Článek
Na veřejnost se dostaly až za několik let po rozpadu komunistického impéria a některé leží v armádních trezorech dodnes. Jeden z těch nejbizarnějších vám právě teď přináším.
Je začátek prázdnin, úterý 4. července 1989, ale vojáci na sovětské vojenské letecké základně Bagicz poblíž města Kołobrzeg na polském pobřeží Baltského moře nemají na dovolenou a slunění ani pomyšlení. Cvičné lety jsou v plném proudu. Armády Varšavské smlouvy přece musí být řádně vycvičené pro případ napadení ze strany NATO a nepřítel nikdy nespí, že? Mimochodem, není mi jasné, co by armády vyspělých západních zemí ve východním bloku pohledávaly a nechápala jsem to ani tenkrát.
V našem dnešním příběhu dojde k úplně jiné, ale stejně bizarní události. Sovětská stíhačka urazí 900 kilometrů ve vzdušném prostoru států Severoatlantické aliance a ještě k tomu úplně sama. Ale hezky popořádku.
Jedním z pilotů, kteří toho dopoledne zdokonalují své dovednosti na stíhacím letounu MiG-23M, je i plukovník Nikolaj Skurigin. Jako obvykle se rozjíždí po ranveji, aktivuje přídavné spalování nebo-li forsáž a odlepí se od země. Zkrátka, zcela rutinní vzlet stejný jako stovky předchozích. Vzápětí však zkušený pilot zpozoruje, že motor ztrácí výkon a místo, aby stoupal, rychle klesá. Tak udělá to, co by na jeho místě udělal každý, v 500 stopách nad zemí zmačkne tlačítko záchrany a katapultuje se. Ale jakmile spolu s vystřelovací sedačkou vyletí z kokpitu a snáší se dolů na padáku, pohlédne na stroj, který právě opustil a nevěří vlastním očím.
MiG místo, aby pokračoval v prudkém klesání, začne naopak stoupat a řízený autopilotem míří na západ, přímo do vzdušného prostoru NATO. Jelikož stíhačka bez posádky není dron na dálkové ovládání, změnit směr letu nelze. Velení základny však doufá, že stíhací letoun v hodnotě kolem 4 milionů dolarů se dlouho ve vzduchu neudrží a okolní státy o incidentu neinformuje.
Ovšem soudruzi důstojníci se přepočítali. Stále zrychlující stíhačka sovětské výroby opouští v 9 hodin 44 minut polský vzdušný prostor, ocitá se nad východním Německem a za okamžik už ve výšce 35 000 stop nebo-li 10 668 metrů brázdí nebe nad Německou spolkovou republikou. Jakmile se objeví na radarech tamější protivzdušné obrany, vyšle armáda k narušiteli hranic Severoatlantické aliance dva stíhací letouny F-15 z americké letecké základny v holandském Soesterbergu. Když se ochránci vzdušného prostoru z 32. taktické stíhací perutě USAV, piloti J.D. Martin a Bill Murphy, přiblíží k němému sovětskému stroji, jsou v naprostém šoku. Spatří totiž asi poprvé v životě bezpilotní letoun! Vidíte, jak Sověti předběhli dobu.
Nejen, že MiG s rudou hvězdou na ocase nenese žádné zbraně, on nemá ani kabinu, natož křeslo s pilotem. Tuto skutečnost okamžitě hlásí svým nadřízeným na zemi, ale ti odmítají uvěřit. Informace musejí kapitáni amerického letectva několikrát zopakovat a ujistit velitele, že si z nich nedělají legraci. Sovětský stroj dál stoupá až do 40 000 stop, čili 12 192 metrů a blíží se k nizozemským hranicím.
Pronásledovatelé mají povolení ho v případě nezbytnosti sestřelit, ale způsobili by tím více škody, než užitku, tak ho prozatím pouze doprovázejí. Letečtí specialisté NATO se mezitím snaží určit trajektorii letu a oblast, kde zbloudilci dojde palivo a zřítí se na zem.
Podle jejich prvotního výpočtu by se tak mělo stát poblíž francouzského města Lille nedaleko hranic s Belgií. Po zohlednění dalších faktorů, například rychlosti a směru větru, upřesní předpověď dopadu na řídce osídlenou, zemědělskou část Belgie, kde je minimální riziko ztrát na lidských životech a poškození obytných domů či infrastruktury.
Bohužel, první sovětský bezpilotní letoun se odporoučí k zemi až nedaleko belgicko-francouzské hranice a v 10 hodin 30 minut naráží do rodinné usedlosti v Bellegemu poblíž města Kortrijk asi 80 kilometrů západně od Bruselu. Uvnitř je v tu chvíli osmnáctiletý syn majitelů, student Wim Delaere, který v troskách svého rodného domu najde smrt.
Belgie a dotčené země vznesou protest vůči jednání sovětské armády, která včas neinformovala velitelství Severoatlantické aliance a její členské státy o zatoulaném stíhacím letounu, který mohl napáchat nedozírné škody a ještě větší ztráty. Jen díky pohotovým reakcím řídících letového provozu, kteří bleskurychle odkláněli civilní lety z předpokládané trajektorie neřízené střely v podobě sovětské stíhačky, nedošlo ke katastrofě obřích rozměrů.
Belgie nakonec vysoudila na SSSR odškodnění ve výši 685 000 dolarů. Jenže to život mladému studentu informatiky, který byl bohužel o prázdninách doma, nevrátí ani nezmírní žal rodičů nad jeho ztrátou. Když se plukovník Skurigin dozví, co svým zbrklým rozhodnutím o katapultáži způsobil, psychicky se zhroutí a svého činu upřímně lituje.
Ale jak je možné, že letoun, který ztrácel výkon motoru a prudce klesal, začal po pilotově katapultáži opět stoupat? Částečnou ztrátu výkonu pohonné jednotky způsobilo selhání přídavného spalovacího systému. Samotný motor ale pracoval správně a stroj, lehčí o vystřelovací sedačku vážící 135 kilogramů a hmotnost pilota, mohl bez problémů letět dál, dokud mu nedošlo palivo. Ano, protivzdušná obrana NATO, která k němu vyslala ty nejlepší stíhací piloty, ho mohla sestřelit, ale s největší pravděpodobností by způsobila ještě větší škody. O tom bychom mohli dlouze polemizovat. Ne nadarmo se říká, že po bitvě je každý generálem a v tomto případě to platí dvojnásob.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/MB2W1HtYY50?si=F6G-MaB6gztJPKtm
https://youtu.be/0RmvgJxPOT4?si=wncQdfLKswDQcD31
https://www.warhistoryonline.com/war-articles/the-mig-23-that-flew-for-900km-without-pilot-then-crashed-in-a-farm-killing-a-boy.html
https://migflug.com/afterburner/1989-pilotless-mig-23-ghost-flight-belgium/
