Článek
Je to ještě štěňátko – tedy miminko, říkali jsme si při každém povyku, který spustil při sebemenším neočekávaném doteku… Šíři jeho repertoáru jsme tehdy ještě neznali. Poprvé se nám v roli herce předvedl na prvním očkování, kde na veterinářském stole spustil takový řev, že i ostřílený veterinář zbledl a začal se ospravedlňovat, že injekci ale stále drží v ruce a vůbec mu ji nestihl píchnout… A to byl teprve začátek…
Manžel nikdy nezapomene na chvíle štěstí s naším vytouženým psíčkem, když mu na zahradě spal na klíně a vyhříval se na sluníčku. Když z něj na vteřinu sundal ochrannou ruku, tak se psíček odrazil a skočil ukázkovou šipku z klína na zem a jelikož byl totální „štěňátko“ (v tomto smyslu nemehlo), narazil hlavičkou přímo na zem a spustil… ječel, pískal, kvičel na celé široké okolí! Padal ke straně a když se zvedl, začal za sebou tahat zadní pacičky. I ocásek visel naprosto bezvládně! Manžel s dcerou, která vyděšeně vyběhla ven, mysleli, že nastala jeho poslední vteřina! Dcerka zatlačovala slzičky, manžel panikařil a snažil se řvoucího psíčka postavit na nožičky, ale marně. Sedli do auta a hnali se na veterinu, přičemž mi to volali do práce a mluvili takovým stylem, že všichni kolegové z kanceláře nabyli dojmu, že nám vymřelo půl rodiny a já to budu mít taky za pár…
Na veterině se seběhli všichni, včetně uklízečky přivolané tím kvílením, a začali obhlížet rozpadajícího se psíka, majícího smrt na jazyku. Pištěl, skučel, klátil se… prvních pět minut, pak ho to přestalo bavit, zřejmě se už unavil a uklidnil se. Nožky začaly ve vteřině fungovat, ocásek se rozvrtěl, jazýček dcerku olízl a psík byl naprosto zdravý. Veterinář koulel očima a na manželovu otázku, jak je tohle možné, odpověděl stručně - co se divíte, prostě chlap! Bez komentáře z pohledu nás žen…
Doma se s přibývajícími dekagramy a odstupem pár měsíců začal pejsek projevovat relativně statečně. Bál se sice sám sebe, když se zahlédl v zrcadle, ale třeba v televizi si troufl štěkat i na tyranosaura bojujícího s godzilou!
Problematický byl i jeho vztah s naším druhým domácím mazlíčkem, Teddy králíčkem. Váhově na tom byli stejně, jen králíček měl dvakrát víc chlupů a působil větší, což bylo od začátku zárukou toho, že tihle dva kámoši nebudou. Takže naše rodina začala fungovat ve stylu… „Pozor, pouštím králíka, zvedněte někdo psa, ať ho králík nezakousne!“
Největší ohrožení však mělo teprve přijít. V létě našeho, už dospěláckého a zkušeného psa“ píchla vosa. Nevíme kam, ale podle zběsilého úprku a řevu nám bylo jasné, že určitě do nějakého ultra citlivého místa, no možná toho nejcitlivějšího! Náš malý syn chudák schytal žihadla dvě, ale to bylo druhotné, když viděl psí cirkus, tak ani necekl. No nic, konejšení a tulení po půl hodině pomohlo a náš hafan i tohle přežil. Jenže si z toho odnesl těžký posttraumatický šok a od té doby se bojí všeho, co má křídla a nenechá si vysvětlit, že mouchy žihadla nemají a i kdyby, najdou si atraktivnější terč, než takovou chlupatou kouli. Objeví-li se moucha v místnosti, náš psík se změní ve stvoření schopné vnímat paranormální jevy. Pobíhá vyděšeně po pokoji, zírá upřeně na prokazatelně prázdná místa a klepe se. Nenechá na sebe ani sáhnout, a dokonce si ani nechce zalézt pod polštář!
Tento týden však dokázal, že v něm kus šelmy přece jen je. V koupelně, kde mě pravidelně hlídá, aby mě někdo neukradl nebo jsem neodtekla odpadem, létala masařka. Uznávám, taky mi lezla na nervy, ale vylézat jsem kvůli ní nechtěla. Vnímala jsem, že pes je na hraně šílenství, ale ani kvůli tomu jsem nechtěla ukončit svou koupel dřív. Dokud jsem však neuslyšela dunivou ránu a neviděla psíka, jak to s rozběhem narval hlavičkou přímo do dlaždiček na stěně! Tak a máme po psovi, po tomhle ani pištět nebude. Je po něm, rozjedou se mu tentokrát všechny nožky a bude vymalováno! Nicméně ne, on tu mouchu fakt trefil. Ležela chudák rozplácla na zemi a psík ji ještě neohrabaně doplácl tlapičkou. Pyšný pohled, který na mě hodil, mě rozesmál. Chválila jsem ho až se mi od pusy prášilo a on se mohl ocáskem uvrtět.
Tak konečně, přišli jsme na něco, čím je náš pejsek kromě neskutečně krásných vítání (i když jdete jen k 10 metrů vzdálené popelnici s odpadky a jste zpátky za 20 vteřin). Umí lovit mouchy! No, kdo může říct, že jeho pejsek tohle dokáže.
