Článek
Dětství offline už neexistuje
Naše generace vyrůstala venku. Nebylo co jiného dělat. Kdo chtěl kamarády, musel jít mezi paneláky. Dnešní děti mají kamarády na obrazovce. V mobilu se jim střídají stovky příběhů, videí a her, takže proč by šly ven čekat, jestli někdo přijde?
Strach rodičů změnil hru
Další faktor jsme my – rodiče. Dřív byla normální volnost: „Vrať se, až se setmí.“ Dnes? GPS hodinky, strach z cizích lidí, aut i „nebezpečných vrstevníků“. Výsledek? Děti tráví čas doma, pod dohledem, v bezpečí. Jenže bezpečné dětství je často i nudné dětství.
Přesycený volný čas
Kroužky, doučování, sportovní tréninky, logopedie, hudebka. Děti mají rozvrh plnější než dospělí. Hřiště nepotřebují, protože na něj stejně nemají čas. Volná hra, která dřív utvářela kamarádství i odolnost, mizí pod tíhou organizovaného programu.
Důsledky: generace bez dětství
Když se nechodí ven, mizí přirozený pohyb. Děti jsou víc nemocné, tlustší, méně odolné. Ztrácí se schopnost domluvit se, hádat a zase udobřit. To, co jsme se učili mezi paneláky, se dnes přepisuje do školních projektů a drahých „soft skills“ kurzů.
A teď otázka: co s tím?
Hřiště nezmizela. Zmizely jen děti. Pokud se chceme dočkat návratu jejich křiku a smíchu, musíme se sami rozhodnout, že jim vrátíme svobodu. Že jim dovolíme být dětmi. Jinak jednou zjistíme, že dětství jako takové už přestalo existovat.
