Článek
1. Každá dieta je pro tělo signál: krize
Tělo nerozlišuje mezi hladověním a dietou. V obou případech zpomaluje metabolismus, šetří tuk, a „učí se“ být opatrnější. Čím častěji jste mu poslali signál hladomoru, tím víc se brání další ztrátě.
Výsledek? Zpomalený metabolismus, únavové stavy, nechuť hýbat se – a neúprosná tendence nabírat tuk i z normálního jídla.
2. Jojo efekt není smůla. Je to biologie
Každý opakovaný pokus o dietu funguje hůř. Tělo začne ve fázi „po dietě“ hromadit víc tuku než dřív, zejména v oblasti břicha. Evoluce ho tak naučila přežít krize.
Případová studie: ženy po pěti a více dietách mají často zvýšené hladiny kortizolu, narušené hormony štítné žlázy i inzulinovou rezistenci – a to bez ohledu na jejich aktuální váhu.
3. Hormonální zmatek jako důsledek „dietního PTSD“
- Leptin (hormon sytosti) se rozhasí – nevíte, kdy máte dost.
- Ghrelin (hormon hladu) skáče jako šílený – nevíte, proč jste furt hladoví.
- Kortizol (stresový hormon) stoupá – tělo ukládá víc tuku, hlavně v pase.
Není to selhání vůle. Je to fyziologie chronicky stresovaného těla.
4. Co s tím? Režim, ne dieta
Záchrana nevede zpět do další restrikce. Ale do resetu důvěry mezi vámi a tělem:
- Pravidelné a výživné jídlo – žádné „nic nejím celý den a večer nálet“
- Spánek, chůze, snížení stresu
- Pomalejší, ale trvale udržitelný návrat k rovnováze
Závěr:
Tělo není nepřítel. Jen si pamatuje, co jsme mu kdy udělali. Čím dřív přestaneme bojovat, tím dřív se přestane bránit. A možná konečně zhubneme – ne tím, že tělo porazíme, ale tím, že ho přestaneme trestat.
