Článek
Patřím k dříve narozeným. Pamatuji velice dobře, jak nám ve škole soudružka učitelka vysvětlovala, že jsou vlastně dvě Německa. V jednom žijí ti hodní Němci, se kterými se „kamarádíme“, ale ti druzí, v tom druhém Německu, ti nám chtějí jen ubližovat. Připadalo mi to podivné. Jak je možné že v jednom státě jsou jen ti hodní a v tom druhém, ti skoro stejní, jsou tak špatní??? Připadalo mi to značně nesmyslné, ale doma jsem tento poznatek sdělil rodičům. Bylo mi vysvětleno, že to je jen politika a lidé že jsou všude dobří i méně dobří. Stejně tak, jako u nás v ulici, ve škole ve třídě, na hřišti a tak dále.
Díky tomu jsem si uvědomil, že ne vše, co je mi oficiálně sděleno ve škole, musí být pravda. A tak jsem poznal, jak vypadá a jak se tváří demagogie. K tomu jsem chtěl zjistit, jak to vše vlastně bylo. Protože byla k dispozici rozsáhlá knihovna, kterou doplňovalo pár generací předků, začal jsem pátrat v literatuře. A konečně jsem přišel na to, že věci se dají prezentovat jak špatným, tak kladným způsobem a záleží jen na zdravém rozumu, abych si dokázal udělat racionální pohled na událost a postupně na dění kolem. Jen mi bylo líto soudružky učitelky, že musí dětem povídat nesmysly a že by si o ní lidé mohli myslet, že je úplně hloupá.
A jak šel čas tak jsem zjistil, že se situace soustavně opakuje a pokud budu chtít vědět, jak se věci mají, je dobré si najít prameny, které o věci hovoří a zjistit si, jak to, co mne zajímá, vlastně bylo. A jak postupoval čas, začalo mne to, co bylo zajímat více a více až jsem skončil jako středoškolský učitel dějepisu. Během dětství a dospívání jsem přišel na to, že demagogie a lži jsou na denním pořádku. Když jsem poté musel, i když s nechutí, studovat marxisticko leninské nesmysly které byly povinné a bez této ztráty času nebylo možno fakultu vystudovat, přišel jsem na to, že opěvovaný socialismus stojí na základech lží a nepravdivých manipulací.
Když jsem nyní četl, jak se lidé rozčilují z důvodu návštěvy skupiny lidí, kteří se chtějí podívat na místa, kde žili jejich pra, či pra pra rodiče, připadal mi tento důvod zcela nesmyslný a nehodný tak velikého pobouření a pozornosti. Až když někteří politici opět začali, stejně jako kdysi soudružka učitelka, demagogicky štvát lidičky a plivat oheň a síru a vcelku neškodnou a jednoduchou událost, bylo jasné, že mají pocit, že pokud cokoliv pošpiní a urazí a budou se chvástat tím, že bojují za vlast, dostanou jakousi vlasteneckou svatozář lidiček, kteří doma prostě nemají knihovnu, jako jsme měli my a vlastně je ani nezajímá, co v knihách je. Mají pocit, že když jim jakýsi Vlastenec s velkým V a nabubřelým egem sdělí, co a jak si mají myslet, tak jsou v klidu a svoji hlavičku myšlením namáhat nemusí. A onen veliký a užvaněný člověk, který si hraje na vlastence a nabízí upřímnost, kterou niky neoplýval, stejně tak jako pravdou, si zase díky oněm lidičkám přijde na pěkných pár penízků, které by si jiným způsobem vydělal jen moc těžko.
A tak se svět točí dál. Ti, co nechtějí přemýšlet, ale rádi křičí a své pocity ublíženosti z nepovedeného života mohou svést na toho, na koho jim ukáže onen člověk, který za ně myslí, mluví a prostě se o ně "stará"! A tak se nám pomalu nyní objevují lidé, kteří si pod vlasteneckou maskou zadělávají na nové společenské uspořádání. A je veliká legrace, že vlastně chtějí dosáhnout toho, za co ony německé občany tolik nesnáší a kritizují.
Stejným způsobem totiž začal stavět kdysi jakousi Třetí říši jeden neúspěšný malíř a poté Vůdce nacistického Německa. Je vcelku až k smíchu, že ti, kteří se chovají jako kdysi onen tapecír, mají u lidí s láskou k vlasti takový veliký úspěch.
Ale pozor, tyhle myšlenky, které vytahují naši „páni politici“ a servírují je „lidu“. jsou nakažlivé a občas se stane, že nemocí, zvanou nacionalismus, onemocní celý národ a pak přijdou ke slovu zbraně a tisíce či miliony mrtvých.
Lidi, nevěřte někomu, kdo mluví za vás a dělá z vás své posluhy a poskoky. Časem se z vás slouhové stát mohou a pak je rada velmi těžká a pomoc ještě více!
Nenávist a lež ještě nikomu nepomohla.
