochu zbytečný historicko-futuristický „masochismus“. Zkusme se jen podívat 1000 let před náš letopočet. Jaké etnikum nebo kultura z té doby (doba bronzová, kultura popelnicových polí?) na našem území přežila dodnes v nezměněné podobě?
Odkazy a zdroje
Chystají konzervativci v USA „porodní jadernou explozi“? Znáte projekt „Baby Manhattan“? - Médium.cz
Vollset, S. E., Goren, E., Yuan, C. W., Cao, J., Smith, A. E., Hsiao, T., … & Murray, C. J. (2020). Fertility, mortality, migration, and population scenarios for 195 countries and territories from 2017 to 2100: a forecasting analysis for the Global Burden of Disease Study. The Lancet, 396(10258), 1285-1306.
Preston, S. H., Heuveline, P., & Guillot, M. (2001). Demography: Measuring and modeling population processes. Blackwell Publishers.
Fialová, L., Horská, P., Kučera, M., Maur, E., Stloukal, M., & Švestka, J. (1996). Dějiny obyvatelstva českých zemí. (1. vyd.). Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0283-7.
Maur, E. (1998). Obyvatelstvo českých zemí ve středověku a raném novověku. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-754-5.
P.S. Varování „ministerstva demografie“: AI upozorňuje, že se jedná o školně ilustrativní model, který by v seriózní demografické praxi sloužil maximálně jako rychlá „back-of-the-envelope“ aproximace (tedy výpočet, který si člověk udělá dřív, než začne řešit realitu v plné složitosti). Tento model zahrnuje pouze efekt nízké porodnosti a je zjednodušeným agregátem, který nezohledňuje věkovou strukturu populace, migraci ani změny plodnosti v čase. Použitý „český parametr“, tedy úhrnná plodnost (TFR) v hodnotě 1,4, ukazuje hodnotu výrazně pod úrovní reprodukční stability populace, která je přibližně 2,1 dítěte na ženu, což znamená, že každá generace je zhruba o třetinu méně početná než generace předchozí. Poměr 1,4 / 2,1 ≈ 0,67 lze v tomto zjednodušeném modelu zaokrouhlit na 0,7, což odpovídá poklesu přibližně o 30 % za generaci. Výsledný graf modelu ukazuje kumulativní ztrátu populace, avšak lineární interpretace „ztráty populace“ je nereálná, protože demografické procesy nefungují jako jednoduché odečítání lidí, ale jsou řízeny věkovou strukturou a tokem generací. Konstantní pokles o −30 % je v realitě nepravděpodobný, protože hodnota TFR 1,4 by se v čase měnila vlivem ekonomických, politických i migračních faktorů a nevede ke konstantnímu koeficientu, takže pokles by v praxi nebyl hladkou exponenciálou. V reálné demografii se populační vývoj nepopisuje jednoduchým exponenciálním poklesem, ale používají se strukturované modely založené na věku obyvatel. Nejčastěji jde o kohortně-komponentní modely, které sledují populaci po věkových skupinách a zvlášť zohledňují porodnost, úmrtnost a migraci v jednotlivých kohortách. Matematickou variantou tohoto přístupu je například Leslieho matice, která umožňuje modelovat, jak se jednotlivé věkové skupiny v čase proměňují a jak se jejich velikost přenáší do dalších generací. Na rozdíl od zjednodušených modelů s jedním koeficientem (například „−30 % za generaci“) tyto přístupy zachycují i stárnutí populace, nerovnoměrnou věkovou strukturu a časové změny plodnosti. Tyto metody jsou standardem v oficiálních projekcích, například u OSN nebo Eurostatu, a tvoří základ moderní demografické analýzy.
