Článek
Znáte tu scénu. Táta sedí na kraji dětské postele, v jedné ruce drží gumičku a druhou se snaží vytvořit culík, který nebude vypadat jako anténa. Dcera mu přitom vypráví, že kluci ve třídě tvrdili, že holky neumějí fotbal. Ještě před pár lety by možná podobná věta kolem něj prošla jako hluk z chodby. Teď se zastaví.
Najednou nejde o vzdálenou debatu o postavení žen. Jde o jeho holčičku, která se vrátí ze školy s otázkou, zda je opravdu v něčem horší jen proto, že se narodila jako dívka. Statistiky dostanou obličej, gumičku ve vlasech a odřené koleno.
Co s mužem udělá, když vychovává dceru? Některé výzkumy naznačují, že docela hodně. Otcovství dívek se pojí s větší podporou rovných příležitostí a rodinná zkušenost se může propsat do hlasování, vedení firem i výběru kolegů.
Holčička není kouzelný kurz feminismu
Článek zveřejněný v červnu 2026 v Psychology Todayshrnul řadu prací, které zkoumají takzvaný efekt dcery. Pod tímto názvem se skrývá jednoduchá myšlenka: děti nepřebírají postoje jen od rodičů. Také rodiče se učí od dětí a mění podle nich způsob, jakým vidí svět.
U dcer se může abstraktní nerovnost proměnit v osobní téma. Otec, který dříve považoval rozdíly v odměňování, zastoupení nebo bezpečí žen za problém někoho jiného, začne přemýšlet, jaké prostředí čeká jeho vlastní dítě. Nejde nutně o velký politický obrat. Často se mění drobná rozhodnutí: koho vyslechne, komu dá šanci a zda pozná předsudek, který předtím neviděl.
Když se rovnost přesune do hlasovacího sálu
Jedna z nejznámějších prací sledovala členy americké Sněmovny reprezentantů v letech 1997 až 2004. Studie ekonomky Ebonyi Washingtonové publikovaná v American Economic Review zjistila, že při stejném celkovém počtu dětí souvisela každá další dcera se vstřícnějším hlasováním vůči tématům žen. Nejsilněji se vztah ukazoval u reprodukčních práv.
Ještě konkrétnější stopu našli Sophie Calder-Wang a Paul Gompers u 1 310 partnerů ve 301 společnostech rizikového kapitálu. Tyto firmy rozhodují, kterým mladým podnikům svěří peníze a kdo se dostane k jejich vedení. Prostředí přitom dlouho patřilo převážně mužům.
Podle studie publikované v Journal of Financial Economicsrostla ve firmách s vyšším podílem dcer mezi dětmi vedoucích partnerů pravděpodobnost, že přijmou ženu na vyšší investiční pozici. Jedna další dcera u zkušených partnerů se pojila s růstem pravděpodobnosti přijetí ženy o 5,1 procenta.
Zajímavý byl také věk dívek. Shrnutí amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkumuvádí, že starší dcery měly na rozhodování otců výraznější vztah než malé děti. Autoři nabízejí citlivé vysvětlení: když dívky dospívají, otcové mohou častěji sledovat překážky a předsudky, se kterými se jejich dcery setkávají.
Batole potřebuje přebalit. Dospívající dcera už přijde domů s příběhem o učiteli, trenérovi, přijímacím pohovoru nebo první brigádě. Nerovnost přestává být větou z novin. Sedí večer u kuchyňského stolu.
Studie spojila vyšší zastoupení žen také s lepšími výsledky investičních společností. Jedna další dcera mezi dětmi vedoucích partnerů souvisela s růstem pravděpodobnosti úspěšného obchodu o 3,2 procentního bodu a s vyšším nadvýnosem fondů. Úspěchem výzkumníci rozuměli vstup firmy na burzu nebo prodej za částku převyšující vložený kapitál.
Lepší výkon nebyl odměnou za správný názor
Tahle část si zaslouží trochu přibrzdit dojetí. Studie neříkají, že ženy vždy rozhodují lépe než muži ani že rodinné složení spolehlivě předpoví výnos fondu. Autoři využili pohlaví dětí jako okolnost, která může ovlivnit nábor, aniž by přímo souvisela s kvalitou investičních příležitostí.
Výsledek podporuje mnohem střízlivější vysvětlení. Když se zmenší předsudek při náboru, firma přestane přehlížet část schopných lidí. Tým potom získá širší zkušenosti a může zachytit chybu, kterou by skupina podobně uvažujících kolegů pustila dál.
Podobnou stopu našel výzkum mezi 416 řediteli velkých amerických společností. Firmy vedené muži, kteří měli dceru, dosahovaly v průměru o 9,1 procenta vyššího hodnocení společenské odpovědnosti. Rozdíl se projevoval hlavně v rozmanitosti, vztazích se zaměstnanci a přístupu k životnímu prostředí.
Muže mění hlavně blízkost a skutečná péče
Ještě nadějnější zprávou je, že změna nemusí záviset na tom, zda se páru narodí dívka. Studie estonské reformy otcovské dovolené porovnala postoje nových rodičů před změnou a po ní. Reforma od července 2020 ztrojnásobila dobu vyhrazenou otcům a výzkumníci pracovali s odpověďmi 1 362 nových a nastávajících rodičů. Přímá možnost mužů převzít větší díl péče vedla k rovnostářštějším postojům v sociálních, ekonomických a politických otázkách.
To mi připadá mnohem podstatnější než romantická představa tatínka, kterého napraví malá princezna. Muže nemusí měnit pohlaví dítěte. Mění ho blízkost. Rána s kaší ve vlasech, návštěvy lékaře, školní starosti, první zklamání i chvíle, kdy musí dceři vysvětlit svět, který k ní nebude vždy spravedlivý.
A právě tady máme jako partnerky i matky skutečný prostor. Ne tím, že budeme mužům zadávat lekce rovnosti, ale tím, že je pustíme k celé péči, nejen k veselým výletům a večernímu dovádění. Otec, který zná dceřiny kamarádky, její obavy i sny, získává něco, co žádná poučka nenahradí.
Možná pak jednou bude sedět na poradě se dvěma životopisy, a všimne si předsudku, který by dříve přehlédl. Možná se zastane kolegyně, vezme rodičovskou dovolenou nebo své dceři jednoduše řekne: „Jasně, že to můžeš zkusit.“
Není to jistota. Je to možnost. A někdy právě jedna blízká holčička otevře dveře, kterými později projdou i další ženy.
P.S.
Věřím, že rovnost nevzniká jen z přesvědčivých argumentů, ale také ze zkušenosti s člověkem, na kterém nám záleží. Výzkumy efektu dcery ukazují souvislost mezi rodinným životem mužů a jejich rozhodováním v politice či byznysu. Ještě silnější zprávu však přináší výzkum otcovské dovolené: postoje se mohou měnit také prostřednictvím skutečně sdílené péče. Dcery proto nemají napravovat své otce. Dospělí musejí převzít odpovědnost sami. Jestli vám dává smysl číst texty, které nepřikrášlují vědecká zjištění, ale hledají v nich lidskou naději a praktický význam pro rodinný život, budu vděčná za podporu. Pomůže mi dál psát o vztazích, rodičovství a změnách, které začínají nenápadně u kuchyňského stolu.
