Článek
S nadšením a hesly…budeme trávit čas v přírodě, jsme začátečníci, takže projde chytání na nějaký klacík místo prutu atd. Zpětně se sama pozastavuji nad svou bezbřehou naivitou.
Nooo…akci „chytáme na klacek“ jsem udusila hned v zárodku pod tíhou blížících se Vánoc a nátlaku příbuzných s dotazy, co vnoučeti/synovcovi koupit…výsledkem čehož se nám ke konci Vánoc doma nashromáždila výbava opravdu hodná Jakuba, se kterou bych se nebála vyrazit ani do hluboké Amazonie. Při pohledu na xxl prut, podběrák, sady háčků, olůvek, návnad, peánů (pro nezasvěcené - vizuálně nůžky z manikúry, které však fungují úplně jinak a dodnes z jejich „konstrukčních vlastností“ chytám nerva) mi pomalu docházelo, že vybalím-li tohle na břehu čehokoliv, tak případného porybného jen tak neobalamutím větami typu…jsme začátečníci, šli jsme jen okolo, vždyť je to jen dítě…
Ani jsem v tu chvíli netušila, jak daleko byly kostky vrženy, jak brutálně komplikované je chytat v Čechách ryby oficiálně a kam všude budou v následujících měsících směřovat nejen mé kroky, ale hlavně i peníze a moře času. Pro přehled průběžně uvádím nasčítaný poměr mých „investic“.
Chce-li se člověk v ČR stát rybářem, tak se musí pustit do hlubin internetu a vyzkoumat si, co vše musí absolvovat, protože jednoduchá písemka tohle fakt není. Samozřejmě ideálně „absolvovat rybářský kurz maminko“, přihlaste syna a mimo milion jeho stávajících aktivit ho následující celý školní rok dvakrát týdně vozte na rybářský kroužek do nejbližšího okresního města, občas si střihněte nějakou tu brigádku typu uklízení břehu přilehlých vodstev atd. Nechcete-li se vydat touto bohulibou cestou, tak si musíte koupit povolenku na měsíc a s ní vyrazit do nejbližšího okresního rybářského svazu pro rybářský lístek, známku, atd. Že povolenka na měsíc je ode dne koupě, nejde jich koupit více najednou a vymetám tak na našem úřadě-odboru ekologie každý měsíc už půl roku raději ani nebudu komentovat. Stejně tak na mě určitě stále vzpomínají ve zmiňovaném rybářském svazu, kam si ve stejný den jako my se synem přijeli „hradit členství na další rok“ snad všichni rybáři z kraje a mezi kterými jsem ve frontě působila jako zaměstnanec finančního úřadu, který jde kontrolovat případné daňové úniky. Tady uznávám, když jsem si to tam namířila rovnou z kanceláře a nezastavila se doma převléknout celá „dozelena“ a na hruď si nepřipnula odznáček sv. Petra, patrona všech rybářů…tak jsem si o to asi dost koledovala. Dostala jsem přednášku o tom, že v ideálním stavu je třeba účastnit se případných brigád, je nutné pečlivě zaznamenávat úlovky, čas a revír chytání, a hlavně všechny povolenky a rybářské lístky nezapomenout vrátit do konce roku svazu, jinak budu těžce pokutována.
Poměr investice/čas/úlovky: cca 1000 Kč/8 h/0
Pozn.: Do času je zahrnuto obtelefonovávání okresních i nejbližšího krajského rybářského svazu a konzultace na téma – co s tou mámou, která chce syna naučit rybařit a ničemu nerozumí. Já osobně mám od té chvíle „známe“ v oblasti rybářství jak na okrese, tak na kraji a věřím, že i oni mají můj kontakt uložený v mobilu, jen raději nechci vědět, pod jakým názvem.
Tak a je to, máme vše, tedy na měsíc, můžeme vyrazit za mračení manžela, protože on rozený sportovec neholduje vysedávání někde na břehu, a dcerky, která coby ochranářka všeho živého si pořád není jistá, jak je to s právy kapříků a všeho ostatního a jestli se je vlastně nechystáme se synem týrat…
Takže manžel nejede a my vyrážíme ve třech. Chytáme na chleba, rohlík, bramborový knedlík. Nic, nahazuju, převazuju na těžko, plavanou… Nic, ani ťuk. Tak jsme začátečníci, příště to bude lepší. Určitě.
Poměr investice/čas/úlovky: cca 1200 Kč/14 h/0
Pozn.: Do času jsou zahrnuty i mé snahy o pochycení čehokoliv z youtube, jak má vlastně vypadat celé navázání, vztah splávku a olůvka, jejich vzdálenost…nebo kapitola sama pro sebe - jak se navazuje háček (už jsem v tom profík, ale zkuste si to navázat někde v trávě u rybníka, když vám dítě po prvním nahození vše přetrhne… a za chvíli zase… a zase… A tím spíš, že princip je ve stylu známého jednou dírou tam, dvěma ven a když je vlasec venku, je teprve navázáno). A víte, jak bolí mít ten háček zapíchnutý v prstu? A tušíte, jak dlouho trvá, než se rozmotá 5 metrů vlasce stylem „nevím, jak se to mohlo stát maminko“ namotaného pod navijákem?
Uběhlo pár týdnů a ejhle, je třeba obnovit rybářský lístek. Takže tradá pozdravit se s úředníčkem na úřad a vyplajznout dalších 200 Kč. A ano, odpovídám rovnou ve dveřích, stále jsme nic neulovili.
Ale máme před sebou skvělou akci, soukromý rybník, kde se dá chytat i bez povolenky a kam přizveme kamarády. Tedy já svou kamarádku se třemi dětmi a babičkou. Bude legrace, klid, rybník je natřískaný rybami, tady to klapne…
Jen se mi udělalo maličko teplo, když mě paní u vchodu instruovala, že tu jsou i 80 cm ryby a až je vytáhnu, musím je položit na zapůjčenou (předem navlhčenou) podložku, aby se neodřely. No nevím, jestli zabere něco o téhle velikosti, tak upřímně pochybuju, že to my z té vody dostaneme, já tedy rozhodně ne, ale dobře, podložku platím a jdeme si vybrat plácek a užít si to…
No, rybičky obřích velikostí se plácaly v celém rybníku. Zřejmě se domluvily na nějakém druhu provokace, protože našich návnad si nevšimla žádná, a to jsem běhala kolem pěti prutů, za den navázala 26 háčků, třikrát to děti hodily na nejbližší větev a já to za soucitného a nechápavého povzdechu všech okolních rybářů „naprosto nešikovně“ urvala a splávek zůstal na stromě a jednou jsem byla terčem pochyb o mém duševním zdraví, když se mě procházející rybář-kolega zeptal, kdo že nám ten prut takhle navazoval. No přece já, řekla jsem hrdě… podle youtube.
Poměr investice/čas/úlovky: cca 2 200 Kč/20 h/0
Pozn.: Do investic je zahrnuto nejen vstupné do areálu, ale také půjčovné prutů pro kamarády, kteří si přišli zachytat s námi a „něco se od nás naučit“.
A čas opět pokročil. Pár týdnů je pryč a tradá opět pro rybářský lístek na úřad. Vlastně už taková tradice, rutina, tak miluju svého syna, proč bych tady pořád neleštila kliku.
Náš další cíl chovný rybník, na který chodí chytat všichni moc rádi, protože je tam jistota úlovku. Pecka, jedeme. Navazování prutu už zmáknu i o půlnoci, návnady všeho druhu máme také. Prostě teď už to určitě klapne.
Při příjezdu k rybníku jsem jásala, rybky se mrskaly na hladině jedna za druhou, s sebou jsme měli snad všechno, co by se dalo potřebovat. Nově třeba krmení pro rybky k jejich nalákání naším směrem, návnadu ve tvaru žáby z nejmenovaného řetězce „jen za pár korun maminko přece“ (no jediné, co mě u ní napadlo bylo, že jestli na tohle něco chytíme, tak já tomu do huby určitě ruku strkat nebudu, abych tu návnadu vyndala…)
Vše připraveno, nahozeno, čekáme. Pro jistotu jsme si i rozdělily úkoly, tedy syn rybu na prutu zasekne a dostane ke břehu, já mám na starosti podběrák, dcera to bude celé natáčet na památku prvního zdárného úlovku přece. No a nic. Výměna návnad, nic. Výměna levého břehu za pravý, nic. Převázání prutu, nic… asi špatný čas, přijeli jsme moc brzy, ale ani po dvou hodinách, a tedy relativně v podvečer nic. Ze zoufalství už jsem zkusila dát na háček kousíček krůtího párku, který jsme s sebou měli ke svačině a uznávám, nějaká rybka nám o něj, zřejmě omylem, dvakrát třikrát zavadila a splávek se zakolísal, což se rovná naší největší akci. Chce to žížalu nebo červíka přišel se spásnou myšlenkou syn… a v tu stejnou vteřinu zezelenala a následně zrudla dcera. Maminko to bys nikdy neudělala, vždyť to je týrání zvířat, napíchnout ji na háček, topit ve vodě a následně nechat sežrat. Jistěže neudělala, zareagovala jsem a nohou nenápadně začala zpátky zahrabávat před chvílí lehce odkrytý kopeček hlíny. No ale pozdě, viděla mě a obvinila z týrání zvířat, bezcitnosti a ten den už na mě nepromluvila. Mě, která jsem z ní už tak vystresovaná, že když se doma dostanu do bezvýchodné situace a musím mouchu plácnout plácačkou (protože si nechce dát vysvětlit, že když vylítne mnou nabízeným oknem v rámci schválně zorganizovaného průvanu, tak si prodlouží život klidně i o několik dní), tak dám jen takovou malou ranku, aby ji to moc nebolelo…
No shrnuto podtrženo, červík ani žížala se nekonali a my opět odjížděli s prázdnou bez zásahu… a mlčky…
Poměr investice/čas/úlovky: cca 2 600 Kč/24 h/0
Tak já fakt nevím, dělám něco špatně, asi všechno. Maminka kamaráda mého syna psala, že na tomhle rybníku je to jistota a její kluci tam chytnou vždycky něco. Tak na to jsem reagovala už naprosto rezignovaně a jednoduše. Jsem prostě trdlo a nezvládnu to… fakt jsem se snažila, upřímně říkám, že jsem udělala své maximum, ale já tu rybu z té vody prostě nedostanu. Snad by se mi finančně a rozhodně časově vyplatilo do nějakého rybníku vlézt a vyndat kapříka holýma rukama, šance, že se mi to podaří, mi přijde minimálně stejně velká jako s prutem…
Ale kdepak přišla mi od ní strašně krásná reakce, prý nejsem trdlo, jsem prý jediná maminka široko daleko, kterou zná, která se snaží z lásky k dítěti rybařit a vylovit z té vody cokoliv na cokoliv. A to zase ano, to mě u srdíčka zahřálo. Vždyť plán byl, v podstatě, splněn. Na vzduchu a v přírodě jsme, trávíme čas spolu a rybka sem rybka tam, však my ji jednou ulovíme.
Asi to nestihneme letos, protože konec roku se blíží, ale příští rok to jistí. Letos si jen ještě musím pohlídat termín pro vracení povolenek a seznamu úlovků, ať nedostanu pokutu. A příští rok nanovo, ale co, vždyť už to přece umíme a víme, do čeho jdeme. Držte nám palce.
