Článek
Ve vzpomínce se vracím do roku 1969. Nemohl jsem dospat. Zítra ráno pojedu se strýcem Mirkem a Vojtěchem na soutěž v chytání ryb. Jeli jsme na motorkách. Soutěžilo se o to, kdo chytne největší rybu. První cenou bylo kolo Ukrajina. V šest hodin soutěž začala. Chytalo se na dvě udice. Strýc Vojtěch prohlásil: „Jednu udici si nahodím pro zábavu a druhou na první cenu.“ Na háček první udice dal vařený hrách. Na háček té druhé nalíčil malou vařenou bramboru a nahodil ji co nejdál. Jak už to někdy bývá, ryby příliš nebraly. Jediný chycený kapr s délkou kolem 35 centimetrů by na výhru určitě nestačil. A pak se to stalo. Těsně před koncem soutěže vlasec na udici hlásil, že se ve vodě kolem brambory něco děje. Strýc vyčkal na vhodný okamžik a zasekl. Poznal, že nějakou rybu chytil. Jaký druh a hlavně jak velkou zjistil po pětiminutovém souboji s úlovkem. V podběráku se mrskal pěkný kapr. Chvíli na to projeli kolem na motorovém člunu pořadatelé a soutěž ukončili. V ten moment jsme netušili, zda 55 centimetrů dlouhá ryba bude na nějakou cenu stačit. Přesunuli jsme se k pořadatelům ukázat úlovek. A světe div se. Strýcův kapr byl tím největším, který byl v soutěži uloven. Domů se oba strýcové vraceli na motorkách a já za odměnu šlapal 20 km na výše zmíněném kole.
