Článek
Kdybychom postavili českého teriéra vedle skotského, asi by málokoho napadlo, že jsou příbuzní. Český teriér má delší tělo, jemnější srst a s tím svým vousem vypadá trochu jako malý psí dědeček. Přitom jde o plemeno, které vzniklo teprve v polovině minulého století. A ne náhodou. Jeden český myslivec si totiž usmyslel, že vyšlechtí teriéra, který bude lepší pro práci v noře než ti, které už měl doma. Trvalo mu to řadu let, ale nakonec se mu to povedlo.
Český teriér
Za vznikem českého teriéra stojí František Horák, pražský chovatel a myslivec, který se zabýval chovem skotských teriérů. Nebyl to člověk, který by si jednoho dne řekl, že by bylo hezké mít vlastní psí plemeno. Šlo mu hlavně o lov. Skotské teriéry dobře znal a věděl, co od nich může čekat. Byli houževnatí, odvážní a dokázali se pustit i do podstatně většího protivníka. Jenže při norování, tedy lovu lišek a jezevců v jejich podzemních úkrytech, se projevovaly také jejich nedostatky. Horák chtěl psa s užším hrudníkem, který se snáze protáhne podzemními chodbami. A pokud možno také takového, se kterým nebude muset neustále zápasit o poslušnost. Zaujali ho sealyhamští teriéři. Ti měli zase jiné vlastnosti, které by se mohly hodit. A tak začal přemýšlet, co by vzniklo, kdyby obě plemena zkřížil.
Dnes už je známo, že podobné pokusy nejsou ničím neobvyklým. Koneckonců za vznikem mnoha současných plemen stojí právě cílené křížení. Jenže Horák měl jednu výhodu. Poměrně přesně věděl, čeho chce dosáhnout, a byl ochotný tomu věnovat spoustu času. V roce 1949 spojil fenu skotského teriéra Donku Lovu zdar se sealyhamským teriérem jménem Buganier Urquelle. Narodila se tři štěňata, ale dospělosti se dožil pouze jediný pes, Adam Lovu zdar. Bohužel mu ale nebylo přáno. Adam byl totiž v roce 1951 nešťastnou náhodou zastřelen při lovu. Horák tak přišel o psa, na kterém mohl stavět další chov.
To ho ale neodradilo. Pokračoval v křížení, vybíral vhodné potomky a postupně se snažil ustálit nejen jejich vzhled, ale především povahu a pracovní schopnosti. Nic ale nejde uspěchat. U podobného šlechtění se totiž může stát, že jeden vrh vypadá slibně a v dalším se znovu objeví vlastnosti, kterých se chovatel chtěl zbavit. Pokračoval dál. V roce 1959 se čeští teriéři představili na výstavě a roku 1963 plemeno uznala Mezinárodní kynologická federace FCI. Na poměry kynologie šlo vlastně o docela mladé plemeno. Ostatně mladé je dodnes.
Jeho vzhled měl své opodstatnění. Při norování se pes musel pohybovat v prostoru, kde se sotva otočil. Někdy se potřeboval protáhnout úzkým místem, jindy zase couvat, a to všechno ve tmě, pod zemí a často v přítomnosti zvířete, které se rozhodně nehodlalo vzdát bez boje. Zejména jezevec dokázal být velmi nebezpečným protivníkem. Má silné čelisti, ostré drápy a v noře zná každý kout. Pes, který se na něj bezhlavě vrhnul, mohl skončit s vážným zraněním. Horák proto nechtěl jen odvážného teriéra. Potřeboval také psa, který dokáže pracovat samostatně, ale nebude zbytečně riskovat vlastní život. Český teriér se používal i při dalších loveckých činnostech, například při práci na stopě. Dnes už ovšem většina těchto psů žádnou lišku ani jezevce nikdy neuvidí. A nejspíš jim to nijak zvlášť nevadí. Ostatně ani mnoha lidem.
Dospělý český teriér měří kolem třiceti centimetrů a váží zhruba šest až deset kilogramů. Pes má být podle standardu o něco vyšší než fena, ale rozdíly nejsou nijak dramatické. Důležitější je celková stavba těla. Neměl by být těžkopádný, přestože má krátké nohy a poměrně dlouhý hřbet. Nejvíc pozornosti na sebe ale stejně strhává srst. Je jemná, lehce zvlněná a při správné úpravě vytváří typickou siluetu s dlouhým vousem, obočím a osrstěnými končetinami. Na hřbetě a dalších částech těla se stříhá nakrátko. Horák přitom chtěl, aby se jeho pes nemusel trimovat jako řada jiných teriérů. To byla jedna z věcí, které při šlechtění řešil. Jenže kdo si myslí, že stříhaná srst znamená méně práce, ten by se spletl. Český teriér potřebuje pravidelně pročesávat a čas od času také ostříhat. Zvlášť delší chlupy na nohách dokážou po procházce přinést domů neuvěřitelné množství trávy, listí a všelijakého dalšího nepořádku. Zvláštní je rozhodně i jeho zbarvení. Standard uznává šedomodrou a světle kávově hnědou variantu. Štěňata se přitom rodí tmavá, černá nebo čokoládově hnědá, a teprve postupně získávají barvu, kterou budou mít v dospělosti. Kdo tedy vidí malé černé štěně českého teriéra, nemusí se bát, že mu chovatel prodává nějaké úplně jiné plemeno.
Český teriér má pověst jednoho z mírnějších teriérů. Oproti některým svým příbuzným bývá klidnější, méně konfliktní a zpravidla se s ním dá docela dobře domluvit. Ostatně právě to Horák chtěl. Ale pořád je to teriér. Někteří jedinci jsou velmi poslušní a svého páníčka sledují téměř na každém kroku. Jiní dokážou být paličatí až běda. A občas se obě vlastnosti sejdou v jednom psovi. Doma se od vás nehne, na procházce ale objeví zajímavou stopu a najednou jako by byl hluchý. Což zná určitě většina majitelů loveckých plemen. Při výchově se proto nevyplácí spoléhat na to, že jde o malé a poměrně klidné plemeno, které se všechno naučí samo. Základní poslušnost by měl zvládnout každý český teriér. Přivolání, chůzi na vodítku, odložení a také obyčejné zvládání každodenních situací. Třeba návštěvy veterináře, stříhání drápků nebo setkávání s cizími psy.
Zvláštní pozornost si zaslouží právě přivolání. Lovecký pes se totiž může rozhodnout pronásledovat zvěř, i když se jinak chová vzorně. A když se rozběhne za zajícem, není příliš důležité, že váží jen osm kilogramů. Často používají majitelé loveckých psů elektro obojky. Mají tak svého miláčka pod kontrolou. Kdo s ním nemá zkušenost, může brát tyto korekční pomůcky jako zlo. Nicméně z vlastní zkušenosti musím říct, že pokud je člověk umí správně používat, jsou skvělým pomocníkem. A nutno říct, že se často zůstává pouze u zvukového signálu. A většina majitelů, kteří ho používají také jistě potvrdí, že někdy stačí, aby měl pes tento obojek na krku a nemusí se použít ani zvukový signál, ani vibrace a nakonec ani impuls.
K cizím lidem bývá český teriér někdy zdrženlivější. Nemusí se nechat hladit od každého kolemjdoucího, což ostatně není žádná vada. Problém by nastal ve chvíli, kdy by se zdrženlivost změnila ve strach nebo obrannou agresivitu. Tady hodně záleží na tom, co pes zažil jako štěně a jak s ním jeho majitel zachází. Není to pes úplně pro každého, ale rozhodně má širší využití, než by se od původně loveckého teriéra mohlo čekat. Dobře se může cítit v bytě, pokud má dostatek pohybu a není celé dny ponechaný sám sobě. Nepotřebuje každodenní desetikilometrové túry, ale nějaká ta procházka kolem domu mu také nemusí stačit. Zvlášť pokud se při ní vůbec nedostane k očichávání okolí.
František Horák s českým teriérem
Tohle je ostatně věc, kterou lidé u psů často podceňují. Pes nemusí celou dobu jen běhat. Někdy ho mnohem víc zaměstná půlhodina hledání pachů než dlouhá procházka po stále stejné trase. Českého teriéra mohou bavit různé pachové hry, hledání předmětů nebo jednodušší sportovní kynologie. Prostě a jednoduše je třeba psa řádně zaměstnávat. Plemeno je celkově relativně snášenlivé. Problém by ovšem mohl nastat v domácnosti s drobnými zvířaty. Morče, králík nebo volně pobíhající potkan mohou v psovi probudit zájem, který jejich majitele zrovna nepotěšit nemusí. Samozřejmě existují teriéři, kteří s takovými zvířaty vyrůstají a bez problémů je přijímají. Spoléhat na to předem by ale nebylo rozumné. S dětmi obvykle vychází dobře. Jenže ani český teriér není plyšová hračka. Když ho dítě opakovaně tahá za vousy, budí ze spánku nebo mu bere jídlo, může se začít bránit. Dětem je třeba vysvětlit, jak se mají chovat. To pochopitelně platí u všech zvířat.
Český teriér se nikdy nestal módním plemenem. A to ani v Česku. Když člověk vyrazí na výstavu, může tam vidět desítky jezevčíků, francouzských buldočků nebo border kolií, ale českého teriéra nemusí potkat vůbec. V zahraničí má své příznivce, zejména mezi milovníky méně obvyklých teriérů. Chová se například v Británii, Spojených státech a dalších evropských zemích. Přesto zůstává poměrně vzácný. Pro chovatele to pochopitelně znamená značnou nepříjemnost. Nemají příliš velký výběr nepříbuzných jedinců. U plemene, které vzniklo z několika málo zakladatelů, je genetická rozmanitost problém už sama o sobě. A když se pak některý úspěšný pes používá v chovu opakovaně, mohou se určité rodové linie rozšířit na úkor ostatních.
Chovatelé se snažili řešit problémy, které se v malé populaci postupně objevovaly. Dnes se u českých teriérů sleduje mimo jiné luxace čéšky, tedy stav, kdy se kolenní čéška vychyluje ze své normální polohy. U plemene je známá také dědičná pohybová porucha označovaná jako Scottie cramp. Ta může způsobovat přechodné křeče a zvláštní, někdy až strnulé pohyby, zejména při vzrušení nebo větší námaze. Neznamená to samozřejmě, že český teriér je automaticky nemocný pes. Jen by zájemce o štěně neměl vybírat opravdu pečlivě. U málopočetných plemen jsou informace o předcích a jejich zdravotním stavu obzvlášť důležité.
Od českého teriéra se očekává vyrovnaná povaha. K vlastní rodině bývá přítulný a při správném vedení by neměl představovat nějaké zvláštní riziko. U některých jedinců se mohou objevit problémy s hlídáním potravy, strachem z neznámých lidí nebo s nepřiměřenou reakcí při manipulaci. Zvlášť pokud pes opakovaně zažívá situace, ve kterých se nemůže bránit jinak. Typickým příkladem je pes, kterému někdo neustále sahá do misky, bere hračky nebo ho násilím vytahuje z pelíšku. Nejprve může jen ztuhnout, odvracet hlavu nebo zavrčet. Pokud člověk tyto signály ignoruje, může nakonec přijít i kousnutí. S loveckou ostrostí vůči zvěři to přitom nemá mnoho společného. Tak ale může reagovat jakékoliv plemeno.
František Horák zemřel v roce 1997. Dožil se tedy doby, kdy jeho českého teriéra znali chovatelé v řadě zemí a kdy už dávno nešlo jen o několik psů z jedné české chovatelské stanice. To se jen tak někomu nepodaří. Vytvořit nové plemeno je jedna věc, ale dosáhnout toho, aby se udrželo po další generace, už je něco úplně jiného.
Zdroje:
https://www.ceskyterier.cz/historie/
https://www.ceskyterier.cz/standard-plemene/
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2024/Prosinec-2024/CESKY-SKOTSKY-a-dalsi-TERIERI
https://www.denik.cz/chovatelstvi/cesky-terier/
https://www.idnes.cz/hobby/atlas-psu/cesky-terier.A080529_134105_receptar-mazlicci_tyn
