Článek
Obor adiktologie jsem taky neznala, dokud mi o něm neřekli známí, co se na něj zrovna hlásili na přijímačky. Když jsem o něm slyšela, tak jsem si nebyla jistá, jestli to není vtip, že by byl obor a věda, která se zajímá o drogy a závislosti. Po průzkumu jsem zjistila, že to je reálný obor na 1. lékařské fakultě UK v Praze.
Proč jsem si vybrala adiktologii?
Když jsem byla dítě, vždy jsem chtěla být psycholožkou, nebo lékařkou, konkrétně psychiatričkou. Dost mě bavila psychologie a biologie člověka, ale fyziku a chemii jsem nesnášela, což bylo celkem blbé vzhledem k tomu, že tyto okruhy jsou v přijímačkách na medicínu. Když jsem pak slyšela o adiktologii, což je transdisciplinární obor, který zahrnuje biologii, psychologii a sociální práci, tak jsem věděla, že to je ten střed, který by mě mohl bavit a drogy zajímají snad všechny. Přihlášky jsem si teda dala na všechny lékařské fakulty v Praze a adiktologii, ale reálně jsem se učila jen na přijímačky na adiktologii, protože jsem věděla, že nad chemií a fyzikou nemám šanci zvítězit.
Neřeknu vám chemické vzorce ani vám žádné drogy neobstarám
Tyhle věty často slýchám. Studuje se závislost, její prevence a léčba, popřípadě následná péče, to je to hlavní, ne jaký chemický vzorec má jaká droga, i když i to určitě v rámci studia zaznělo. K drogám taky přístup jako studenti nemáme a ne, nemusíme užívat drogy pro to, abychom byli schopni drogově závislým pomoci. Jak já ráda říkám, lékař taky nemusí mít rakovinu, aby ji mohl léčit. V programech se někdy nachází lidé, kterým se říká „peeři“ a jsou to bývalí uživatelé návykových látek, kteří se snaží pomoci aktuálně závislým.
Náročná a málo placená práce, s velkou stigmatizací z okolí
Pracovat se závislými je opravdu náročná práce, za kterou se bohužel dostatečně neplatí. Vláda má problém financovat služby, které závislým pomáhají. Řeči typu, že služby pomáhají jen feťákům fetovat, je často slýchaný nesmysl od lidí, kteří tomu nerozumí. Závislý člověk je nemocný. A bude užívat ať už chceme nebo ne. Nízkoprahové služby a takzvané harm reduction služby (neboli služby minimalizující škody) jsou určené k tomu, aby uživatelům pomohli užívat bezpečně, co se nich i veřejnosti týče. Vyměňují se jim jehly, aby se snížilo riziko přenosu nemocí, jako je žloutenka typu C nebo HIV. A ne, nepodporuje to uživatele užívat. Oni si tu dávku dají, ať už je jehla čistá nebo ji použilo 10 lidí před nimi.
Náročnost práce spočívá v komplexním problému uživatele, který si téměř vždy nese nějaká traumata a k tomu má třeba dluhy, špatné zázemí a sociální kontext s tělesnými problémy vzniklými užíváním (abscesy, krve přenosné choroby,…). Tudíž je potřeba komplexní léčba a přístup k takovémuto klientovi.
A o stigmatu snad ani netřeba mluvit. „Fetky“ patří kdo ví kam, ale to, že tu je každý druhý alkoholik, což je brutální zátěž pro zdravotnictví, je však OK.
Každopádně obor je to zajímavý a rozhodně má smysl, pokud má člověk dostatečnou motivaci těmto lidem pomoci. Já osobně pracuji s dívkami ve věku 15-18 let s adiktologickými problémy a ačkoliv je to mnohdy opravdu náročné a často se vracíme na začátek, neboť například dojde k relapsu (= zjednodušeně znovuužití návykové látky), tak mě to dost učí a dává. Vidět ty holky se posouvat vpřed je skvělý pocit.
