Článek
Každý máme za sebou nějakou životní zkušenost, která nás formuje. Ať už si ji neseme z dětství, z dospívání či z dospělosti. Může se týkat osobního života nebo celé společnosti. Každý z nás v životě zažil cosi, co by buď už nikdy zažít nechtěl, nebo naopak hledá způsob, jak to zažít znovu. Ať už se jedná o pozitivní, či negativní zkušenost, každá věc, kterou jsme v minulosti prožili, nás někam posouvá.
Žijeme tady a teď
Jen těžko si dokážeme představit, kde budeme za pět, deset, nebo třeba třicet let. Nějakou ideální představu však určitě máme. Co ale víme jistě, kde bychom nechtěli být, a děláme vše pro to, aby se jakékoli černé scénáře nenaplnily. A to je právě otázka budoucnosti. Tvoříme ji sami a tvoříme ji právě dnes. A to podstatné a důležité je, že ji tvoříme na základě zkušeností z minulosti. Pokud nejsme hloupí a nesnažíme se minulost relativizovat či ji úplně popírat, máme možnost se z ní poučit a tím pádem se vyvarovat chyb vlastních či našich předků. Bohužel lidská společnost občas opakuje tytéž chyby, které se děly v historii. Máme pocit, že dnes už jsme někde jinde, že se nemůže stát totéž, co kdysi. Máme zákony, které nás chrání, máme pravidla, jsme kultivovaná společnost…Ano, to je pravda. Ale o co více jsme chráněni mechanismy 21. století, o to více je umíme také obcházet. Inu, lidská vynalézavost nezná mezí. A právě proto je potřeba být obezřetný a poučit se z minulosti, aby nás čekala zářná budoucnost.
Hodnoty, které nás jako společnost utvářely se najednou pomalu a jistě začínají vytrácet
Asi je to přirozené. Zapomínáme. Popírají se přírodní zákony, popírá se historie, popírají se dokonce jasně definované role. Snažíme se vše tzv. „překonat“. Je to správně? Je nutné to dobře fungující měnit, nebo je spíše naší povinností tyto hodnoty chránit? Žijeme v dynamické době, kde se vše rychle mění a je to v pořádku. Svět se vyvíjí, hledají se nové a nové způsoby komunikace, technologie nám ulehčují život a jsme zahlcováni novinkami ve všech oborech lidského vědění. Zdaleka ještě neznáme všechno a nikdy znát nebudeme. A to je podstata lidského života: hledat a poznávat. Neustále něco objevujeme – sami v sobě, v našem okolí, v naší společnosti. Přes to všechno je potřeba si zachovat i jakýsi základ, který je v nás dobře položen. Právě z minulosti totiž často víme, že při hledání něčeho neustále nového a objevování smyslu všeho se vlastně často dostaneme na začátek celého procesu, k naprostým základům, které jsou v konečném důsledku neměnné. Hledáme udržitelnost, která je vlastně přirozená a naši předci ji znali mnohem lépe než my. Vytváříme komunity – a co jiného bylo v minulosti základem dobře fungující společnosti než právě menší celky, které mezi sebou dokázaly fungovat a respektovat se.
Neustále se točíme v kruhu
Návod na lepší budoucnost je jednodušší než se zdá. Je potřeba nezapomínat na minulost. Nesnažit se ji vytěsnit nebo popírat, i když pro nás vzpomínka či zkušenost může být mnohdy nepříjemná až traumatizující. Právě jenom díky jakékoli prožité či vědomé skutečnosti se můžeme v budoucnosti vyvarovat chyb a posunout se v poznání o něco dál než naši předci, abychom netápali v kruhu, ale postupovali po spirále vývoje společnosti směrem nahoru. Navíc, když nám běží čas.