Děsí vás růst zoubků? Možná svému dítěti nevědomky prodlužujete trápení

Pamatuji si na ty noci naprosto přesně. Hodiny ukazovaly tři ráno, já chodila po ztemnělém obýváku jako tělo bez duše a houpala v náručí svého plačícího, na dotek úplně horkého půlročního syna. Přes den měl navíc už potřetí průjem a zatvrzele odmítal jíst. Ráno jsem s obrovskými kruhy pod očima volala své mamince, abych si postěžovala na tu naprostou bezmoc. Její odpověď byla blesková, uklidňující a naprosto suverénní: „To nic není, zlatíčko. To jsou prostě zuby. Dej mu čípek, to musíte zkrátka vydržet, my jsme si s vámi taky užili své.“

S úlevou jsem to tehdy přijala jako neměnný fakt. Zuby zkrátka rovnají se horečka, průjem a peklo na zemi. Znala jsem to přece od všech kamarádek v okolí. Vždycky, když se nějaké miminko na pískovišti osypalo, mělo teplotu nebo nudli u nosu, padla ta slavná a vše omlouvající věta: „My teď rosteme, to má určitě od zubů.“

Omlouvaly jsme tím naprosto všechno. Přišlo nám to logické. Když jsem se však začala hlouběji zajímat o to, co na tento fenomén vlastně říká moderní medicína, spadla mi doslova brada. Zjistila jsem totiž, že jsme celou tu dobu dělali s partnerem jednu obrovskou a potenciálně velmi nebezpečnou chybu. Svádět vysokou horečku a průjem na rostoucí zuby je totiž úplně stejné, jako byste v domě ucítili kouř a omlouvali to tím, že vám zrovna instalatér v koupelně opravuje kapající kohoutek.

Obě ty věci se sice dějí ve stejnou dobu pod jednou střechou, ale nemají spolu vůbec nic společného. A zatímco vy svalujete veškerou vinu na nevinného instalatéra (rostoucí zoubek), v obýváku vám potichu, ale jistě začíná hořet gauč (v těle miminka řádí infekce).

Prořezávání prvních perliček představuje pro dětské tělíčko bezpochyby obrovskou událost. Dásně se napínají, jsou silně prokrvené, extrémně citlivé a miminko logicky cítí obrovský diskomfort. To je naprostý fakt, o kterém nikdo z pediatrů nepochybuje. Zásadní zlom ale přichází ve chvíli, kdy si začneme vyjmenovávat konkrétní příznaky.

Vědecký svět se nedávno rozhodl tento celosvětově rozšířený mýtus jednou provždy rozlousknout. Odborníci provedli rozsáhlou analýzu zkoumající příznaky prořezávání primárních zubů, při které pečlivě sledovali tisíce dětí. Výsledky byly naprosto jednoznačné a pro mnoho rodičů i pediatrů představovaly tvrdou srážku s realitou. Studie potvrdily, že samotné zuby opravdu způsobují pouze následující:

A teď přichází to absolutně nejdůležitější: rozsáhlé prospektivní studie prořezávání zubů nade vší pochybnost prokázaly, že růst zubů zkrátka NEZPŮSOBUJE tělesnou teplotu vyšší než 38,5 °C a už vůbec NEZPŮSOBUJE průjem ani zvracení. Tyto těžké příznaky jsou ve skutečnosti jasným a varovným signálem, že se tělo vašeho prcka právě pere s nějakým úplně jiným bacilem.

Asi si teď říkáte: „Ale Vendy, to přece není možné! Můj syn měl u každého nového zubu vždycky šílený průjem a čtyřicítky horečky. To přece nemůže být náhoda!“

A máte naprostou pravdu, náhoda to rozhodně není. Jde spíše o naprosto dokonalé (a tak trochu zlomyslné) načasování samotné přírody. V prvních měsících života je vaše miminko chráněno obrovským štítem protilátek, které si odneslo z vašeho těla přes placentu a které do něj případně dál pumpujete prostřednictvím mateřského mléka. Jenže zhruba mezi čtvrtým a šestým měsícem věku tento ochranný štít přirozeně slábne a dětská imunita se musí začít učit fungovat sama za sebe.

A přesně v téže době, kdy imunita prožívá svůj největší tréninkový propad, se zpravidla začnou hlásit o slovo první zoubky. A co dělá miminko, kterému rostou zuby a nesnesitelně ho svědí dásně? Zkoumá svět ústy. Neustále si strká do pusy špinavé ručičky, ocucává erární hračky na písku nebo zuřivě žužlá vaše klíče. Doslova tak nasává viry a bakterie ze svého okolí jako malý, roztomilý vysavač.

Není to tedy samotný zub, co způsobuje ten nepříjemný průjem nebo vysokou horečku. Je to reálná virová nebo bakteriální infekce (často jde o takzvanou „šestou nemoc“ nebo o různé střevní virózy), kterou si dítě právě díky svědícím dásním a neustálému strkání rukou do pusy do těla samo zavleklo. Růst zubu zde funguje pouze jako tichý komplic, nikoliv jako onen hlavní pachatel.

Uvědomit si tuto pravdu pro mě bylo nesmírně osvobozující, ale zároveň jsem pocítila i lehkou úzkost. Kolikrát jsem nad něčím mávla rukou, protože „to jsou přece jen zuby“? Naštěstí v tom teď můžeme mít my všechny naprosto jasno. Odborníci důrazně prosí rodiče, aby si zapamatovali toto jednoduché pravidlo:

Pokud je miminko „pouze“ nevrlé, všechno kouše, má lehce zvýšenou teplotu (maximálně do 38 °C) a víc sliní, s největší pravděpodobností se skutečně klube nová perlička. V takové chvíli funguje absolutně nejlépe vaše hřejivá náruč, vychlazená kousátka z lednice (nikdy je však nedávejte do mrazáku, ať dítěti nepoškodíte dásně!) nebo jemná masáž dásní vaším čistým prstem.

Jakmile ale teploměr ukáže více než 38,5 °C, miminko má vodnatý průjem, zvrací, je viditelně apatické nebo zarputile odmítá pít tekutiny, přestaňte okamžitě vinit zuby. Vaše děťátko s největší pravděpodobností bojuje s reálnou infekcí a je nejvyšší čas kontaktovat pediatra. Pokud totiž tyto varovné signály přejdeme s tím, že jde o přirozený růst zubů, riskujeme u malých dětí velmi nebezpečnou dehydrataci nebo zanedbání mnohem vážnější nemoci.

My ženy neseme na svých bedrech obrovskou zodpovědnost za zdraví našich dětí a „zaručené“ rady našich babiček nám často dodávají falešný, leč tolik potřebný pocit klidu v jinak dost chaotickém světě mateřství. Nemusíme si vůbec vyčítat, že jsme tomuto mýtu celá léta upřímně věřily. Dělaly jsme prostě to nejlepší, co jsme v danou chvíli uměly. Ale teď, když máme v rukou jasné a nezpochybnitelné vědecké důkazy, můžeme k pláči našich nejmenších přistupovat mnohem chytřeji a s větší jistotou. A to je přece zpráva, za kterou ty bezesné noci s plačícím miminkem v náručí rozhodně stojí, co říkáte?

P.S.

Děkuji, že jste dočetly až sem! Pevně doufám, že až příště vezmete do ruky teploměr, pocítíte místo paniky jen jasnou jistotu v tom, co vám tělíčko vašeho děťátka skutečně říká. Pokud vám tento malý vhled do světa prořezávání zoubků bez mýtů pomohl cítit se v roli mámy zase o kousek pevněji v kramflecích, budu moc ráda za vaši podporu. I drobný symbolický příspěvek v ceně jedné kávy mi umožní dál bedlivě sledovat tyto pediatrické studie a přinášet vám fakta, která nám i našim nejmenším tolik usnadňují život. Odkaz najdete níže.