Článek
María, Charlotte, Alice
Tři jména, tři ženy, tři rozdílná časová období. María je cílevědomá dívka, která žije v 16. století ve Španělsku. Charlotte pochází z Anglie a ráda by v 19. století unikla sešněrované společnosti. Konečně Alice nastoupila na školu v Bostonu v roce 2019 a kromě cizího prostředí bojuje i s vlastní nesmělostí.
Není přílišným překvapením, že se osudy těchto žen dřív nebo později propojí. Každá z nich narazí na upíry a každá se s tím popasuje jiným způsobem. Ale jedno mají společné: Všechny umírají zevnitř. Protože ani nesmrtelní upíři nejsou věční.
V. E. Schwabová se odchýlila od optimistických románů, které upíry pojímají jako dobráky. Její krvesajové jsou až na výjimky chtivá, lačná, sobecká stvoření, kterým na ostatních - čtěte: lidech - sejde pramálo. Ne že by kolikrát chtěli být krutí, ale s postupem času odumírá všechno, co je činilo lidmi. Láska, soucit, tolerance, trpělivost. Zůstává jen hlad… a chlad.
Román tím připomíná díla Anne Riceové, která jako jedna z prvních představila upíry jako kruté, ale zároveň cítící bestie. Stále představují zlo, ale už ne černobílé. Mají spoustu vrstev, které tento příběh postupně odhaluje. Až k hořkosladkému konci.
Láska je krutá
Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě není milostný román, jakkoliv v něm romance hrají důležitou roli. Slouží spíš k demonstraci toho, jak se nesmrtelnost podepíše na chování a vnímání člověka. María tak vždycky byla svéhlavá a odhodlaná, ale proměna v ní postupem času přivede na povrch to nejhorší.
Nutno poznamenat, že román dává prostor výhradně lesbickým vztahům. Komu to z libovolného důvodu vadí, měl by se mu vyhnout. Ale všichni ostatní, kteří mají rádi propracované postavy a nečekané dějové zvraty, si ho vychutnají. Krom toho, ačkoliv v něm najdeme nejednu sexuální scénu, nikdy není vyloženě explicitní či snad nevkusná.
Váš požitek z románu se do značné míry bude odvíjet od toho, nakolik vás budou hlavní hrdinky bavit. Ani jedna z nich není vyloženě sympatická. Mě osobně nejvíce bavily číst Maríiny kapitoly - možná i proto, že se s ní setkáme jako s první. Alice ze začátku působí jako ušlápnutá myška a flashbacky do její minulosti rozptylují. I když i ty se nakonec zúročí způsobem, který jsem nečekala. I když mě to při zpětném pohledu mělo napadnout.
Jde o další důkaz, že kniha dokáže překvapit. Vytváří spojení mezi postavami, nejednu kapitolu zakončuje cliffhangerem a je psaná čtivým způsobem s velkým množstvím dialogů. Navzdory rozsahu přes 600 stran má tak čtenář nutkání hltat jednu stránku za druhou. Tomu napomáhá i rozumná délka jednotlivých kapitol.
Ale smrt je ještě horší
Zatímco erotické scény jsou poměrně mírné, o těch násilných se to říct nedá. Nejeden člověk (či nečlověk) v knize zemře. Autorka se s nimi nepáře. Díky tomu napětí zůstává vysoké, protože nevíte, kdo přežije a koho nakonec odpraví.
Román je psaný v přítomném čase, což není moje oblíbená forma vyprávění. Navzdory tomu jsem se do něj začetla a měla problém knihu odložit, což o jeho kvalitách vypovídá mnohé. Schwabová má úžasný styl vyjadřování, bohatý, chvílemi poetický. Některé pasáže a myšlenky jsem si poznamenala, protože by byla škoda na ně zapomenout.
K tomu se váže i skutečnost, že kniha není tak akční jako jiné romány. Stane se toho v ní mnoho, pravda, ale hodně se noří do niter postav. To nesedne každému. Pokud ale u knih rádi přemýšlíte, Pohřbete kosti mé v půlnoční půdě je pro vás čtivo jako stvořené. Upřímně si myslím, že jde o výborný román kvalitou srovnatelný například s Interview s upírem od již zmíněné Anne Riceové.
Jako jedinou chybičku tak spatřuji chvílemi nevyvážené tempo a zmatek ve flashbackových scénách (které nicméně zrcadlí Alicin duševní stav). To jsou však jen drobné chyby na kráse a po dlouhé době jsem mnou přečtený román ocenila na knižních databázích hodnocením pět hvězdiček z pěti.
Knihu Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě v říjnu 2025 vydalo nakladatelství #booklab.
