Článek
Nikdy jsem se nehlásila k žádnému náboženství. Naproti tomu si ale nedovolím říci, že ateismus je jediná rozumná volba, jak žít správný život. Tak to nefunguje. Přestože se každý večer nemodlím a do kostelů chodím za malbami a sochami ne na mše, mám jednu osobní mantru, která mě provází životem, no, odmalička.
Nejsem zdatná kreslířka, a když držím pero, tak ho používám spíše k psaní, než ke kreslení. Pokud tedy zrovna nečmárám na papír při přednášce. Ale tato mantra vznikla paradoxně díky zážitku na výtvarné výchově.
Vraťme se do minulého století, kdy jsem ještě chodila do první třídy. Všichni jsme dostali za úkol vybarvit křídla papírovému obrysu motýlka. Silueta byla zkreslena do tvaru, jak motýly vidí děti, ne přírodovědci, tedy měla válcovité tělíčko a křidélka oblá jako prdýlku.
Bylo mi sedm, měla jsem ráda červenou a jednoduché tvary. Nejvíce symbol lásky a dobroty, srdce. Podle svého nejlepšího svědomí a vkusu jsem tomu papírovému tvorečku na křídla nakreslila červenou pastelkou srdíčka.
Učitelka, která nás tu hodinu měla na starosti, si mé dílo prohlédla a neúprosně vyslovila fakt, že v přírodě nežije žádný druh řádu Lepidoptera, jenž by měl na křídlech srdíčka a už vůbec ne červená. Pochopitelně mi z toho bylo smutno. Vlastně jsem nečekala, že řekne, že je můj motýlek nejhezčí ze třídy, ale zamrzelo mě, že má práce pro ni nemá žádnou hodnotu, protože je málo realistická.
Ta jedna hodina mě toho naučila tolik, že jsem si vliv této lekce uvědomovala ještě roky po tomto zážitku. Možná se to nezdá, ale nemám jednoduchý vztah k autoritě. Celý život hledám rovnováhu mezi tím, kdy ustoupit a kdy naopak trvat na svém, abych nebyla jen bezduchým strojem na plnění přání druhých lidí. Kdy jde ještě o zdravé odpuštění sobě samé, protože nikdo přeci nejsme dokonalý, a kdy jde o prázdné výmluvy.
Nejvíc si zapřemýšlím nad svými texty. Ale někdy, i když si vážíte druhých lidí pro jejich rozhled v umění, pro jejich charakter, nebo je vyslechnete prostě proto, že je to slušnost, nepřijmete jejich názor, protože vy víte, že váš příběh není dokonalý a nikdy nebude, ale v tuto chvíli je to, to nejlepší, co ze sebe dokážete vydat. Cítíte, že v tomto okamžiku musí zaznít právě jen tento příběh, protože změny, které navrhují ostatní, by stvořily jiný příběh. Ne nutně lepší, ne nutně horší. Jiný.
Stále ještě věřím. Věřím v motýlky se srdíčky na křídlech. Věřím v sebe.
(Další Medvědomosti do ouška si můžete poslechnout na Spotify nebo stránce www.ceskepodcasty.cz)
