Článek
Nedávno mě zaujal článek o výpravě na Antarktidu v prosinci 2024, jejímž cílem bylo přesvědčit plochozemce, že jejich model ploché země nefunguje. Dle tohoto modelu totiž nemůže na Antarktidě svítit slunce 24 hodin. Všichni členové výpravy samozřejmě viděli, že slunce nezapadne za obzor a svítí i o půlnoci. Nejznámější plochozemec výpravy Jeran Campanella přiznal, že se mýlil. V březnu 2025 pak vystoupil na konferenci Skepticamp v Los Angeles (věnované kritickému myšlení), kde deklaroval svoji změnu názoru na prostorovou konfiguraci země a slunce. Spousta plochozemců ovšem rychle přispěchala s tvrzením, že celá výprava byla zmanipulovaná a její účastníci dostali bohatě zaplaceno za to, že budou lživě vypovídat o tom, co na výpravě viděli.
Domnívám se, že tento způsob demonstrace absurdity teorie ploché země byl zbytečně nákladný. Podíval jsem se totiž na některá videa věnovaná tématu ploché země a narazil jsem na třídílný video seriál (viz odkazy na konci), v němž čeští zastánci ploché země diskutovali s těmi, kteří o kulaté zemi nepochybují. Když jsem v prvním dílu viděl, jak Dominik Mrvík (v Česku patrně nejúpornější propagátor ploché země) kreslí dráhu slunce obíhajícího po kružnicích kolem Arktidy, nevěřil jsem svým očím a uším.
Jeho interpretaci jsem zakreslil do standardní mapy ploché země (jakkoliv je plná nesmyslů a deformací, viz následující obrázek), kdy se slunce v období rovnodennosti musí pohybovat nad rovníkem. Z obrázku je však patrné, že slunce pozorované z bodu A nezapadá přesně na západě (což takto činí vždy v době rovnodennosti), ale přesně na severozápadě. Tento malý detail panu Mrvíkovi unikl, což svědčí o jeho zanedbatelných znalostech elementárních základů geometrie. Budiž mu útěchou, že není ve své zabedněnosti sám, protože se na tomto popisu pohybu slunce nad plochou zemí shoduje většina zastánců ploché země.
Pohyb slunce v době rovnodennosti
Podle plochozemců má slunce průměr cca 50 km a krouží ve výšce cca 5000 km nad plochou zemí. Dále je zřejmé, že v okamžiku západu je slunce vzdálené od pozorovatele méně jak 10000 km (čtvrtina rovníku má délku cca 10000 km). Proto nikdo nemůže mít stín na vodorovné ploše delší, jak je dvojnásobek jeho výšky. Svůj stín delší jak 50 metrů jsem viděl mnohokrát na hřišti při západu slunce nebo když jsem večer bruslil na zamrzlém rybníku a určitě nejsem s touto zkušeností osamocen. I tady plochozemci svůj model trochu nedomysleli.
Další zřejmý důkaz popírající platnost teorie ploché země vidím mnohokrát do roka z okna svého obyváku, když jsou během nebo po západu slunce osvětleny mraky zespodu.
Samozřejmě existuje spousta dalších notoricky známých pozorování, proč neplatí teorie o ploché zemi (měsíc lze vidět jen z jedné strany, zatmění měsíce, rozdílná hvězdná obloha viděná na severní a jižní polokouli, …), chtěl jsem pouze upozornit na další velice snadno ověřitelné argumenty, o kterých jsem nikde nenašel zmínku.
Ještě se vrátím k prvnímu dílu videa „PLOCHOZEMCI vs. PROFI DEBATÉR – 1.díl“. Moderátor Tim Kožuchov měl diskuzi ukončit, protože nemá smysl pokračovat v rozhovoru o teorii založené na nesmyslných předpokladech. A to zejména tehdy, když Dominik Mrvík prohlásil, že měsíc svítí na obloze jako „bodové světlo“. Pak bylo přece jasné, že jeho teorie není založena jen na zcela chybějící prostorové představivosti, ale i na lživém tvrzení o tvaru a původu světla měsíce.
Každý, kdo se na půlměsíc podívá obyčejným dalekohledem přece vidí, že se jedná o kouli osvětlenou sluncem. A to nemluvím o spoustě snímků měsíce pořízených profesionálními i amatérskými astronomy, které jsou k vidění na internetu.
Skončím citátem, který se mně v poslední době často vkrádá do mysli:
Pouze dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. U toho vesmíru si tím ale nejsem tak jistý.
Albert Einstein
Odkazy:
https://www.stoplusjednicka.cz/ctverice-plochozemcu-mohla-na-vlastni-oci-spatrit-nezapadajici-slunce-na-antarktide
https://www.youtube.com/watch?v=zxx2pPoIWII
https://www.youtube.com/watch?v=XrACZiz8yJ0
https://www.youtube.com/watch?v=QHd7m3eRXsc
