Článek
K němu došlo o 2 roky později, rovněž při předávání letu mezi dispečery dvou zemí.
Je pozdní čtvrteční večer, 16. května 2016, a na mezinárodním letišti Charlese de Gaulla v Paříži právě probíhá nástup do Airbusu A320-200 letecké společnosti EgyptAir. Na palubu 13 let starého stroje se usazuje 56 pasažérů ze 13 zemí, kteří míří pravidelným letem EgyptAir 804 do Káhiry. Spolu s nimi sedí v kabině pro cestující i tři bezpečnostní pracovníci egyptského národního dopravce. Po dobu 4,5hodinového letu se o ně bude starat 5 členů palubního personálu.
V kokpitu kraluje mladá, ale poměrně zkušená posádka. Hlavní slovo má novopečený kapitán, šestatřicetiletý Mohamed Said Shoukair. Za kniplem dopravních letounů strávil 6 275 hodin, 2 101 z nich právě na tomto typu stroje. Pro tentokrát mu připadla role monitorujícího a komunikujícího pilota. Řízení špičkového letounu se ujímá první důstojník, pětadvacetiletý Mohamed Mamdouh Assem. Ten má na svém kontě 2 766 letových hodin, z nichž 771 absolvoval v kokpitu Airbusu A320.
Krátce před 23. hodinou začínají piloti pojíždět k prahu dráhy a cestou procházejí checklisty před vzletem. Ve 23 hodin 9 minut středoevropského letního času dostávají zelenou a vzápětí se odlepí od země. Zcela rutinní vzlet probíhá naprosto bez problémů. Posádka zapíná autopilota, zamíří na jihovýchod a stoupá do cestovní hladiny tři sedm nula, tedy 37 000 stop nebo-li 11 278 metrů. Jen pro úplnost, přestože jsou současné dopravní letouny prošpikovány elektronikou, vzlétnout sami, na rozdíl od přistání, neumí.
Cestující i posádka si užívají naprosto klidný, ničím nerušený let za ideálních povětrnostních podmínek. Už za sebou nechali Švýcarsko, Itálii, pobřeží Jadranu, Albánii, a právě plují v řeckém vzdušném prostoru, který se jim stane osudným. Ale nepředbíhejme.
Je hluboká noc, většina pasažérů v poloprázdném letadle spí a vše se zdá být v naprostém pořádku. Zanedlouho se řečtí dispečeři s letem EgyptAir 804 loučí, předávají ho egyptským kolegům a pilotům sdělují novou rádiovou frekvenci. Ti ji mají obratem potvrdit, ale nestane se tak. To však ještě nemusí znamenat nic tragického, občas prostě spojení mezi nebem a zemí nefunguje. Řídící letového provozu tedy pokyn ještě několikrát zopakuje, ale odpovědi se nedočká. A za okamžik se noční můra všech letových dispečerů promění ve skutečnost, ikonka letu EgyptAir 804 i se všemi jeho parametry zmizí z obrazovek radaru.
Minuty ubíhají a piloti egyptského Airbusu s 66 lidmi na palubě se nehlásí Řekům ani Egypťanům, zkrátka jako kdyby se po nich slehla zem. A to už měli přistát v Káhiře!
K leteckým haváriím obvykle dochází při vzletu a přistání, letadla z cestovní hladiny běžně nemizí. A zvláště za tak příznivých povětrnostních podmínek, jaké panují oné noci.
S rozbřeskem začíná pátrání po zmizelém letu, jehož se účastní desítky civilních i vojenských lodí, vrtulníků či letadel a stovky pátračů z Řecka, Egypta a Francie. Prohledávají desítky kilometrů čtverečních Středozemního moře mezi řeckými ostrovy a severním pobřežím Egypta, přesně tam, kde pohřešovaný letoun zmizel z radarů.
Zpráva o ztraceném letu EgyptAir 804 okamžitě zaplní titulní stránky předních světových deníků a stane se hlavním tématem zpravodajských relací po celém světě. Všichni totiž mají v živé paměti zmizení letu MH370 Malaysia Airlines s 239 lidmi na palubě, k němuž došlo o 2 roky dříve na trase z Kuala Lumpuru do Pekingu. Tragédie, kterou měl pravděpodobně na svědomí únosce, možná přímo kapitán, nebyla dodnes objasněna a vrak Boeingu 777 nebyl nikdy nalezen.
Ale zpět k našemu Airbusu A320. První trosky, plující na hladině, objeví pátrací týmy následujícího dne po zmizení, a tím končí veškeré naděje, že by někdo z 66 lidí na jeho palubě mohl přežít. Ale proč špičkový letoun skončil v moři? Moderní vzdušné koráby jen tak sami od sebe z nebe nepadají. Že by další z teroristických útoků, které se poslední dobou rozmohly už i v Evropě? Odpověď na tuto otázku bude hledat vyšetřovací tým, jehož jádro tvoří experti z egyptského úřadu pro civilní letectví. K nim se vzápětí připojí odborníci z francouzského úřadu pro vyšetřování leteckých nehod a zástupci firmy Airbus.
Zatím se však nemají vůbec čeho chytit. Z výpovědí řídících letového provozu vědí, že piloti nevyslali signál nouze ani nehlásili žádné problémy a najednou prostě zmizeli. Toť vše. Potřebují najít vrak a palubní zapisovače, které leží kdesi v mořských hlubinách. Ty v této oblasti dosahují až 3 000 metrů. Vyšetřovací tým proto požádá o spolupráci francouzské potápěče, specializující se na podmořské průzkumy. Jejich špičkově vybavené lodě disponují nejmodernějšími sonary, které umí zachytit signál z černých skříněk. Ale musí si pospíšit, neboť palubní zapisovače ho vysílají pouze po dobu 30 dnů.
Mezitím, než pátrači objeví vrak letounu, soustředí se vyšetřovatelé na získání informací o posledních sekundách letu. Na základě záznamu z vojenských radarů, které pracují na jiné bázi než civilní, zrekonstruují poslední fázi letu. Experty zarazí její spirálovitá trajektorie a rychlost, s jakou se letoun blíží k mořské hladině. Ke klesání ve spirále dochází pouze v případě, pokud letadlo nikdo neřídí, tedy ani autopilot. Toto zjištění záhadu letu EgyptAir 804 ještě více prohloubí.
Vyšetřovatelé nutně potřebují data z černých skříněk, jinak s případem nehnou. Po dvou týdnech doslova detektivního pátrání zachytí francouzští specialisté jejich signály a spouštějí k nim autonomní ponorku s kamerami. Obě oranžové schránky leží v těsné blízkosti vraku letounu 280 kilometrů severně od egyptského pobřeží, a jsou okamžitě vyzvednuty. Kamery na mořském dně přinesou expertům ještě jeden důležitý poznatek. Trosky Airbusu se nacházejí blízko sebe, což znamená, že stroj narazil na hladinu vcelku, nerozpadl se ve vzduchu.
Než experti obdrží výstupy z černých skříněk, musí si vystačit s daty ze systému ACARS. Ten slouží k obousměrné textové komunikaci mezi letadlem a pozemními stanicemi. Používá se často k přenosu meteorologických zpráv a jeho prostřednictvím odesílá letoun data o svém technickém stavu. A skutečně pár důležitých informací najdou. Po 3 hodinách a 17 minutách letu se objeví na displejích v kokpitu řada výstrah, například závada odmrazování okna, jeho teplotního čidla a nejzávažnější z alarmů, dým na toaletě a v prostoru pro palubní počítače, tedy v mozku letadla.
Pouhé 2 minuty po upozornění na dým začíná selhávat řízení. To by mohlo vysvětlovat ono záhadné klesání po spirále. Ale Airbus je proti selhání každého systému jištěn záložním. Že by odešel i ten? Zdá se, že přihořívá, a to doslova. Experti dojdou k závěru, že v přídi letounu vypukl požár a pravděpodobně se rychle šířil.
Poví vyšetřovatelům víc zvukový záznam z kokpitu? Piloti skutečně hovoří o požáru na palubě, ale víc se experti nedozví. Ani po 7 měsících nemají jasno. Egyptští odborníci na letecké nehody tvrdí, že se jejich Airbus zřítil v důsledku exploze na palubě, i když tomu vůbec nic nenasvědčuje. Naproti tomu francouzští jsou přesvědčeni, že letoun dopadl na hladinu vcelku a roztříštil se až nárazem o ní. Tudíž k žádné explozi na palubě dojít nemohlo. Jelikož se dle egyptské strany jedná o teroristický čin, přebírá vyšetřování tamější prokuratura. Ta tvrdí, že má důkazy, ale žádné nepředloží.
Celý případ sleduje zpovzdálí italský letecký novinář a publicista Leo Berberi, který bude hrát v jeho dalším průběhu důležitou roli. Francouzští vyšetřovatelé rovněž prověřují teorii exploze na palubě. Provedou laboratorní testování trosek letounu, ale žádné stopy po výbušnině nenajdou. Pátrají tedy dál a zjišťují, že požár se šířil zepředu dozadu. Ale stále nevědí, co ho způsobilo a bez egyptského úřadu pro civilní letectví, který má nyní u sebe veškeré podklady, včetně dat z palubních zapisovačů, vůbec nic nezjistí a jsou nuceni vyšetřování zastavit.
Ani 6 let po havárii není známa její příčina a egyptská strana, která tvrdila, že let EgyptAir poslali k zemi teroristé, nepředložila žádné důkazy, které by tuto domněnku potvrdily. Ledy se hnou až v březnu 2022. Již zmiňovanému italskému novináři se ozve jistý muž, který má údajně o této havárii vědět víc. Zprostředkuje mu kontakt s francouzskou prokuraturou, která disponuje vyšetřovacími spisy a potřebnými materiály, včetně kopie zvukového záznamu z kokpitu, a vyšetřování nabírá na obrátkách.
Záznamové zařízení nezaznamenává jen hlasy, ale všechny zvuky. A jeden z nich experty zaujme. Podaří se jim ho ztotožnit pomocí databáze zvuků z kokpitu jako únik kyslíku z kyslíkové masky, konkrétně té uložené za sedadlem prvního důstojníka. Jenže to samo o sobě nemůže rozpoutat požár, pouze ho přiživovat. Že by ho způsobil třeba nezodpovědný kuřák na toaletě? Vyšetřovatelé zkoumají egyptské předpisy a jsou šokováni. V kokpitech jejich letadel se, na rozdíl od kabiny pro cestující, smí kouřit! Podle vyjádření letecké společnosti byli oba piloti nekuřáci, ale jejich kolegové konstatují pravý opak.
Že jsou vyšetřovatelé na stopě, potvrdí i další zjištěný fakt. Tři dny před havárií došlo k výměně kyslíkové masky prvního důstojníka, ale její ventil byl nesprávně nastaven do nouzového režimu, takže z ní kyslík unikal. A pak už jen stačilo škrtnout sirkou nebo zapalovačem a neštěstí bylo na světě. Vznikl požár, který nebylo možné uhasit, jelikož unikající kyslík z láhve podporoval hoření. Tak zní závěr vyšetřovací komise francouzské prokuratury. S ním nesouhlasí řada expertů na letecké nehody, včetně těch nejlepších z americké NTSB. Kyslík z jedné lahve podle nich nemůže zaplnit celý kokpit.
Egyptská strana závěry francouzské prokuratury samozřejmě také zpochybnila a trvá na své teorii, že havárii způsobil teroristický čin v podobě exploze výbušniny. Nikdy však nepředložila žádné důkazy. Příčina rychle se šířícího požáru na palubě letu EgyptAir 804 nebyla objasněna ani po 10 letech a patrně zůstane navždy jednou velkou záhadou.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/ZB28Gj8iCuU?si=qPXEEAbg8SVLvUpW
https://youtu.be/a51IWpuoGKU?si=edT9tpzSu7240Luc
https://youtu.be/piYDGiWCEms?si=cxAloF1KpdDH4zdb
https://www.bbc.com/news/world-middle-east-36330879
https://aviation-safety.net/wikibase/320075
