Článek
Druhá světová válka změnila životy všem lidem. Ať už se jednalo o mladé, starší, nebo seniory. Všichni byli touto dobou velmi poznamenáni a jejich životy silně ovlivněny. Mezi ně patřila i Anna Hejdová, rozená Polášková, která byla dcerou legionáře a matky učitelky. Její tatínek během první světové války pracoval jako telegrafista a v tu dobu měl opravdu plné ruce práce. Lidé si mezi sebou posílali korespondenci a všichni chtěli vědět, jak se jejich příbuzným daří. Po válce v roce 1918 došlo k následnému podepsání příměří, což se legionáři, kteří sloužili v Rusku, dozvěděli velmi rychle. Mnoho z nich zemřelo cestou do Vladivostoku, kde se museli probojovat skrze dorážející bolševiky.
Kozáci zajali jejich příbuzné
Jak v jednom ze svých rozhovorů přiznala samotná Anna, jejich tatínek v tomto ohledu velmi trpěl. Kozáci totiž zajali jednoho z jejich nejbližších přátel a později ho našli přibitého na vratech. Doba byla opravdu nebezpečná a Anna nevěděla, že to nejhorší na ni ještě čeká. Anna na svého otce vždy vzpomínala v dobrém. Její tatínek se do Československa dostal v roce 1920, což se dozvěděla ze vzpomínek uchovaných na půdě jejich domu. Nalezla tam několik vzpomínkových snímků z dob, kdy tatínek pracoval jako telegrafista. Na druhém snímku byl zachycen s prezidentem Tomášem Garriquem Masarykem. „První republika, to byla chudoba. Na kraji Horky byly takové domy, kterým se říkalo pazderny, a tam žili ti úplně nejchudší,“ prozradila Anna Hejdová v jednom ze svých pamětních rozhovorů.
Pracovní tábor, kde Anna strávila dlouhá léta.
Když Masaryk zemřel
O tři roky později, co Anna našla na půdě historické záznamy, se země loučila se svým milovaným prezidentem Tomášem Masarykem. Anna přiznala, že si na tento den velmi dobře pamatuje. „Když umřel, my jsme ten den s děckama lítali po dědině jako splašení. A najednou k nám přijde paní učitelka a říká: Vy tady lícete jak ďáblové a nevíte, že nám umřel tatíček. Tak my jsme se ptali, kdo že to umřel, a ona říkala: No přeci náš tatíček Masaryk.“ Od té doby se země začala připravovat na zvyšující se napětí ze strany nacistického Německa. Do vůdčí role se v tu dobu dostávala Sudetoněmecká strana pod vedením Konrada Henleina. V září 1938 došlo k podepsání Mnichovské dohody, na jejímž základě bylo československé pohraničí postoupeno Německu. Během několika málo minut tak Češi přišli o své pohraniční území. Pro Annu se stal rok 1944 osudovým.
Nasazena pro Třetí říši
Po zatčení bratra přišla řada i na Annu. Jednoho dne spolu se svou sestrou našla ve schránce dopis, který ji povolával k nucenému nasazení do povinné práce po Třetí říši. O loučení nikdy nechtěla mluvit, bála se, že její transport směřuje do koncentračního tábora. Naštěstí se Anna dostala do Wiener Neustädter Flugzeugwerke (WNF), továrny, která po celou dobu druhé světové války vyráběla legendární stíhačky Messerschmitt Bf 109. Ubytování však bylo nelidské a Anna spolu s ostatními vězni musela bydlet v dřevěných domech pracovního tábora. V jednom pokoji jich přespávalo i osm. Jídlo bylo mizerné a pracovní směna trvala dlouhých dvanáct hodin bez přestávky. V roce 1944 Německo pomalu začalo prohrávat válku. Anna Hejdová se nakonec dostala v roce 1945 ven a když se vrátila do své rodné země, nic nebylo tak, jak si pamatovala.
Zdroje: paměťnároda, iDNES, autorský text
