Článek
Žadonila jsem o lásku, ztrácela sebe a volala jsem do světa: „Halooooo, jsem tady! Milujte mě konečně někdo, prosím!“
Ve třiatřiceti letech jsem potkala jeho. Měla jsem pocit, že celý můj život mě vedl k němu, že je mým splněným snem, pravou láskou, druhou polovinou mojí duše. Nemohla jsem se mýlit více.
Bylo mnoho momentů, kdy jsem měla utéct, ale moje víra v lásku byla silnější. Vždyť si to přece už zasloužím…
Tiše a pomalu mě zabíjel. Nejprve ženu, poté člověka. A pak jsem ho požádala, aby odešel…
To mi nakonec, bez nadsázky, zachránilo život. Přesto mě ta bolest ze ztráty snů pohltila…
