Česko má nový rekord v porodnosti – je nejnižší za posledních 150 let

Zpráva Českého statistického úřadu https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-rok-2023, že porodnost za rok 2023 má hodnotu 8.4 (tedy nejnižší za celou dobu statistického sledování tohoto demografického ukazatele od roku 1875), je alarmující, ale z pohledu demografického vývoje v ČR za posledních třicet let ji nelze pokládat za neočekávanou.

Stále častěji ve sdělovacích prostředcích slýcháme, že máme nízkou nezaměstnanost, že poptávka po zaměstnancích v Česku je na rekordní úrovni, že potíže s nedostatkem především kvalifikovaných zaměstnanců hlásí skoro každá druhá firma. Firmám chybí celkem čtvrt milionu zaměstnanců, což na odvodech znamená cca 45 miliard. Kvůli nedostatku řidičů se v některých krajích redukují dopravní spoje – v Česku chybí 25 tisíc profesionálních řidičů. Zatímco v roce 2020 poskytovatelé sociálních služeb postrádali zhruba tisíc pracovníků, nyní jsou to téměř tři tisíce. Přes 180 tisíc dětí v Česku nemá svého pediatra. Že je v Česku nedostatek zubařů či praktických lékařů už určitě pocítila většina z nás. Zkrátka, „nejsou lidi“.

Když se ale podíváme na následující graf, pak je tato situace zřejmě zcela logickým důsledkem toho, co se v demografickém vývoji nastartovalo v době Klausovy vlády.

Plodnost (fertilita) klesla na hodnotu menší než 1.2 dítěte na jednu ženu – to si lze představit tak, že pět rodin mělo dohromady jen šest dětí. Tento stav trval osm roků! K zajištění prosté reprodukce je nutná hodnota plodnosti 2.1, což je ideální hodnota pro zachování generační rovnováhy ve společnosti, a to koresponduje s ideální porodností (natalitou) 15 dětí na 1000 obyvatel. Naposledy jsme těchto hodnot dosáhli v roce 1980, pak už nikdy.

Vývoj porodnosti a plodnosti v ČR je na následujícím grafu (data byla převzata z https://cs.wikipedia.org/wiki/Obyvatelstvo_Česka, kde jsou přehledně zpracovány údaje Českého statistického úřadu). I když začala plodnost po roce 2011 stoupat až k hodnotám kolem 1.7, porodnost zůstává nízká 10 až 11 dětí na 1000 obyvatel, protože v tomto období začínají rodit katastrofálně slabé ročníky po roce 1995, což se zejména projevilo výrazným poklesem v roce 2022 a smutným rekordem v roce 2023.

Jinými slovy, posledních třicet let se zde rodí o třetinu méně dětí, než je nutné k prosté reprodukci. V zemi, kde je deset milionu obyvatel by se mělo ročně narodit 150 tisíc dětí, jenže ono se jich průměrně rodilo jen 100 tisíc. Za třicet let se zde mělo narodit o 1.5 miliónu dětí více. Třicet let platíme o třetinu menší náklady na výživu a výchovu dětí (tyto peníze jsme „projedli“), na což jsme si velmi ochotně zvykli, a ještě jsme se stále více zadlužovali!

Katastrofálně slabé ročníky po roce 1990 už začaly (ne)vstupovat na trh práce. Počítáme-li, že po cca dvaceti létech začínají mladí lidé vstupovat na trh práce, pak na trhu práce chybí zhruba půl milionu pracujících, což se snažíme eliminovat zaměstnáváním imigrantů.

V generačně vyvážené společnosti připadají 3 pracující na jednoho důchodce, avšak nyní na jednoho důchodce připadá 2.2 pracujících (https://demagog.cz/vyrok/21869) a z výše uvedeného grafu je zřejmé, že tento poměr bude nadále klesat, zejména když začnou do důchodu odcházet velmi silné ročníky kolem roku 1975 (omylem se tyto ročníky označují jako „Husákovy děti“, správné označení by mělo být „vnoučata poválečných rodičů“).

Z grafu je patrné, že dramatický propad porodnosti nastal po roce 1992, tedy v době první vlády Václava Klause. Je s podivem, že se tehdy nikdo tímto jevem nezabýval, přestože nízká porodnost je mimo jiné závažným ukazatelem, že populace nevěří v dobrou budoucnost. Zřejmě v té době nikoho nevzrušovalo, že po cca dvaceti létech bude z trhu práce každý rok mizet průměrně padesát tisíc lidí, což je skutečnost, které teď čelíme a jejíž důsledky srážejí naši ekonomiku na kolena.

Někteří argumentují tím, že nízká porodnost je způsobena vysokými náklady na výživu, výchovu a vzdělání dětí, což je ovšem velice falešný argument, protože v roce 1947 - 1950 určitě nebyla ekonomická situace mladých rodin lepší než v posledních třiceti létech, přesto byla tehdy porodnost více jak dvojnásobná. Kromě toho, nemít děti, protože je jejich výživa a vzdělání příliš nákladnou záležitostí, je podobně sebezničující, jako když si někdo nenechá u auta opravit vadné brzdy, protože je to moc drahé.

Nedostatek lidí na pracovním trhu samozřejmě znamená nízkou nezaměstnanost, což je skutečnost, kterou pozorujeme už delší dobu. Rostoucí počet důchodců a klesající počet pracujících znamená, že poptávka po produktech každodenní spotřeby a službách začíná převyšovat nabídku, což automaticky povede ke zdražování a růstu inflace zejména tehdy, když si budoucí důchodci dle pokynů ekonomů a politiků vytvářejí dostatečné finanční rezervy.

Vývoj státního dluhu ČR za posledních třicet let (data byla převzata z webu Ministerstva financí České republiky, viz https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu) je na následujícím obrázku:

Z grafu je patrné, jak se chováme ke svým potomkům. Raději si od nich půjčíme, jen abychom nemuseli ubrat ze své rozežranosti, nemuseli snášet nepohodlí nebo snížení životní úrovně. Dokonce jsme si od nich nechali štědře zaplatit i léčbu covidu a její následky.

Ve volebních kampaních se necháváme ukecat sliby populistů, kteří pak některé sliby sice plní, ale za cenu dalšího navyšování státního dluhu. Zatím nikdo z politiků nenašel odvahu, aby řekl, že každý flám musí jednou skončit, že jsme už dost dlouho žili na dluh a že jej musíme začít splácet. Současná vládní garnitura se sice snaží nárůst dluhu zpomalit, stále se ale zadlužujeme víc a víc, protože navrhovaná opatření jsou zcela nedostatečná.

Narůstá počet důchodců, které živí stále méně pracujících. Stále menší populace potomků je zatěžována stále vyšším dluhem. Zřejmě si část českého národa neuvědomovala a neuvědomuje, že absolutně nejvyšší prioritou v životě jsou děti – bez nich neexistuje budoucnost, bez nich se budeme propadat k chudobě a zániku. Nebo nám nevadí, že nás v naší vlasti časem nahradí lidé jiných národností, což potvrzuje trend v poslední době, kdy k nárůstu počtu obyvatel ČR dochází jen díky imigraci.