Článek
Řadu měsíců jsem byla vystavována dlouhotrvající účelové šikaně ze strany svých nadřízených, jimiž jsem byla křivě obviněna. Poté jsem několik měsíců od nich musela snášet šikanu a bossing, až se mě úplně zbavili a vyhodili z oddělení. Šikanu potvrdil i Inspektorát práce, bohužel vedení Nemocnice AGEL Prostějov neustále vše zametá pod koberec a doufá, že se na celou věc v tichosti zapomene.
V nemocnici AGEL Prostějov pracuji přes 25 let, z toho devět let jako sálová sestra očního oddělení. V době, kdy oční oddělení vedl primář Petr Frgál, vládla na oddělení skvělá atmosféra a se vztahy na pracovišti, jak po stránce profesní, tak po stránce lidské nebyl žádný problém. Kolektiv výborně fungoval a byla radost tam pracovat.
V roce 2021 byl na oddělení jmenován nový primář, který si ustanovil novou zástupkyni. Tato doktorka do té doby pracovala v ambulanci a hned se s primářem dohodli, že se doktorka bude více věnovat operativě a začala se zaučovat. Celý kolektiv se bez problémů sehrál a vše fungovalo, jak mělo. Ze začátku nebyl žádný problém, běžně jsem oběma operatérům asistovala při všech výkonech na sále.
Sprostě na mě řval a vyhrožoval výpovědí.
15. 6. 2023 jsem byla zavolána do kanceláře primáře, tam na mě primář za přítomnosti vrchní sestry sprostě řval a vyhrožoval mi výpovědí. Byla jsem v šoku a vůbec jsem nechápala o co jde.
Primář spolu se svojí zástupkyní zatáhli své osobní intimní záležitosti do práce a byla jsem křivě obviněna z psaní anonymů o jejich milostném poměru. Důrazně jsem se proti tomu ohradila, na což následně primář obvinil moji kolegyni z operačního sálu a poté i zbytek personálu očního oddělení. Všem vyhrožoval stejně jako mě. Vrchní sestra vše okamžitě nahlásila na vedení nemocnice. Bohužel, ale reakce vedení žádná.
Jednoznačné manažerské selhání.
Po tomto výstupu došlo k totální destabilizaci celého oddělení. Část personálu zvažovalo výpověď z vlastního rozhodnutí, neboť tohle dle jejich slov neměli zapotřebí.
Já jsem byla celou situací otřesena, a proto jsem se i s kolegyní rozhodla požádat primáře o omluvu, neboť jeho jednání bylo za hranou jak etického kodexu nemocnice, tak za hranou běžného slušného chování. Zprvu se primář omluvit nechtěl, až poté, co jsem řekla, že podám stížnost, se omluvil. U této omluvy mě ale bezdůvodně vulgárně napadla jeho zástupkyně. Opět jsem celou situaci nechápala. Požadovala jsem omluvu za vulgární napadení doktorkou. Ta se také nechtěla omluvit, ale poté, co ji domluvil primář, se následující den s nelibostí omluvila. Oba slíbili, že se celou situaci pokusí uklidnit.
Tím jsem celou věc považovala za vyřízenou.
To jsem ještě netušila, jaká štvanice se proti mně rozjede.
Doktorka neunesla, že se mi musela omluvit a rozhodla se, že se mě za pomoci primáře zbaví.
Odveta za omluvu přišla okamžitě.
Od prvního dne po omluvě mě začal primář stahovat z operací doktorky, zprvu částečně podle toho, jak se doktorka psychicky cítila, posléze z celé její operativy. Několikrát jsem požadovala vysvětlení od primáře nebo přímo od doktorky, proč jsem bezdůvodně stahována z jejich operací. Až do zmíněného incidentu nikdy problém nebyl. Ptala jsem se, jestli jim k takovému jednání zavdávám příčinu já. Vždy jsem byla ubezpečena, že ne, že svoji práci odvádím dobře, že pouze doktorka se necítí v pořádku.
I přes tato upozornění jsem začala být stahována i z operací primáře až došlo k úplnému zákazu asistencí u obou operatérů.
Když nezvládala operaci, vyhodila mě ze sálu.
Doktorka situaci eskalovala při jedné operaci, při které jsem z důvodu zákazu přímo neasistovala, ale plnila jsem roli obíhací sestry. Doktorce se nedařila operace a celou situaci psychicky nezvládla. Uprostřed operace oka při vědomí pacienta mě před tímto pacientem, dalším personálem a za přítomnosti primáře bez jakékoliv mé příčiny vyhodila ze sálu se slovy: ,,Nepotřebuji mít tady takové obecenstvo, Věro, odejděte ze sálu.“ Již neskrývala svoji averzi vůči mé osobě, kterou posléze potvrdil i primář.
Mé stížnosti na bossing doktorky primář vůbec neřešil, ba naopak perzekuoval mě. Dusno na sále, které oba dva operatéři rozsévali přerostlo k dalším sprostým nadávkám primáře vůči mně a dalším sestrám operačního sálu. Vysmál se mi, že si můžu jít klidně stěžovat.
Vyhrožoval mi, ať si hledám nové místo, neboť je snadnější nahradit jednu sestru, jak dva operatéry.
Nato reagovala vrchní sestra, která opět celý incident nahlásila hlavní sestře a ta dále řediteli nemocnice. Opět žádný postih primáře ani doktorky. Tito agresoři jsou pod ochranou ředitele.
Poslední kapka.
Toto byla poslední kapka a po poradě se svým právním zástupcem jsem podala oznámení v rámci vnitřního oznamovacího systému zaměstnavatele (tzv. whistleblowing), který je povinen dle zákona při prošetřování oznámení fungovat nestranně a nezávisle. Takto, ale vyšetřování neprobíhalo, neboť osoba která měla oznámení prošetřovat je placena nemocnicí. Bez toho, aniž by bylo cokoliv prošetřeno, tato osoba obratem informovala vedení nemocnice o všech stížnostech a nahrávkách, které jsme dodali (což není v žádném případě přípustné).
Jelikož mi bylo od začátku vyhrožováno přeřazením na jiné pracoviště nebo vyhazovem, můj právní zástupce výslovně upozornil, že jakékoli převedení na jinou práci bez mého souhlasu může být považováno za odvetné opatření podle zákona o ochraně oznamovatelů.
Ředitel naplnil výhružku primáře.
Na místo toho, aby ředitel vyvodil důsledky z protiprávního a neetického chování obou operatérů, perzekuoval mě. Byla jsem zavolána do kanceláře, kde čekal ředitel, personalistka, primář, hlavní sestra a vrchní sestra a požadovali, ať jim podepíšu přeřazení mé osoby na operační sály do jiné budovy se zcela jinou operativou. Jednoznačně zvolili nátlakovou akci (pět nadřízených proti jedné) a mysleli si, že pod tlakem pěti lidí jim tento dokument podepíši nebo mě tím donutí, abych sama podala výpověď.
Výslovně mi bylo ředitelem řečeno, že mě přeřazují ze vztahových důvodů na pracovišti. Došlo k tomu, na co jsem od začátku upozorňovala. Bylo to přesné naplnění výhružky primáře ,,Je snadnější nahradit jednu sestru, jak dva operatéry“.
Kategoricky jsem nesouhlasila a dokument jsem nepodepsala. Já jsem nic neprovedla, jsem obětí šikany a nevím, proč bych za tohle měla být postihována na místo obou agresorů. I přesto všech pět zúčastněných dokument podepsalo a bez mého souhlasu jsem byla převedena.
Whistleblowing v AGELU zcela selhal.
Co se týče zřízení funkčního whistleblowing systému, dle mého právního zástupce jde o naprosté selhání zaměstnavatele. Podle něj selhalo i Ministerstvo spravedlnosti, které má vykonávat kontrolu nad dodržováním povinností podle zákona o ochraně oznamovatelů. Ministerstvo se porušením zákona dále nezabývalo a konstatovalo, že žádné další kroky v této věci podnikat nebude.
U Okresního soudu v Prostějově můj právní zástupce podal návrh na předběžné opatření, kterým chtěl zabránit mému přeřazení na jiné pracoviště. Soud však požadavku nevyhověl. Krajský soud v Brně, ke kterému jsme se odvolali, však odvetná opatření nevyloučil a doporučil podat samostatnou žalobu. Obracím se i na ministra spravedlnosti, který by měl předešlý ministerský verdikt přezkoumat.
Také Veronika Kořínková, advokátka z navasistrane.com potvrzuje, že toto jednání nese známky odvetného opatření. „Ty případy se dějí a je to vždy jako přes kopírák. Buď dostanete výpověď, nebo to zaměstnanec vzdá a podá ji sám. Když se rozhodnete vzdorovat a podáte stížnost, často se nevyhnete postihům, odvetným opatřením, stanete se obětí. Šikaně není jednoduché se bránit. Nejlépe průkazná je přes nahrávky, protože svědkové mohou být zastrašeni.“
Nemocnice porušila zákon
Obrátila jsem se také na Inspektorát práce Olomouckého a Moravskoslezského kraje, který shledal, že primář a vedení nemocnice porušili zákon.
V rozhodnutí Inspektorátu stojí, že: „Nemocnice nezajistila, aby vedoucí zaměstnanec jako primář očního oddělení Nemocnice AGEL Prostějov plnil (svou) povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky pro zaměstnance tím, že nejméně dne 15.6.2023 na kontrolovaném pracovišti očního oddělení obvinil Věru Nenalovou a další zaměstnance z psaní anonymů, které se týkaly jeho osobního života, a současně jim vyhrožoval okamžitým zrušením pracovního poměru a dalším ztížením zaměstnání u kontrolované osoby.“
Vedení nemocnice se od prvopočátku snaží celou kauzu uspat a zamést pod koberec. Já se naopak snažím případ medializovat, inspirovat i ostatní, kteří v zaměstnání prožívají něco podobného, aby se nebáli hájit si svá práva.
Mám nahrávky, které zachycují šikanu na oddělení, vyhrožování vedení nemocnice a nátlakové akce. Tyto nahrávky použiji u soudu.
Dále podávám návrh na prošetření dalších odvetných opatření, která proti mně zaměstnavatel učinil.
Je to sice boj Davida s Goliášem, ale mé důkazy v podobě nahrávek mluví jednoznačně. Je jen otázka času, než soudy rozhodnou. Jsem přesvědčena, že nemocnice a oba agresoři se budou zodpovídat ze svého protiprávního a neetického chování. Svůj boj nevzdám a dosáhnu spravedlnosti.
Všechny podrobnosti, které se na oddělení děly dlouhé měsíce jsem sepsala ve své zpovědi a můžete si je přečíst na webových stránkách, které jsem pro tyto účely
založila. Zpověď :: sikanavnemocniciprostejov
Dále se dočtete, jak celá věc aktuálně probíhá.
Věra Nenalová
