Článek
Smrt, deprese i smích
Když se řekne armáda, většina lidí jako první pomyslí na vojáky a důstojníky. Nikoliv na psychology. Přesně tuto pozici ale Helena Sováková dlouhá léta zastávala. A to přitom původně ani v armádě pracovat nechtěla.
Život ale míní a osud mění. Po třicítce se tak Sováková ocitla na výcviku. Byla na misi v Afghánistánu i dalších zemích. Za tu dobu zažila nejrůznější pamětihodné zážitky, o něž se nebála podělit.
Právě okamžiky, kdy Sováková popisuje vzpomínky z práce, jsou nejlepší. Na rozdíl od předchozí knihy ze série o vyjednavači Adamu Dolníkovi ji nesvazuje mlčenlivost. Na plnou míru tak uvádí některé události, které v minulosti proběhly tiskem. Jako například smrt několika českých vojáků na zahraniční misi.
Bez zbytečných spoilerů je nutné zmínit, že Sováková líčí život v armádě se vším, co k němu patří. To zahrnuje smrt kamarádů, depresi a jiné psychické potíže vojáků… ale i smích. Díky tomu u knihy chvíli potlačujete úsměv, jen aby její nálada vzápětí potemněla.
Ženy těžký úděl mají
Tam, kde byl již zmíněný Adam Dolník záměrně nekonkrétní, Helena Sováková mluví nejenom o vojácích a kamarádech, nýbrž i o sobě samotné. Poslední část rozhovoru se tak zaměřuje na její život, ale střípky z něj pronikají na povrch napříč celou knihou. Sováková z nich vychází jako inteligentní a citlivá žena se smyslem pro humor. Díky tomu je snadné si rozhovor s ní vychutnat, protože působí sympaticky.
Neostýchá se tnout do živého a poukázat na problémy armády i současné společnosti jako celku. Hovoří například o diskriminaci žen v armádě, ale i o šikaně mezi vojáky jako takové. A to nejenom ze strany nadřízených, ale i podřízených. Protože jeden z mnoha poznatků, který Sováková představí, je, že armáda není pro každého.
Kdo se však v této práci najde, může poté zápasit s návratem do civilního života. I k tomuto tématu se Sováková vyjádří. Stejně jako k propuštění ze služby. Stejný prostor dává příbuzným vojákům, neboť i ti zažívají nelehké věci.
Ačkoliv sami neriskují život, musí se smířit s tím, že ne vždycky věci dopadnou dobře. Někdy se vztahy mezi nimi a jejich blízkými v armádě rozpadnou. Jindy dorazí na scénu smrt. Právě tehdy Helena Sováková pomáhá přeživším, protože překonat ztrátu není jednoduché.
Jak se zasmát i cítit lépe
Nemusíte se však navzdory smutnějším okamžikům bát, že by vás kniha při čtení uvrhla do deprese. Jak jsem již zmínila, kromě těch pochmurnějších zážitků Helena Sováková popisuje i řadu humornějších. Od slovních přestřelek až po žertíky, které jeden na druhého vojáci během misí hráli.
Kromě toho se samozřejmě čtenář dozví řadu nových informací. Málokdo z nás má přímou zkušenost s prací v armádě, ať už z pohledu vojáka či psycholožky. Dostaneme tak jedinečný náhled na to, jaký pracovní režim armádní zaměstnanci mají. A co všechno jejich povolání zahrnuje. Fascinující je například pasáž, kdy Sováková popisuje snahu oznámit pozůstalým padlých vojáků smrt jejich milovaných dřív, než se zprávu dozví z médií.
Stejně jako u předchozích knižních rozhovorů Martina Moravce je tato kniha rozdělená do více částí. Konkrétně pěti: Mise, Voják, Rodiny, Duše a Můj život. Z těchto kapitol mi nejméně záživná přišla část Duše. Je hodně psychologicky zaměřená, ale mnozí čtenáři si v ní to své najdou. Svým pojetím se však lehce vymyká zbytku knihy.
Jako celek každopádně kniha Helena Sováková: Plukovnice lidských srdcí obstojí. Ukazuje se, že je jedno, jestli Martin Moravec zpovídá ženu či muže. Dokud jde o zajímavého jedince, který má světu co říct, výsledkem je zajímavá kniha hodná přečtení. A tímto jedincem Helena Sováková je.
Dobrá zpráva je, že komu by nestačil pohled na práci v armádě, obdrží i užitečné tipy, jak na sobě zapracovat. Či jak se poprat s životem, který není vždy laskavý. Helena Sováková uvádí hned několik způsobů relaxace či boje se stresem. V závěru knihy pak potěší fotografie z doby jejího působení v armádě.
Knihu Helena Sováková: Plukovnice lidských srdcí v říjnu 2025 vydalo nakladatelství Martin Moravec.
