Článek
Tímto článkem nechci moralizovat. Jde mi především o porovnání toho co se dělo za mích mladých let a co se děje dnes. Musím předeslat, že popisuji situaci jaká byla a je na vesnici. V anonymitě města tomu bylo jinak.
Začnu zdravením. Pokud jsem před padesáti lety náhodou nepozdravil sousedku, tak ta to oznámila rodičům a dostal jsem vynadáno. Fyzicky se to už ani tehdy netrestalo. Dnes vás převážná část dětí nepozdraví vůbec. Výrazně lepší, to je pokud jsou s rodiči. Chodit žalovat rodičům, že vás jejich ratolest nepozdravila, není můj styl. A pokud bych to učinil, tak bych nakonec tím špatným byl já.
Kouření. I moji vrstevníci zkoušeli kouřit. Nedělo se to často jako nyní a probíhalo to tajně, někde v přírodě. V šestnácti letech si dovolil můj kamarád zapálit na veřejnosti. Což byla velká odvaha. A také jeden ze spolužáků v prváku na průmyslovce byl velký machr, když si na ulici zapálil. Dnes kouří na veřejnosti děti školou povinné zhruba od dvanácti let. Nehledě na to, že kouření na autobusové zastávce je zakázané, potkávám zde pravidelně skupinu kouřících dětí. Upřednostňují elektronické cigarety, které jsou lépe utajitelné a za nás nebyly. A už jsem také viděl, že si zhruba dvě patnáctiletá děvčata zapálila elektronickou cigaretu ve vozidle hromadné přepravy.
Drogy. Za mého mládí jsme pomalu ani nevěděli, co to je. Ani dnes nemám poznatek, že by to děti provozovaly veřejně, ale vím, že se to děje. Vyzkoušet kouřit trávu je pro mnohé školáky běžná záležitost.
I alkohol jsme za mích mladých let testovali. Dnes je věková hranice konzumentů alkoholu níž a četnost požívání častější.
