Článek
Hra o trůny; Střet králů; Bouře mečů (George R. R. Martin)
- série: první až třetí díl série Píseň ledu a ohně
O knihách jsem slýchala dlouho, ale trvalo mi několik let se k nim dostat. Abych následně během jednoho měsíce přelouskala hned tři díly. Knihy se čtou jedna báseň. Kromě Martinova svižného stylu psaní hojně využívajícího dialogy je to způsobeno především střídáním úhlu pohledu jednotlivých postav.
Stejně jako v seriálu jsem si oblíbila Tyriona a Aryu. Sansa mi v knihách přišla méně otravná než její seriálová verze, možná je to proto, že byly lépe vysvětleny její pohnutky. Totéž platí o Jonovi a Daenerys, kteří si mé srdce rovněž nezískali, ale v knihách mi vadili mnohem méně než v seriálu.
Pokud jste knihy ještě nečetli a fantasy vám není zcela cizí, dejte jim šanci. Přiznám se, že epická fantasy není zrovna můj šálek čaje, přesto jsem se do prvních tří dílů dokázala začíst a bavily mě. Třeba to bude i váš případ. Nebo si pusťte seriál a otestujte svou výdrž napřed u něj, než se vrhnete na knihy. :)
Píseň krve (Anthony Ryan)
- série: první díl série Stín krkavce
První díl epické fantasy ságy. Navzdory nemalému počtu stran se čte jedním dechem a hlavní hrdina Vélin Al Sorna je napsaný tak skvěle, že mu budete chtě nechtě držet palce. Nejvíc mě bavila první část, která se odehrává v době Vélinova náročného výcviku, ale ani zbytek knihy není špatný.
Krev elfů (Andrzej Sapkowski)
- série: třetí díl série Zaklínač
Zaklínače mám ráda, takže i když se mi povídkové sbírky líbily o chlup víc, první díl pětidílné románové ságy rozhodně stojí za přečtení. Přelouskala jsem ho už několikrát, holt mě všechny ty čáry, intriky, bitky a hlášky baví. Navíc je tu Geralt, do kterého je snadné se tak trochu bolestínsky zamilovat, a Ciri jako ještě nevycválané hříbě (přičemž v této podobě je zábavnější než později).
Převorství u pomerančovníku (Samantha Shannon)
Série Kostičas od Samanthy Shannon mě bavila, ale Převorství u pomerančovníku mě uchvátilo. Mnohovrstevnatý příběh nabízí vzájemně se proplétající osudy více postav, z nichž každá čelí mnoha překážkám… a ne vždycky vyhrají.
Hrdinové působí jako lidé z masa a kostí, díky čemuž bylo snadné jim držet palce a zajímat se o jejich osudy. Mými favoritkami se stala dvojice Sabran a Ead, leč všechny příběhové linky mají něco do sebe. Totéž platí o barvitém světě, který autorka vykresluje tak, že bych se do něj hned podívala.
Ačkoliv má kniha přes 800 stran, ani na okamžik nenudí, strhne a až do konce vás nepustí. Přečetla jsem ji v angličtině ještě před českým vydáním, tak moc jsem se na ni těšila a mohu ji doporučit všem čtenářům. Takhle má vypadat pořádná fantasy z vlastního světa. Zcela nezaujatá poznámka na závěr - obálka je nádherná. :)
Lebky (Brian Staveley)
Lebky jsou sice součástí série Kronika netesaného trůnu, ale dají se číst i samostatně. Hlavní hrdinkou je kněžka Pyrre, která pro složení svých zkoušek musí zabít několik přesně vybraných lidí, včetně člověka, kterého miluje. To by nebyl takový problém, jenže Pyrre ještě nikdy nebyla zamilovaná a čas se jí krátí.
Staveley má velmi specifický styl psaní, na který si chvíli musíte zvykat, ale jestli vám sedne, knihu je radost číst díky sugestivnímu vykreslení měnícího se prostředí i povahového rozvoje hrdinů.
Ze všech knih, které jsem v tomto článku přečetla, se Lebky nejvíce blíží psychologickému thrilleru. Ačkoliv jde o fantasy, myslím, že by kniha mohla zaujmout i čtenáře, kteří jinak tomuto žánru příliš neholdují. Závěrečný zvrat mě dokázal překvapit, a ačkoliv kniha není lehké čtivo, na rozdíl od mnoha jiných románů utkví v paměti delší dobu.
