Článek
Zrovna dnes jsem se připletla do docela zajímavé diskuze, která mi připomněla další oblast, kde stát zasahuje do oblasti, které z větší části nerozumí, a která takovou péči navíc nepotřebuje. Tou oblastí je kultura.
Než mě začnete kamenovat, prosím, nechte mě to rozebrat. Kultura je velmi široký pojem. Je tu samozřejmě mnoho věcí, které místo státu asi nikdo neudělá. Třeba ochrana památek a jejich uchování pro další generace se asi bez státních peněz a kontroly neobejde. Stejně tak je určitě užitečné, aby fungovala muzea, archivy, aby se třeba digitalizovaly staré tisky, restaurovaly obrazy a konec konců i ta veřejnoprávní média mají asi pořád smysl.
Ale podívejme se na tu nově vznikající „kulturu“. Co se stane s naším životem, pokud v něm zbydou jen divadelní představení, která si na sebe vydělají? Jak plochý bude náš život, když budeme sledovat jen filmy, které si najdou dostatek diváků?
A proč by si umělec s menšinovým viděním světa nemohl najít stejně „potrhlého“ mecenáše a plácat si z bláta otisky vagíny nebo se uprostřed náměstí polévat barvou?
A víte, co je opravdu zajímavé? Většina věcí, které dnes obdivujeme - obrazy, knihy, sochy, paláce i divadelní představení - pocházejí z doby, kdy stát nedával na kulturu ani korunu.
Nejspíš právě proto se prosadilo jen to opravdu kvalitní.
Kolik lidí, domů a propisek už nebude třeba na Ministerstvu kultury a ve všemožných fondech a institutech, když to takto „zestručníme“?
