Článek
Svatba v životě lidském patří k těm nejslavnostnějším okamžikům. Každý se snaží připravit ji tak, aby proběhla co nejdůstojněji, aby na ni pokud možno v dobrém mohli vzpomínat celý život. Pominu tu nemalou část populace, která se brzy rozvede, ale proč i ti by na ni neměli vzpomínat v dobrém. Moji příbuzní se rozhodli pro uzavření sňatku na blíže nespecifikovaném zámku. Sňatky se zde tehdy uzavíraly jak na běžícím pásu. Onu inkriminovanou sobotu jich bylo na pořadu sedm a probíhaly po 40 minutách. Kolikátí tehdy byli v pořadí si již nevzpomínám. Z nějakého důvodu začalo docházet ke zpoždění. Na řadu se tak dostali s více než čtvrthodinovým zpožděním. Zdůrazňuji, že zpoždění nezavinili. Obřad jako takový proběhl v pořádku. Následovalo blahopřání a fotografování. Během toho se již, ale na následující sňatek sešli další svatebčané. V čase kdy již měli přijít na řadu oni jsme ještě byli na místě. Oddávací personál nás v tu dobu začal sice velice slušně, ale nekompromisně vyzývat k okamžitému odchodu. Přitom zas až tak o nic moc nešlo. Vlastní oddací místnost byla volná. Jednalo se pouze o to, že v přilehlých prostorech se míchali osoby ze dvou svateb. Někteří ze svatebčanů se začali ozývat s tvrzením, že těch 40 vyhrazených minut ještě neuplynulo. Výměna názorů se začala stupňovat a přešla do hádky. Atmosféra houstla což začali negativně nést i svatebčané z následujícího sňatku. Nervozita se dala krájet. Zámek jsme opouštěli rozladěni. Zpoždění narostlo o další minuty. Jaký to mělo vliv na uzavírání dalších sňatků nevím, ani to zda se z problému nějak poučili.
